MATKA V SYNTAKTICKÉM STROMĚ

Základní
Rozšiřující

Prvek syntaktické struktury věty, části věty nebo i struktury větší než věta, který je v syntaktickém vztahu rozvíjení, modifikace či determinace k prvku bezprostředně podřazenému/závislému, a to v závislosti na typu syntaktické struktury. V závislostní struktuře věty (srov. ↗dominace a ↗gramatika závislostní), reprezentované typicky ↗závislostním stromem, představuje matka M uzel bezprostředně řídící, mateřský, na němž závisí jiné uzly (aspoň 1), přičemž uzlům jsou přiřazena jednotlivá slova analyzované věty (i o těchto slovech říkáme, že jsou řídící a závislá). Např. v nominální skupině bratrova schopnost rychle počítat je schopnost matkou, tj. řídícím slovem slov bratrovapočítat (v povrchověsyntaktické funkci shodného, resp. neshodného atributu mateřského uzlu), tj. syntaktických dcer tohoto řídícího slova (srov. ↗dcera v syntaktickém stromě), slovo počítat je pak matkou slova rychle, které je tak dcerou slova počítat. Mateřský uzel M může mít obecně více dcer (dceřiných uzlů) podle svých morfologických a syntaktických vlastností a podle poměrů v syntakticky reprezentované větě. Uzel M může být přitom dceřiným uzlem jiného uzlu (např. slovo počítat je dcerou slova schopnost a zároveň matkou slova rychle); takovýmto způsobem se vytváří hierarchická stromová závislostní struktura věty s relací závislosti a podřízenosti (rekurzivní závislost). Na vrcholu celé závislostní struktury věty je matka (mateřský uzel) ohodnocená finitním slovesem hlavní klauze a jejími dcerami jsou doplnění bezprostředně rozvíjející toto finitní sloveso.

V bezprostředněsložkové syntaktické struktuře (srov. ↗dominace, ↗složka a ↗gramatika bezprostředněsložková) reprezentované ↗bezprostředněsložkovým stromem představuje matka M neterminální uzel reprezentující složku; může mít několik podsložek reprezentovaných dceřinými uzly (↗dcera v syntaktickém stromě), které mohou být terminálními n. neterminálními uzly stromu. Bezprostředněsložkový vztah zakládá v syntaktickém stromě hierarchii složek, na jejímž vrcholu je neterminální symbol pro větu, který je mateřským uzlem svých bezprostředních složek, na opačném konci hierarchie jsou terminály (listy) stromu, ostatní uzly jsou neterminální, a proto vždy mateřské. Každý neterminální uzel M má alespoň jednu složku‑dceru D, terminální uzel, nemaje žádnou dceru, není nikdy mateřský. V některých složkových formalismech se mezi dcerami mateřského uzlu (mother‑node) vyděluje jediná tzv. hlavní dcera (head‑daughter (HD)), ostatní dcery jsou vedlejší (non‑head daughters), přičemž toto rozlišení vyjadřuje vlastně vztah závislosti: na hlavní dceři závisí dcery vedlejší, hlavní dcera přitom může obsahovat valenční požadavky, jimž vyhovují vedlejší dcery. Určením hlavní složky‑dcery HD mezi složkami dané složky se do této složky vnese vztah závislosti ostatních jejích složek na složce HD. Na rozdíl od závislostního zachycení struktury věty tedy ve složkové syntaktické struktuře hraje významnou roli pojem ↗sestra v syntaktickém stromě jakožto vztah mezi dcerami téže matky. V některých gramatických formalismech (např. ↗HPSP) představuje matka M jakožto hlava neterminální uzel se svými dosud neuspokojenými valenčními požadavky (tyto požadavky by měly být uspokojeny sestrami matky M).

Citace
Vladimír Petkevič (2017): MATKA V SYNTAKTICKÉM STROMĚ. In: Petr Karlík, Marek Nekula, Jana Pleskalová (eds.), CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny.
URL: https://www.czechency.org/slovnik/MATKA V SYNTAKTICKÉM STROMĚ (poslední stažení: 19. 11. 2017)

Další pojmy:

gramatika syntax

CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny

Všechna práva vyhrazena © Masarykova univerzita, Brno 2012–2017

Provozuje Centrum zpracování přirozeného jazyka