KONTEXTOVÝ JAZYK

Základní
Rozšiřující

Typ formálního jazyka v ↗Chomského hierarchii gramatik a jazyků, nazývaný také jazykem typu 1. Je generovatelný formální ↗kontextovou gramatikou a rozpoznávatelný tzv. lineárně omezeným automatem. Slova (řetězce znaků terminální abecedy) v k.j. mohou být obecně složitější než v ↗jazycích bezkontextových, které se vyznačují nejvýše neomezeným zapouštěním svých řetězců; k.j. totiž mohou obsahovat i nezapouštějící struktury typu a1, a2, …, an, b1, b2, , bn, kde prvky ai a bi jsou spolu v syntaktickém vztahu, a struktury neprojektivní, v nichž se mezi členy syntagmatu c1c2 nachází (slovosledně) prvek, který není podřízený ani c1, ani c2. Tyto možnosti k.j. jsou dány tím, že ↗kontextové gramatiky dokážou na rozdíl od ↗bezkontextových gramatik přehazovat symboly v průběhu derivace. Tak např. jazyk anbncn, kde a, b, c jsou symboly jeho vstupní abecedy, n je přirozené číslo ≥ 0, je jazyk kontextový, a nikoli bezkontextový, což je dáno přítomností třetího symbolu, c (jazyk anbn je totiž bezkontextový). Obecně každý jazyk typu anbncn, anbncndn, anbncndnen atd. je k.j. K.j. zahrnují co do vnitřní složitosti slov všechny přirozené jazyky a představují tak horní mez strukturní složitosti přirozených jazyků.

Citace
Vladimír Petkevič (2017): KONTEXTOVÝ JAZYK. In: Petr Karlík, Marek Nekula, Jana Pleskalová (eds.), CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny.
URL: https://www.czechency.org/slovnik/KONTEXTOVÝ JAZYK (poslední přístup: 21. 10. 2021)

CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny

Všechna práva vyhrazena © Masarykova univerzita, Brno 2012–2020

Provozuje Centrum zpracování přirozeného jazyka