MARXISTICKÁ LINGVISTIKA

Základní

Vlivem marxismu převládlo v někdejší SSSR od konce 20. let 20. stol. studium jaz. s ohledem na společnost, (kolektivní) činnost a myšlení. Pozornost se zaměřila na souvislost vývoje jazyků s vývojem společenských forem a konkrétních společenství (viz sebrané spisy ✍Polivanov, 1968; ✍Reiter, 1989; ✍Helbig, 1986) a na „společenskou mluvní interakci“ v dialogu (✍Bachtin & Vološinov, 1986; ✍Horálek, 1967:46–50). Tím byly v SSSR ve 20. letech položeny základy sociální dialektologie (✍Berezin, 1981), kterou lze chápat jako jeden z raných proudů ↗sociolingvistiky. Obvyklý poměr filozofie a vědy pak zvrátila oficializace marxismu(-leninismu) jako státní ideologie, v ČSR od února 1948 do listopadu 1989. Kanonizací autorů, textů, jejich překladů i jejich interpretace, regulované cenzurou a jinými zásahy, došlo k (dílčímu) ochromení institucionální vědy.

Výraz m.l. se nejdříve objevil u Je. D. Polivanova (viz sebrané spisy ✍Polivanov, 1968, a ✍Polivanov, 1931) v jeho konfliktu s marristy (viz ↗marrismus), kteří dávali přednost označení „materialistická lingvistika“. V souvislosti s (řečeno vokabulářem marxismu(-leninismu)) „třídním bojem“ mezi „starým“ a „novým“, „idealistickým“ a „materialistickým“, „buržoazním“ a „marxistickým“ chápáním lingvistiky převládlo do 50. let 20. stol. (pův. marristické) chápání m.l. jako lingvistiky zcela odlišné od lingvistiky dosavadní. V době hesel „Sovětský svaz / sovětská věda – náš vzor“, kdy se věda oficiálně brala jako něco vázaného na ideologii, politiku a publicistiku (✍Macura, 1992:63), se pěstování m.l. stalo věcí politickou. V ČSR se v rychlém sledu vystřídaly dvě její dobové verze, marristická a „stalinská“ (v 10. roč. SaS jsou zastoupeny obě). Snaha levicových členů Pražského lingvistického kroužku (PLK) skloubit strukturalismus ↗Pražské školy s marrismem vyvolala nejprve ideovou polarizaci v PLK, stvrzenou i symbolicky; zatímco B. Trnka zůstává u dříve převládajícího výrazu jazykozpyt (srov. pozdější Skupina pro funkční jazykozpyt), marxisté většinou užívali výrazu jazykověda. Marrismus byl pak z oficiálního vědeckého diskurzu vyloučen zveřejněním statí připsaných ✍Stalinovi (1950), v nichž byly odmítnuty marristické teze (viz ↗marrismus). Tím došlo k rehabilitaci ↗historickosrovnávací metody a za hlavní úkol lingvistiky bylo prohlášeno studium „vnitřních zákonů jazykového vývoje“ (srov. ✍Trost, 1958:127). Pád marrismu v ČSR vyústil v antistrukturalistickou kampaň, již je třeba vidět v kontextu potírání vlivných samostatných, nemarxistických myšlenkových směrů, které bylo tehdy v evropských zemích pod sovětským vlivem na pořadu dne (✍Kołakowski 3, 1978:172–175). Vedoucí dva č. lingvisté, F. Trávníček a B. Havránek, zaujali ke kampani velmi odlišné postoje. První do ní vstoupil iniciativně a dogmaticky, při tom i v pozdějším období vystačil se Stalinovými statěmi jako s ucelenou teorií. Druhý, který se musel podrobit sebekritice také za „marristickou úchylku“, postupoval opatrně, ale stále výrazněji antidogmaticky. V 50. letech Havránek uspořádal řadu konferencí (o lexikografii, dialektologii, synchronním studiu jazyků, historicko-srovnávací metodě), v nichž se požadavkem „dialektikou překonávání“ stavěl jak proti holému negování dřívějších metod, tak proti prostým návratům k historicko-srovnávací metodě 19. stol., předválečnému strukturalismu apod. Tím se mu sice podařilo uchovat kontinuitu s principy předválečné strukturální lingvistiky, k meritorním ziskům to však nevedlo (srov. ✍Novák, 1991a; ✍Leška, 1993; ✍Černý, 1996:457–460). Série byla v r. 1960 zakončena konferencí o m.l. (✍Bělič & Doležel ad. (eds.), 1962), která zaujala kritické stanovisko k jejímu dogmatickému výkladu. ✍Havránek (1962) tam základní principy strukturální lingvistiky (systémovost a znakovost jaz., lišení diachronie a synchronie aj.) traktoval jako zvláštní případy některých „dialektických rozporů“. Vedle tradiční tematiky m.l. (vztah jaz. a myšlení, jaz. a společnosti) byla na konferenci řeč i o tehdy nových algebraických a kvantitativních metodách v lingvistice, čímž byly tyto metody pro nejbližší období „imunizovány“ a lingvistika se v 60. letech – podobně jako jiné humanitní vědy (✍Červenka, 1996:387) – „otevřela“ novým podnětům.

