JIDIŠISMY V ČESKÉM LEXIKU

Základní

Slova z jidiš (jidišismus), která byla přejata do češtiny. Jazyk jidiš, kterým až do druhé světové války hovořila většina východoevropských Židů, vznikl pravděpodobně v 10. stol. v porýnských oblastech (✍Weinreich, 1980), alternativní výklady spojují původ jidiš (j.) s jihoněmeckou, podunajskou oblastí (✍Eggers, 1998). První písemné památky pochází z 11. stol., jedná se o glosy v komentářích Rašiho (✍Frakes, 2004:1–3). Základem j. jsou středohornoněmecké variety, již od svých počátků ovšem tento jazyk obsahoval silnou hebrejsko‑aramejskou komponentu a byl zapisován výhradně hebrejskými písmeny. V důsledku migrace židovského obyvatelstva do východních oblastí Evropy, ke které začalo docházet cca od 12. stol., se j. postupně diferencovalo na západní a východní větev. Zatímco východní variety j. byly na všech jazykových rovinách silně ovlivněny slovanskými jaz., je slovanská komponenta v dochovaných textech v západním j. mizivá. V Praze od 16. stol. vycházelo poměrně velké množství knih v j. (✍Sixtová (ed.), 2012:177–185), roku 1526 zde byl vysázen vůbec první souvislý text v j. – modlitba Almechtiger got. J. se v českých zemích běžně používalo jako jazyk komunikace až do 18. stol., o čemž svědčí mimo jiné korespondence dochovaná v tomto jaz. (✍Braumüller, 1911). Koncem 18. stol. začalo být j. především v důsledku josefínských reforem postupně nahrazováno němčinou, méně často pak češtinou. (K důvodům srov. ✍Čapková, 2013.) Ve 20. stol. se j. na území Čech a Moravy vyskytovalo již jen zřídka, jeho zbytky zaznamenal a popsal ✍Beranek (1936). V souvislosti s j. se často hovoří také o tzv. židovské němčině. Tímto pojmem, vzniklým z označení jidiš-tajč, jsou většinou označovány západní variety j., a je třeba ji odlišovat od židovského ↗etnolektu němčiny. Jelikož j. bylo na rozdíl od hebrejštiny, která byla považována za lešon kodeš (svatý jazyk), především jazykem komunikace, docházelo ke vzájemnému ovlivňování mezi j. a slovanskými jaz. Různé přejímky lze tedy zaznamenat rovněž mezi češtinou a j. U lexémů hebrejsko‑aramejské komponenty lze někdy jen těžko určit, zda do češtiny přešla z hebrejštiny, a zda tedy jde o hebraismy (viz ↗hebraismy v českém lexiku), či zprostředkovaně přes j. Velká část z nich navíc nebyla přejata do č. přímo z j., ale přešla do ní přes německý argot. Následující glosář je reprezentativním výběrem přejímek z j., které byly v různých obdobích součástí č. slovní zásoby. Jedná se přitom jak o slova a spojení, která jsou dosud běžně užívána, tak o již takřka vymizelé archaismy a argotismy. V č. se vyskytují j. výpůjčky z různých sémantických oblastí. Částečně do č. integrovaná jsou slova (jejich význam viz níže) související s židovským prostředím a jeho vymezením jako např. bejgl, cheder, jarmulka, košerák, šikse, šoulet, štetl, kipa, klezmer. U těchto slov se většinou jedná o lexémy hebrejsko‑aramejské komponenty a byla přejata z j. Více zažitá jsou však expresivně zabarvená slova přejatá přes německý argot jako např. čachrovat, gauner, melouch, pajzl, šmírák, šoufl, šábnout se apod. Některá z těchto slov, jako např. pajzl či melouch, zdomácněla natolik, že č. mluvčí jejich cizí původ již nevnímá. Slova, která byla přejata přímo z j. a netýkají se přímo vymezení židovského náboženského a kulturního života, jako např. córes, mešuge, mišpoche, šlemíl apod., mají většinou rovněž pejorativní zabarvení, nikoli ovšem argotické. Některá slova z j., jako např. heble, chochmes, šmé apod., se uchytila pouze v moravských dialektech č. U některých lexémů a slovních spojení, jako např. balík či hala bala, přicházejí v úvahu i jiné vývojové cesty, které jsou v glosáři zmíněny.

