NEJSTARŠÍ PRÁVNÍ PAMÁTKY

Základní

Významná součást staročeských ↗pramenů češtiny. N.p.p. pocházejí ze starší doby, kdy právo ještě nebylo kodifikováno. Označují se jako soukromá sepsání práva. Jejich autory byly zpravidla osoby dlouhodobě spjaté se zemským soudem. Jejich texty jsou obvykle nesystematické, zaznamenávají pouze vybrané části právních zvyklostí a také procesní právo. Zpravidla se dochovaly ve více rukopisech (opisech). Ty přinášejí většinou odlišná textová znění, jsou mladší a neodpovídají době svého vzniku. Z toho vyplývají problémy s určením doby vzniku, původního textu a mnohdy i jejich autora.

Nejstarší dochovanou právní památkou tohoto typu je Kniha Rožmberská (Kniha starého pána z Rožmberka). Tento soukromý soupis dobových pravidel podává přehled především o soukromém a procesním právu. Kniha je č. psaná, text ale není datovaný. Nejstarší dochovaný opis byl sepsán mezi lety 1358–1361, ale její vznik je pravděpodobně starší. Pokusy o jeho časové zařazení se opírají především o rozbor právních ustanovení. Výsledky dosud nejsou jednoznačné, obecně se předpokládá její postupný vznik, protože text je složen z více časových vrstev, které byly rekonstruovány s ohledem na různá právní ustanovení. Jádro je nesporně staršího původu (nejstarší vrstva snad pochází z konce 13. stol.) než předpokládaný vznik dvorského soudu nového typu s akcentem na lenní záležitosti (1337) a klade se do sklonku třicátých let 14. stol. V této souvislosti se uvažuje o spojení jejího vzniku s bývalým nejvyšším komorníkem Petrem z Rožmberka (1312–1346). Kniha Rožmberská (Kniha starého pána z Rožmberka) se celkem dochovala asi ve 20 rukopisech. Je koncipována jako praktická příručka pro používání u zemského soudu. Text zachycuje především šlechtické majetkové a procesní právo, autor výslovně upozorňuje na změny oproti starším zvyklostem. Kritické vydání knihy s poznámkami a glosářem pořídil ✍Brandl (1872), čímž nahradil starší otisky Palackého ( I, 1840) a Jirečkův (CIB II, 2, 1870).

Řád práva zemského (Ordo iudicii terrae)

Zaznamenává právní naučení týkající se vedení obecných i hrdelních pří u zemského soudu (procesní řád). Jako soukromá právní příručka byl nejprve sepsán v lat., a to někdy mezi lety 1348–1355 (rozhodně ne před rokem 1348, neboť je zde zmínka o zrušených Božích soudech neboli ordálech – soudní rozhodování se děje pomocí iracionálních procesů, např. ohněm, vodou). Jeho sepsání spadá do doby pokusů Karla IV. o kodifikaci zemského práva a sestavení zákoníku (Majestas Carolina). Později byl přeložen do č., zcela jistě ne příliš dlouho po smrti Karla IV., jenž se v něm připomíná již jako zemřelý. Č. překlad však není pouhým doslovným převodem lat. textu. Na mnoha místech jej zkracuje, na jiných zase rozšiřuje, někde dokonce mění smysl lat. předlohy. Č. znění této právní knihy se nachází ve více než deseti rukopisech, v každém je text trochu modifikovaný co do textového znění i jeho úplnosti. Nejstarší rukopisy č. verze této právní sbírky pocházejí z 15. stol. Edici pro účely právní historie pořídil Jireček (CIB II, 2, 1870); každý artikul právní sbírky je editován v č.lat. verzi. Starší vydání pořídil Palacký ( II, 1842).

Práva zemská česká Ondřeje staršího z Dubé

(Výklad na právo je umělé tradiční označení starších vydavatelů tohoto pramene.) Sepsal je dlouholetý nejvyšší sudí království českého Ondřej z Dubé na přelomu 14. a 15. stol. (po r. 1395), jenž měl z titulu své funkce rozsáhlé praktické zkušenosti s prostředím zemského soudu a uplatňováním práva (knihu sestavil po odchodu z úřadu). Představují vrcholné dílo č. právních knih, je to pokus o úplný systém tehdejšího práva. Jasností, systematikou i historicko-teoretickým pohledem na kořeny č. práva předešlá sepsání vysoce předčí. Kritickou edici této právní památky zpracoval ✍Čáda (1930) a nahradil tak starší vydání Palackého ( II, 1842).

Rozšiřující
Literatura
  • I, 1840.
  • II, 1842.
  • Adamová, K. & L. Soukup. Prameny k dějinám práva v českých zemích, 2004.
  • Brandl, V. (ed.) Kniha Rožmberská, 1872.
  • CIB II, 2, 1870.
  • Čáda, F. Skladba českých právních knih z doby předhusitské, 1928a.
  • Čáda, F. České právní knihy v době předhusitské, 1928b.
  • Čáda, F. (ed.) Nejvyššího sudího království českého Ondřeje z Dubé práva zemská česká, 1930.
  • Čáda, F. Povšechné právní dějiny československé, 1947.
  • Knol, V. & K. Schelle ad. České právní dějiny, 2010.
  • Malý, K. & kol. Dějiny českého a československého práva do roku 1945, 1999.
  • Palacký, F. Kniha starého pána z Rožmberka. In I, 1840, 447–484.
  • Palacký, F. Řád práva zemského v latině i česky. In 2, 1842, 76–135.
  • Palacký, F. Pana Ondřeje z Dubé přípis králi Václavu IV. a výklad na právo zemské české. In II, 1842, 484–517.
  • Štachová, N. Vincenc Brandl jako editor Rožmberské knihy. Sborník Muzea Brněnska 2009, 114–129.
  • Vaněček, V. Ordo iudicii terrae a jeho pořadí v právních památkách českých, 1942.
  • Veselý, J. Ke skladbě knihy Rožmberské, 1940.
  • Veselý, J. Ke vzniku knihy Rožmberské, 1955.
  • Werumsky, A. Der ordo iudicii terre Bohemie, 1889.
Citace
Zbyněk Sviták (2017): NEJSTARŠÍ PRÁVNÍ PAMÁTKY. In: Petr Karlík, Marek Nekula, Jana Pleskalová (eds.), CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny.
URL: https://www.czechency.org/slovnik/NEJSTARŠÍ PRÁVNÍ PAMÁTKY (poslední přístup: 22. 2. 2018)

CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny

Všechna práva vyhrazena © Masarykova univerzita, Brno 2012–2018

Provozuje Centrum zpracování přirozeného jazyka