Po r. 1962 se u nás výraz m.l. objevoval už zcela ojediněle. Po r. 1968 byly vyvíjeny snahy o restauraci poměrů z přelomu 40. a 50. let; obnovení požadavku m.l. s přihlédnutím ke klasikům (✍Petr, 1977; ✍Petr, 1978), mnohdy vzhledem k původnímu kontextu ne dost kvalitně interpretovaným (viz ✍Novák, 1990), však zřídka vedlo k něčemu pozoruhodnému. Ve sbornících konferencí k m.l. (✍Horecký, 1974; ✍Peciar & Popela, 1980; ✍Ondrejovič, 1985; ✍Nekvapil & Šoltys, 1988) nicméně postupně přibývá lingvisticky hodnotných příspěvků. Marxismus jako oficiální ideologie a požadavek pěstovat v tomto kontextu m.l. se dnes jeví být uzavřenou etapou. Inspirativně může marxismus působit při analýze a kritice ideologií, a tím i při analýze textů a diskurzu (✍Bohman, 1992; ✍Roth, 1992; ✍Mininni, 1994); viz také ↗kritická analýza diskurzu.

Rozšiřující
Literatura
  • Vološinov, V. N. Marksizm i filosofija jazyka. Osnovnyje problemy sociologičeskogo metoda v nauke o jazyke, 1929.
  • Bachtin, M. M. & V. N. Vološinov. Marxizmus, freudizmus, filozofija jazyka, 1986.
  • Bělič, J. & L. Doležel ad. (eds.) Problémy marxistické jazykovědy, 1962.
  • Berezin, F. M. Istorija sovetskogo jazykoznanija. Chrestomatija, 1981.
  • Bohman, J. Critique of Ideologies. In Dascal, M. & D. Gerhardus ad. (eds.), Sprachphilosophie. Handbücher zur Sprach- und Kommunikationswissenschaft 7. 1, 1992, 689–704.
  • Cohen, M. Linguistique et materialisme dialectique, 1948.
  • Cohen, M. Recherches inteniationales à la lumière du marxisme 7, 1958, 61–73.
  • Courtine, J.-J. Le discours introuvable: Marxisme et linguistique (1965-1985). Histoire épistémologie langage 13/II, 1991, 153–171.
  • Černý, J. Dějiny lingvistiky, 1996.
  • Červenka, M. Obléhání zevnitř, 1996.
  • Firbas, J. In memoriam velkého jazykovědce Josefa Vachka. In Hladký, J. & T. Hoskovec (eds.), Josef Vachek v dopisech a vzpomínkách, 1998, 8–16.
  • Grizorjev, V. P. Iz istorii jazykoznanija. VJa 9, 1960, 113–125.
  • Helbig, G. Entwicklung der Sprachwissenschaft seit 1970, 1986 (č. překlad: Vývoj jazykovědy po roce 1970, 1991, 22–45).
  • Havránek, B. Aktuální metodologické problémy marxistické jazykovědy. In Bělič, J. & L. Doležel ad. (eds.), Problémy marxistické jazykovědy, 1962, 9–21.
  • Horálek, K. Filosofie jazyka, 1967.
  • Horecký, J. (ed.) O marxistickú jazykovedu v ČSSR, 1974.
  • Kołakowski, L. Główne nurty marksizmu: powstanie - rozwój - rozkład 3, 1978.
  • Leška, O. K Novákovým „osudům české lingvistiky“. SaS 54, 1993, 132–134.
  • Macura, V. Šťastný věk. Symboly, emblémy a mýty 1948–89, 1992.
  • Marx, K. & F. Engels. Vybrané spisy 1-5, 1976–1978.
  • McLellan, D. Marx, 1986.
