PERSONIFIKACE  (antropomorfizace)

Základní

Druh ↗metafory; přisuzování dějů a vlastností charakteristických pro člověka předmětům neživým, různým jevům a také zvířatům. Oba termíny slouží jak k pojmenování příslušných procesů, tak i jejich výsledků. Typický příklad: Příroda spí. Rozeznávají se p. automatizované n. lexikalizované (viz ↗automatizace) a aktualizované (viz ↗aktualizace). Automatizací vznikají nové ↗lexémy, které přispívají k ↗polysémii slova: rameno člověka > rameno řeky, mrtvé rameno řeky). Nelexikalizované p. slouží k aktualizaci výrazové stránky textu, především uměleckého: Les chytne do rozpjaté náruče utíkající stráň i cestu. Rázem je tma (Glazarová).

Rozšiřující
Literatura
  • Filipec, J. O přenášení významu v slovní zásobě, zvláště na základě podobnosti a soumeznosti. SlavPrag 4, 1962, 497–506.
  • Oliveriusová, E. Ke klasifikaci metafory. Filologické studie 10, 1981, 133–140.
Citace
Milan Jelínek (2017): PERSONIFIKACE. In: Petr Karlík, Marek Nekula, Jana Pleskalová (eds.), CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny.
URL: https://www.czechency.org/slovnik/PERSONIFIKACE (poslední přístup: 16. 12. 2018)

CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny

Všechna práva vyhrazena © Masarykova univerzita, Brno 2012–2018

Provozuje Centrum zpracování přirozeného jazyka