PŘÍBĚH A KOMENTÁŘ

Základní

Pojmy, jimiž se do češtiny překládají pojmy E. Benvenista histoirediscours, vysvětlující užívání časů ve fr. Originalita jeho přístupu spočívá v tom, že nevnímal problematiku časů jen na základě časové osy, ale i z hlediska postoje mluvčího. Časy se podle Benvenista ve fr. užívají různě podle typu vyprávění. V prvním typu zvaném příběh (histoire) jsou „události předkládány postupně, jak se objevují na obzoru příběhu. Nikdo zde nemluví; události se vypravují jakoby samy.“ Naopak v typu komentář/řeč (discours) je jasně uvedena přítomnost vyprávěče a ten se snaží „nějakým způsobem ovlivnit“ adresáta. Benvenistova tvrzení o distribuci jednotlivých časů podle typu vyprávění (např. aorist patří pouze k typu histoire) byla časem kritizována a dichotomie histoire × discours různě komentována; např. ✍Weinrich (1974) nabízí trochu odlišnou dichotomii a termíny Erzählung (vypravování) × Besprechung (komentář). V současně době se pojmy histoirediscours běžně používají – často s odlišnými významy – jak v literární vědě, tak v lingvistice. Západní slavistika tyto pojmy občas používá při rozboru ↗determinátorů neurčitosti a slovesného vidu, a to zvláště pro ruštinu, zatímco pro č. jen ojediněle. Jako příklad heuristické síly dichotomie p.k. lze uvést užívání ukazovacího zájmena ten:

(1)

Než jsem došel z domova na most, trvalo mi to strašně dlouho. Ten/Ø most jsem několikrát přešel, ale nikdo se neobjevil

(2)

Než jsem došel z domova na most, trvalo mi to strašně dlouho. Ten/*Ø most jsem několikrát přešel po zábradlí, až mi to tatínek zakázal. Chvíli jsem čekal, ale nikdo se neobjevil

Jak upozornila ✍Zimová (1994), ve větě (2) je přítomnost zájmena ten nutná. Podle teorie vyprávění jde o střídání rovin: z příběhu na komentář; pak lze vyslovit hypotézu, že větší frekvence zájmena ten v ústních projevech je také dána tím, že patří prototypicky k typu komentář (✍Esvan, 1996).

Rozšiřující
Literatura
  • Benveniste, E. Les relations de temps dans le verbe français. Bulletin de la Société de Linguistique I, 1959, 237–250.
  • Benveniste, E. Problèmes de linguistique générale I, 1966.
  • Culioli, A. Pour une linguistique de l´énonciation, 1991.
  • Esvan, F. Énunciation et référence en tchèque: le cas du démonstratif. Europa Orientalis 15, 1996, 253–268.
  • Weinrich, H. Tempus - Besprochene und erzählte Welt, 1974.
  • Zimová, L. Způsoby vyjadřování větných členů v textu, 1994.
Citace
François Esvan (2017): PŘÍBĚH A KOMENTÁŘ. In: Petr Karlík, Marek Nekula, Jana Pleskalová (eds.), CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny.
URL: https://www.czechency.org/slovnik/PŘÍBĚH A KOMENTÁŘ (poslední přístup: 24. 10. 2020)

Další pojmy:

gramatika

CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny

Všechna práva vyhrazena © Masarykova univerzita, Brno 2012–2020

Provozuje Centrum zpracování přirozeného jazyka