NÁŘEČNÍ SKUPINA  (makrodialekt)

Základní

V zeměpisném třídění nář. národního jaz. nářeční seskupení nejvyššího řádu, vnitřně diferencované a se závažnými shodnými znaky, jimiž se odlišuje od jiné nář. skupiny. Při dělení ↗dialektůč. jaz. na n.s. se uplatňuje hledisko hláskoslovné. Diferenčním znakem jsou výsledky rozdílného vývoje samohlásek ý (dnes spis. ý, např. mlýn, starý), částečně též í (spis. í, např. sítko), a ú (dnes spis. ou, např. mouka, nesou), hláskoslovného procesu odvíjejícího se na našem území od 15. stol. (↗čeština doby husitské). Vydělují se tak jednak n.s., v nichž došlo k diftongizaci ý > ej (zčásti í > ej) a ú > ou, popř. k následné změně ej > éou > ó (↗humanistická čeština), jednak n.s., v nichž zůstávají původní samohlásky ý (popř. ý splynulo s í) a ú uchovány, popř. podléhají krácení a mění se v yu. Rozlišují se čtyři základní n.s.: ↗česká nář. v užším smyslu (téměř celé území Čech a jz. okrajové území Moravy) se střídnicemi ejou (mlejn, starej, zpravidla též sejtko, mouka), ↗středomoravská (dříve ↗hanácká) nář. (záp. a stř. severojižní pruh Moravy) s následnou změnou ej > é, ou > ó (mlén, staré, sétko, móka), ↗východomoravská nář. (dříve ↗moravskoslovenská nář.) (vých. Morava) s uchovaným ý (v již. části skupiny splynulým ve výslovnosti s í) a ú (młýn, starý / mlín, starí, sítko, múka), ↗slezská nář. (sv. okraj Moravy a území českého Slezska) s uchovanými ýú, avšak zkrácenými v yu (młyn, stary, muka), s ↗přechodovými nářečími slezskopolskými.

Každá n.s. se dále člení na menší podskupiny, každá nářeční podskupina pak na typy/úseky a každý typ/úsek na nář. jednotlivých lokalit (mikrodialekty). Viz mapu výše.

Rozšiřující
Literatura
  • Bartoš, F. Dialektologie moravská 1, 1886.
  • Bartoš, F. Dialektologie moravská 2, 1895.
  • ČJA 1, 1992 (dotisk 2004).
  • ČJA 2, 1997.
  • ČJA 3, 1999.
  • ČJA 4, 2002.
  • ČJA 5, 2005.
  • ČJA. Dodatky, 2011.
  • Havránek, B. Nářečí česká. In Československá vlastivěda 3. Jazyk, 1934, 84–218.
  • NČD, 1972.
  • Šembera, A. V. Základové dialektologie československé, 1864.
  • Mapa nářečí (místní kopie).
  • Český jazykový atlas: http://www.ujc.cas.cz/, cit. 21. 10. 2013.
Citace
Stanislava Kloferová (2017): NÁŘEČNÍ SKUPINA. In: Petr Karlík, Marek Nekula, Jana Pleskalová (eds.), CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny.
URL: https://www.czechency.org/slovnik/NÁŘEČNÍ SKUPINA (poslední přístup: 25. 9. 2020)

Další pojmy:

dialektologie

CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny

Všechna práva vyhrazena © Masarykova univerzita, Brno 2012–2020

Provozuje Centrum zpracování přirozeného jazyka