  • Menges, K. Marxismus und Philologie. Deutsche Studentenzeitung (Praha) 3, 1937, č. 7, 3, a č. 8, 7.
  • Mininni, G. Marxist Theories of Language. In Asher, R. E. (ed.), The Encyclopedia of Language and Linguistics 5, 1994, 2390–2393.
  • Mounin, G. La linguistique du XXe siècle, 1975.
  • Nekvapil, J. & O. Šoltys. (eds.) Funkční lingvistika a dialektika, 1988.
  • Novák, P. K interpretaci formulací klasiků marxismu-leninismu o jazyce VII. Bulletin ruského jazykaliteratury 31, 1990, 21–39.
  • Novák, P. Konstanty a proměny Havránkových metodologických postojů (se zvláštním zřetelem k jeho pojetím marxistické orientace v jazykovědě). SlavPrag 34, 1991a, 21–38, 295–296.
  • Novák, P. K poválečným osudům české lingvistiky. SaS 52, 1991b, 183–193.
  • Novák, P. & P. Sgall. K voprosu ob obščich i „častnych“ zakonach razvitija jazyka. In Bosák, C. & A. V. Isačenko ad. (eds.), Rusko-české studie, 1960, 19–35.
  • Ondrejovič, S. (ed.) K princípom marxistickej jazykovedy, 1985.
  • Peciar, Š. & J. Popela. (eds.) K marxistické metodologii v jazykovědě, 1980.
  • Petr, J. Klasikové marxismu-leninismu o jazyce, 1977.
  • Petr, J. Teze klasiků marxismu-leninismu o jazyce. K 30. výročí Vítězného února. SaS 39, 1978, 1–4.
  • Polivanov, Je. D. Stat'i po obščemu jazykoznaniju, 1968.
  • Polivanov, Je. D. Za marksistskoje jazykoznanije, 1931.
  • Reiter, N. Gibt es eine „Marxistische Sprachwissenschaft“? In Reiter, N. (ed.), Sprechen und Hören, 1989, 311–320.
  • Roth, M. Die marxistische Lehre. In Dascal, M. & D. Gerhardus ad. (eds.), Sprachphilosophie. Handbücher zur Sprach- und Kommunikationswissenschaft 7. 1, 1992, 677–688.
  • Stalin, J. V. O marxismu v jazykovědě, 1950.
  • Trávníček, F. Strukturalismus - nepřítel naší jazykovědy. Tvorba 20, 1951, 893–894.
  • Trávníček, F. Stalinská epocha jazykovědy. 36, 1953, 129–139.
  • Trnka, B. Jazykozpyt a myšlenková struktura doby. SaS 10, 1947–1948, 73–80.
  • Trost, P. O baltoslovanských vztazích v oblasti syntaxe. In Bělič, J. & J. Daňhelka ad. (eds.), K historickosrovnávacímu studiu slovanských jazyků, 1958, 124–127.
  • Vachek, J. Prolegomena k dějinám Pražské školy jazykovědné, 1999.
  • Vygotskij, L. S. Myšlenije i reč, 1934 (č. překlad: Myšlení a řeč, 1970).
  • Viz také Marrismus, České poválečné mluvnictví.
Citace
Pavel Novák (2017): MARXISTICKÁ LINGVISTIKA. In: Petr Karlík, Marek Nekula, Jana Pleskalová (eds.), CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny.
URL: https://www.czechency.org/slovnik/MARXISTICKÁ LINGVISTIKA (poslední přístup: 20. 8. 2019)

CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny

Všechna práva vyhrazena © Masarykova univerzita, Brno 2012–2018

Provozuje Centrum zpracování přirozeného jazyka