Slova převzatá z j. byla v č. foneticky adaptována. V oblasti slovotvorby byly pomocí č. přípon vytvářeny nové lexémy, jako např. chabrus-ák, košer-ák, epes-ní apod. Docházelo rovněž k morfologické a syntaktické integraci slov z j., jako např. u spojení být chabrus, které se v č. přiklonilo k chabý a začalo se používat s předložkou na (být chabrus na plíce / na spodek), n. u slova šoufl, které se v návaznosti na č. vazbu je mi špatně většinou používá s dativem (je mi šoufl). Rovněž na idiomatické rovině byla přejata některá spojení (např. okurková sezóna), jejichž původ z j. si český mluvčí ovšem neuvědomuje, jelikož se jedná o frazeologický kalk.

Rozšiřující

1. balík hanl. ‘venkovan, buran, člověk nezvyklý na městský život’ < něm. arg. Bal ‘člověk’ < jid. baal ‘muž, pán’ < hebr. báᶜal ‘muž, pán, vlastník’. Machek odvozuje toto slovo od maď. balek ‘hlupák, zbabělec, pitomec’ (ESJČ, 1968:43; SNČ, 2006:52; ✍Klepsch, 2004:305–311)

2. bejgl ‘kulatý preclík z bílé mouky’ < jid. bejgl < něm. Bügel ‘oblouk, třmen’ (✍Bondyová, 2003:32)

3. córes ‘starosti, trápení’ < jid. cores ‘starosti, trápení, hádky’ < hebr. ṣārā, pl. ṣārōṭ ‘nouze, strach, starosti’ od kořene √ṣ‑r‑r (✍Bondyová, 2003:40; ✍Klepsch, 2004:1490–1494)

4. čachrovat ‘jednat neprůhledně, podvádět’ < něm. arg. schachern ‘nepoctivě obchodovat’ < jid. sachern ‘obchodovat, vyjednávat’, šacherer ‘obchodník, kramář’ < hebr.s‑ḥ‑r ‘obchodovat, vyjednávat’. ✍Klepsch (2004) zmiňuje rovněž příp. původ z kořene √š‑ḥ‑r ve významu ‘hledat, zajímat se o něco’ (ESJČ, 1968:93; SNČ, 2006:85; ✍Newerkla, 2004:427; ✍Klepsch, 2004:1223–1227)

čachry ‘intriky, podvodné jednání’ (SNČ, 2006:85)

5. epesnízast. ‘výborný, skvělý’ < něm. arg. eppes, ebbes ‘něco mimořádného’ < jid. eppes ‘něco, poněkud’ < něm. etwas ‘něco’ (SNČ, 2006:112)

epes ráres, epes rádeszast. ‘výborný’ < něm. arg. eppes rares ‘něco výjimečného’ < něm. etwas rares (ESJČ, 1968:138; SNČ, 2006:112; ✍Bondyová, 2003:45)

6. chabrus (být chabrus na) ‘být chronicky nemocný s nějakou částí těla’ < něm. arg. chabrusse, chawrusse ‘společenství zločinců’ < jid. chawruso ‘společenství, banda’ < hebr. ḥebrā ‘společnost’ od kořene √ḥ‑b‑r ‘spojit’ (ESJČ, 1968:194; SNČ, 2006:160)

chabrusák ‘člověk v celkově špatném zdravotním stavu’ (SNČ, 2006:160)

7. chamr argot. ‘hlupák, trouba’ < jid. chamer ‘osel, hlupák’ < hebr. ḥɐmōr ‘osel’. Machek uvádí toto slovo ve významu ‘slabý nemocný člověk’, upozorňuje ovšem na skutečnost, že jeho původ nesouvisí s něm. arg. Chammer. Zde se jedná nejspíš o homonymum (SNČ, 2006:161; ✍Bondyová, 2003:58; ✍Klepsch, 2004:436; ESJČ, 1968:196)

8. cheder ‘tradiční židovská základní škola’ < jid. cheder < hebr. ḥéder ‘místnost, vnitřek domu, vnitřek’ od kořene √ḥ‑d‑r ‘obklopovat, svírat’ (✍Bondyová, 2003:62; ✍Klepsch, 2004:438)

9. chochmes morav. ‘vtip, chytrost, rozum’ < jid. chochmes ‘moudrost, rozum’ < hebr. ḥoḵmā ‘moudrost’ od kořene √ḥ‑k‑m ‘být moudrý’ (ESJČ, 1968:202; SNČ, 2006:162; ✍Klepsch, 2004:885–890)

10. eces, ejces ‘rady’ < jid. ece, ejce, pl. eces, ejces ‘rady, rady’ < hebr. ᶜēṣā, pl. ᶜēṣōṯ od kořene √j‑‛‑ṣ (✍Bondyová, 2003:44; ✍Klepsch, 2004:558)

