LOGICKÉ VYPLÝVÁNÍ

Základní
Rozšiřující

V logice vztah mezi premisami (předpoklady) a závěrem (důsledkem) v tzv. platném úsudku: závěr logicky vyplývá z premis, když nemůže nastat situace, že premisy jsou pravdivé a závěr nepravdivý. Např. „Jestliže prší, pak je mokro“ a „Prší“, tudíž „Je mokro“. Obecné schéma platného úsudku, jehož premisami jsou výroky A1, A2, …, An a závěrem výrok B, je výraz A1, A2, …, A.·. B, kde n ≥ 0. Definice l.v. je sémantická a má důsledky, které nemusí být přijatelné v pragmatické rovině:

1. platný úsudek může mít pouze závěr (n ≥ 0), kterým pak musí být vždy pravdivý výrok, tj. ↗tautologie, např.: .·. a = a, .·. prší n. neprší;

2. jsou-li premisy sporné (↗logický spor), pak z nich logicky vyplývá jakýkoli výrok, např.: prší, (a zároveň) neprší .·.1 + 1 = 3;

3. l.v. je reflexivní vztah, tj. každý výrok logicky vyplývá sám ze sebe (např.: dnes je neděle .·. dnes je neděle), což je jistě na úkor přesvědčivosti úsudku;

4. l.v. je monotónní vztah ‒ v platném úsudku lze přidat libovolnou premisu a úsudek zůstává platný (např.: 1 + 1 = 3 .·. každá matka je žena);

5. l.v. je však současně nutným vztahem mezi premisami a závěrem, nemůže tedy jít jen o nahodilé ,seskupení‘ pravdivých výroků (např.: mezi výroky „24. 12. 1999 je pátek, sníh je bílý, Praha je hlavní město ČR“ není vztah l.v.);

6. l.v. je obecným vztahem v tom smyslu, že formu jednou prokázaného platného úsudku již není třeba ověřovat – zaručuje ,jednou provždy‘, že při libovolně obměněném obsahu té formy bude při pravdivých premisách zaručena pravdivost závěru (např. platný úsudek „Každý člověk je smrtelný; Sokrates je člověk; tudíž Sokrates je smrtelný“, zůstává platným i pro různé změny, např. „Každý člověk je smrtelný; Alík je člověk; tudíž Alík je smrtelný“ n. „Každý řidič je abstinent; Karel je řidič; tudíž Karel je abstinent“).

L.v. je tedy garantováno stavbou, případně i obsahem výroků tvořících úsudek; např. z předpokladu „a je červené“ logicky vyplývá závěr „a je barevné“, ačkoliv stavba obou výroků to (v klasickém smyslu) nezaručuje. L.v. je v lingvistice součástí ↗formální sémantiky. Viz také ↗entailment, ↗sugerovaný závěr.

Literatura
  • Etchemendy, J. The Concept of Logical Consequence, 1990.
  • Hanson, W. The Concept of Logical Consequence. The Philosophical Review 3, 1997, 365–409.
  • Kneale, W. C. Universality and Necessity. British Journal for the Philosophy of Science 12, 1961, 89–102.
  • Smiley, T. A Tale of Two Tortoises. Mind 104, 1995, 725–736.
  • Tarski, A. The Concept of Truth in Formalized Languages. In Tarski, A. Logic, Semantics, Metamathematics: Papers from 1923 to 1938, 1956, 152–278.
Citace
Jan Štěpán (2017): LOGICKÉ VYPLÝVÁNÍ. In: Petr Karlík, Marek Nekula, Jana Pleskalová (eds.), CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny.
URL: https://www.czechency.org/slovnik/LOGICKÉ VYPLÝVÁNÍ (poslední přístup: 10. 8. 2020)

Další pojmy:

logika sémantika

CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny

Všechna práva vyhrazena © Masarykova univerzita, Brno 2012–2020

Provozuje Centrum zpracování přirozeného jazyka