NABODENÍČKO

Základní

Termíny nabodeníčko dlúhé (tj. čárka) a nabodeníčko krátké (tj. tečka) bývají spojovány s návrhem diakritického pravopisu představeným ve spise Orthographia Bohemica a s jeho předpokládaným tvůrcem J. Husem; např. ✍Flajšhans (1901:55), ✍Flajšhans (1924:229), ✍Porák (1974:139). Ve skutečnosti se však termíny n.d. (nabodeníčko dlúhé) a n.k. (nabodeníčko krátké) v tomto spisu vůbec nevyskytují. Diakritika jsou v něm označována výhradně termíny latinskými, a to jako punctus rotundus (tečka, diakritické znaménko ve funkci dnešního háčku) a gracilis virgula (tenká čárka, diakritické znaménko ve funkci dnešní čárky).

N.d.n.k. jsou doloženy pouze v DoslovuBibli šafhauzskéBibli nymburské (oba texty se až na drobné lexikální a syntaktické odchylky shodují, srov. ediční poznámku v ✍Havránek & Hrabák ad., 1964:531). S Husem jakožto autorem spisu Orthographia Bohemica byly spojeny až v 19. stol. V roce 1827 (podle ✍Zíbrta, 1903, a ✍Flajšhanse, 1927) objevil Palacký v třeboňském archivu anonymní latinský traktát, který obsahoval originální návrh na diakritickou úpravu pravopisu. Nazval jej Orthographia Bohemica a po důkladném studiu přisoudil Husovi. V roce 1855 jej opsal a svůj opis postoupil k vydání Šemberovi. Při této příležitosti mu poslal i své výpisky z tematicky blízkého doslovu k Bibli šafhauzské (dále Doslov), jenž obsahoval údaje o zásadách revize překladu a o jeho pravopise. Mezi nimi jsou poznámky vysvětlující užití diakritických znamének: „… Také věz, ktož čteš v této biblí, kdež nalezneš nad i krátké nabodeníčko, žeť má spěšně to slovo řčeno býti, jako takto: město latíně civitas; a kde dlúhé, že to slovo s prodlúžením má řčeno býti, jako takto: miesto, latíně locus etc.“ (✍Havránek & Hrabák ad., 1964:524). ✍Šembera (1857) tento Doslov omylem pokládal za Husovu předmluvu k bibli a takto nazvaný (tj. 10. Z bible Šafhausské,… Z položené tu předmluvy Husovy… Šembera, 1857:44−45) jej vydal zároveň s Orthographií pod souhrnným názvem Mistra Jana Husi Ortografie česká. Tak se Doslov dostal do PřídavkuOrtografii, kde byly soustředěny všechny tehdy známé úryvky z  Husových děl dokládajících jeho zájem o jazyk. Oba texty (OrthographiiDoslov) pak převzal ✍Erben (ed.) (1868:260) jako vydavatel do sebraných spisů Husových a od té doby začaly být oba texty, jejichž autorství bylo přisuzováno Husovi, spojovány. Přestože se nabodeníčko krátké vztahovalo v Doslovu pouze ke krátkému i jakožto protějšku í dlouhého, bylo později vztahováno především k termínu punctus rotundus užívanému nad konsonanty. Podle mínění některých badatelů (J. Vlčka, F. M. Bartoše aj.) je Doslov dílem Husovým a vznikl v souvislosti s Husovým podílem na revizi č. biblického překladu (druhá redakce č. bible). Dodnes však nebylo Husovo autorství jednoznačně prokázáno ani v případě Orthographie B., ani v případě Doslovu (✍Vidmanová, 1982:88; ✍Kyas, 1997:73, 100–101). Na počátku 20. stol. nalezl Flajšhans v pražském kapitulním rukopisu excerpta pořízená z jiného (nám neznámého) opisu tohoto traktátu, ale ani v těchto textech se nabodeníčko neobjevilo. Tento opis byl zpřístupněn až ve vydání ✍Vidmannové (1982); viz také ✍Pleskalová (2007a), ✍Pleskalová (2007b).

Rozšiřující
Literatura
  • Erben, K. J. (ed.) Předmluva z bible Šafhausské. In Jan Hus – Sebrané spisy české, 1868, 260.
  • Flajšhans, V. Písemnictví české slovem i obrazem od nejdávnějších dob až po naše časy, 1901.
  • Flajšhans, V. Náš jazyk mateřský. Dějiny jazyka českého a vývoj spisovné slovenštiny, 1924.
  • Flajšhans, V. Zlomek Husova traktátu o pravopise. Časopis Národního musea 101, 1927, 6–9.
  • Gebauer, J. Příspěvky k historii českého pravopisu a výslovnosti staročeské, 1871.
  • Gebauer, J. Historická mluvnice jazyka českého. I. Hláskosloví, 1894.
  • Gebauer, J. Slovník staročeský II, 1904.
  • Havránek, B. Vývoj spisovného jazyka českého. Československá vlastivěda. Řada II, 1936.
  • Havránek, B. & J. Hrabák ad. (eds.) Výbor z české literatury doby husitské II, 1964.
  • Křístek, V. Staročeské pravopisné systémy. Dodatek. In Bělič, J. & A. Kamiš ad. Malý staročeský slovník, 1978.
  • Kyas, V. K staročeským termínům z oblasti filologie. LF 99, 1976, 86–102.
  • Kyas, V. Česká bible v dějinách národního písemnictví, 1997.
  • Pleskalová, J. Nabodeníčka v české lingvistické terminologii. SlSlov 42, 2007a, 147–151.
  • Pleskalová, J. Pravopis – Od počátků do začátku národního obrození. In Pleskalová, J. & M. Krčmová ad. (eds.), Kapitoly z dějin české jazykovědné bohemistiky, 2007b, 499–515, (spolu s O. Šefčíkem) 532–539.
  • Porák, J. Starší česká lingvistická terminologie. SlavPrag XVII, 1974, 133–153.
  • Schröpfer, J. (ed.) Hussens Traktat „Orthographia Bohemica“. Die Herkunft des diakritischen Systems in der Schreibung slavischer Sprachen und die älteste zusammenhängende Beschreibung slavischer Laute, 1968.
  • Šembera, A. V. (ed.) Mistra Jana Husi Ortografie česká, 1857.
  • Vidmanová, A. Ke spisku Orthographia Bohemica. LF 105, 1982, 75–89.
  • Zíbrt, Č. Šafhauská bible. Věstník České akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění 12, 1903, 41–46.
Citace
Jana Pleskalová (2017): NABODENÍČKO. In: Petr Karlík, Marek Nekula, Jana Pleskalová (eds.), CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny.
URL: https://www.czechency.org/slovnik/NABODENÍČKO (poslední přístup: 25. 3. 2019)

Další pojmy:

grafémika diachronie

CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny

Všechna práva vyhrazena © Masarykova univerzita, Brno 2012–2018

Provozuje Centrum zpracování přirozeného jazyka