11. fucek ‘nepravý příměsek např. v mouce, šlacha z masa’ < jid. fuze kapore ‘expresivní zaklení, kletba’; 1. část fuze < něm. Potz ‘v něm. kletbách se používalo místo slova Gottes-, např. Potz Sakrament, Potz Blitz’. ✍Klepsch (2004) zmiňuje možný původ od lat. vice ‘zástupný, na místě někoho, za někoho’; 2. část kapore < hebr. kapārā ‘pokání, trest’ od kořene √k‑p‑r ‘kát se, usmířit’ (ESJČ, 1968:147; ✍Bartůšek, 1969/1970:55; ✍Wolf, 1991:112; ✍Klepsch, 2004:757)

zfucikovat ‘pokazit’ (ESJČ, 1968:147)

12. ganef argot. ‘zloděj, lump’ < jid. ganef ‘podvodník, zloděj’ < hebr. gānāḇ od kořene √g‑n‑b ‘krást, zcizit’ (SNČ, 2006:136; ✍Bondyová, 2003:49; ✍Klepsch, 2004:599–602)

13. gauner ‘darebák, podvodník, zločinec’ < něm. arg. Gauner ‘darebák, podvodník, zločinec’. Zmiňovány jsou dvě vývojové cesty: 1) < starší nová horní němčina Jauner, Joner ‘falešný hráč’ < záp. jid. jewōne ‘Řek, člověk z jónských ostrovů’; Řekové byli považováni za mistry ve falešné karetní hře < záp. jid. jōwōn ‘Řecko’; 2) rotwelsch juonner ‘hráč’ < rotwelsch junen ‘hrát’ < hebr.j‑n‑h ‘dobírat si, vysmívat se, trápit, panovačně s někým zacházet’ (SNČ, 2006:137; k možnostem etymologického vývoje srov. ✍Klepsch, 2004:605✍Newerkla, 2004:441)

14. hala bala ‘jedno přes druhé, páté přes deváté’ < jid. hakol bakol, hakel bakel; 1. část hakol < hebr. hakol ‘vše, každý’; 2. část bakol < hebr. bǝkol ‘se vším, ve všem’. Původ druhé části spojení je ovšem nejasný, mohla vzniknout rovněž jako sémanticky nemotivovaný rým. Machek upozorňuje na podobné konstrukce něm. původu jako saky paky (ESJČ, 1968:156; ✍Klepsch, 2004:675; ✍Weinberg, 1973:65; SNČ, 2006:145)

15. heble morav. ‘bezcenné věci, cetky’ nemá ani heble ‘nemá vůbec nic’ < něm. arg. Hebel ‘přelud, pověra, malichernost’ < jid. hevel ‘prázdnota, nicota, pověra’ < hebr. héḇel ‘pára, výpary, teplý závan’ (ESJČ, 1968:163; SNČ, 2006:149)

16. jarmulka ‘rituální pokrývka hlavy’ < jid. jarmelke, jarmulke, jarmolke; v Čechách se tento výraz začal používat až po 2. světové válce < poln. jarmułka < lat. dem. armucella, almucella < armutia, almucia < lat. amice ‘podlouhlý bílý šál, zakrývající ramena kněze’ (✍Bondyová, 2003:68; ✍Plaut, 1955)

17. jidiš ‘označení pro komunikační jazyk aškenázských Židů’ < jid. jidiš ‘židovský’ < něm. jüdisch ‘židovský’

18. kafrat ‘hloupě mluvit, reptat’ < něm. arg. kaffern, kabbern ‘hloupě mluvit’ odvozeno z Kaffer ʻhlupák’ < jid. kafer ‘sedlák’ < hebr. kāfār ‘vesnice’ (ESJČ, 1968:235; SNČ, 2006:171; ✍Newerkla, 2004:448)

19. kapourovat ‘stonat, umírat’ < něm. arg. kappores ‘mrtvý’, kapporen ʻzabít, zemřít’ < jid. kapore, pl. kapores ‘subst. usmíření, adj. zničený’; význam je odvozen od židovského zvyku, podle kterého bylo třeba v den usmíření zabít kohouta (kapore‑huhn) < hebr. kapārā pl. kapārōṯ ‘smíření, smírčí oběť’, od kořene √k‑p‑r; pod vlivem tohoto slovesa pravděpodobně vzniklo také běžnější sloveso zkapat ‘zemřít’ (SNČ, 2006:175)

zkapourovatslang. ‘zemřít’ (SNČ, 2006:175)

20. kipa (= jarmulka) ‘rituální pokrývka hlavy’ < jid. kipa < hebr. kippāh (✍Bondyová, 2003:68)

