PSACÍ SOUSTAVA

Základní

Soubor negestových vizuálních prostředků sloužící jako nástroj pro vyjádření jazykových znaků (v případě plerématického/plerémického systému) a jejich organizace či označujícího jazykových znaků (v případě kenématického/kenémického systému) a jeho organizace, viz ↗typy psacích soustav. Od jiných vizuálních prostředků (např. číslicového systému) se liší tím, že je vázán na daný mluvený jaz. (zejm. v případě systémů kenémických). P.s. mohou být společné více jaz., i nepříbuzným, takže např. angličtina a italština užívají stejné p.s. odvozené od latinské p.s.

Někdy se místo výrazu p.s. užívá pojmu psaný jazyk (proti jaz. mluvenému), přesnější je ale užívat opozici termínu psací soustava oproti mluvní soustavě. Společným nadřazeným pojmem je soustava vyjadřovací, která je hyperonymem pro soustavu psací i mluvní. Takovou p.s. je např. latinské ↗písmo (↗latinka), sdílená většinou evropských jaz. různého původu i některými neevropskými jaz. (např. češtinou, španělštinou, maďarštinou, vietnamštinou). Konkrétní užití té které p.s. pro zachycení znaků toho kterého jaz. je realizováno pomocí zavedeného úzu psací soustavy, ↗ortografie. P.s. je tedy jedním z příkladů výrazových soustav, vedle soustavy mluvní, znakové či jiné podobné. Někdy se hovoří o komplementaritě soustav psací či mluvní, či o binormismu výrazové soustavy obecně.

P.s. jsou obecně autonomními systémy (vyjma přepisů ↗IPA apod.), p.s. je nezávislá na výslovnosti, neznamená to ale, že jsou nutně zcela nezávislými. Autonomie zde znamená, že fungují jako systém, nepodřízeně systému jinému, nezávislost by však znamenala, že nereflektují výrazovou stránku jaz., což by sice mohlo být s jistými výhradami akceptováno pro plerématické (plnoznakové) p.s., nikoliv ale pro soustavy kenématické (výrazové).

Co se týče přechodů mezi psací a mluvní soustavou, pak vztah mezi písmem a obsahem na jedné straně, či zvukem a obsahem na straně druhé, či mezi písmem a zvukem můžeme vyjádřit jako přechody mezi dvěma znaky komplexními (u plerématické soustavy) či mezi formami znaku jednoho (u kenématické soustavy). Tyto přechody můžeme vyjádřit graficky takto:

Plerématické systémy:

Kenématické systémy:

Rozšiřující
Literatura
  • Bazell, C. E. The Grapheme. Litera 3, 1956, 43–46.
  • Catach, N. The Grapheme: Its Position and its Degrese of Autonomy with Respect to the System of the Language. In Augst, G. (ed.), New Trends in Graphemics and Orthography, 1986, 1–10.
  • Coulmas, F. The Blackwell Encyclopedia of Writing Systems, 2006, 560–562.
  • Čadil, J. Psaný jazyk, grafémy, psané texty. SaS 54, 1993, 9–17.
  • Gleason, H. A. An Introduction to Descriptive Linguistics, 1967, 408–439.
  • Haas, W. Phono-Graphic Translation, 1970.
  • Pulgram, E. Phoneme and Grapheme: A Paralell. Wd 7, 1951, 15–20.
  • Pulgram, E. Graphic and Phonic Systems: Figurae and Signs. Wd 21, 1965, 208–224.
  • Sgall, P. Lingvistický pohled na český pravopis I. SaS 55, 1994, 168–177.
  • Sgall, P. Lingvistický pohled na český pravopis II. SaS 55, 1994, 270–286.
  • Simpson, J. M. Y. Writing Systems: Principles and Typology. In Asher, R. E. (ed.), The Encyclopedia of Language and Linguistics, 1994, 5052–5056.
  • Starý, Z. Psací soustavy a český pravopis, 1992, 11–36.
  • Uldall, H. J. Speech and Writing. Acta Linguistica 4, 1944, 11–16.
  • Vachek, J. Psaný jazyk a pravopis. In Havránek, B. & J. Mukařovský (eds.), Čtení o jazyce a poezii, 1942, 231–277.
  • Vachek, J. K obecným otázkám pravopisu a psané normy jazyka. SaS 25, 1964, 117–126.
Citace
Ondřej Šefčík (2017): PSACÍ SOUSTAVA. In: Petr Karlík, Marek Nekula, Jana Pleskalová (eds.), CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny.
URL: https://www.czechency.org/slovnik/PSACÍ SOUSTAVA (poslední přístup: 21. 1. 2020)

Další pojmy:

grafémika

CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny

Všechna práva vyhrazena © Masarykova univerzita, Brno 2012–2018

Provozuje Centrum zpracování přirozeného jazyka