21. košerák ‘speciální nůž k zaříznutí dobytka či drůbeže; člověk, který provádí košerování’ < jid. košer ‘připravený podle náboženských předpisů, zákonný, podle zákona, zbožný, poctivý’ < hebr. kāšer, od kořene √k‑š‑r ‘být vhodný, přiměřený’ (ESJČ, 1968:282; ✍Bondyová, 2003:82)

zakošrovat, košerovat ‘zaříznout dobytek či drůbež správným rituálním způsobem’ (ESJČ, 1968:282; ✍Bondyová, 2003:82)

22. klezmer ‘tradiční židovská hudba, která se hrála při slavnostních příležitostech jako např. svatby’ < jid. klejzmer < v jid. utvořená složenina z hebr. klī ‘nástroj, pomůcka’ a lexému odvozeného od kořene √z‑m‑r ‘hrát na nástroj, zpívat’ (SNČ, 2006:183)

23. maušlovat, moušlovat ‘mluvit jidiš, příp. mluvit zkomolenou němčinou’ < nhd. mauscheln < nhd. maušl, moušl ‘hanl. Židák’ < jid. Mauše, Mouše ‘Moses’ < hebr. mōšē ‘Moses’ (✍Bondyová, 2003:107; ✍Newerkla, 2004:469; ✍Klepsch, 2004:1021–1024; ✍Althaus, 2002:240–251)

24. melouch ‘práce načerno’ < něm. arg. meloche, maloche < jid. meloche, melocho ‘práce, řemeslo’ < hebr. mǝlāḵā ‘práce jako činnost i produkt’ (SNČ, 2006:229; ✍Bondyová, 2003:96; ✍Klepsch, 2004:971–975; ESJČ, 1968:359)

melouchařit ‘pracovat načerno’ (ESJČ, 1968:359)

25. mišpoche ‘židovská rodina, argot. parta, banda’ < jid. mišpoche ‘rodina’ < bibl. hebr. mišpāḥā ‘kmen, rod’ (✍Bondyová, 2003:103; SNČ, 2006:233; ✍Klepsch, 2004:988–991)

26. nebich, nébich ‘nešika, nešťastník’ < jid. nebich, nebech ‘bohužel, běda, chudák, bezvýznamný člověk, nešťastník’ < pol. niebożę ‘nebožák, ubožák, chudák’; původ slova je ovšem dodnes nevyjasněn. ✍Klepsch (2004) zmiňuje rovněž vývoj ze středohornoněmeckého slova niwecht ‘nicht(s)’ či ze středohornoněmeckého spojení ni bî iuch ‘nikdy s vámi’, které vzniklo překladem hebrejské fráze stejného významu (SNČ, 2006:254; ✍Wolf, 1991:149; ✍Klepsch, 2004:1106–1108)

27. okurková sezóna ‘letní období, kdy se děje minimum událostí a novináři nemají dostatek podnětů’; sémantická výpůjčka z něm. Sauer‑Gurken‑Zeit < jid. córes-jókres-cajt ‘čas žalu a pokání’; k výpůjčce do něm. došlo nejspíš přes berlínský dialekt, ve kterém spojení córes-jókres výslovností silně připomíná Sauere Gurken; córes-jókreshebr. pl. ṣārōṭ ‘nouze, strach, starosti’ a jaqrūṯ ‘drahota, zdražení’; cajt < něm. Zeit ‘čas, období’ (✍Bartůšek, 1969/1970:60)

28. pajzlhanl. ‘hospoda’ < něm. arg. Beisel < jid. bajes, bajis ‘dům’ < aškenázská hebr. b’ajes < bibl. hebr. bájit ‘dům’ (ESJČ, 1968:428; SNČ, 2006:272; ✍Newerkla, 2004:410; ✍Klepsch, 2004:301–304)

29. plajte ‘na mizině’ < něm. pleite (sein) ‘(být) na mizině’ / Pleite ‘krach’ < jid. pleto ‘útěk’ < hebr. p(ǝ)lēṭā ‘útěk, záchrana’ od kořene √p‑l‑ṭ ‘uniknout, utéct’ (SNČ, 2006:289; ✍Bondyová, 2003:121; ✍Klepsch, 2004:380–383)

30. šábnout se ‘rozdělit se o něco’ < něm. arg. Schab ‘podíl na kořisti’ < jid. šab ‘podíl’ < heb. √š‑b‑b ‘odštípnout, oddělit, otesat’ (SNČ, 2006:353)

31. šikse ‘nežidovská dívka, Židovka, která nectí tradice, nepořádná žena’ < jid. šikṣā ‘nežidovská žena’ < hebr. šékeṣ ‘odpor, ohavnost’ od kořene √j‑š‑q ‘ošklivit si, hnusit si’ (SNČ, 2006:359; ✍Klepsch, 2004:1278–1280)

šéjgec ‘nežidovský chlapec, rošťák, uličník’ (✍Bondyová, 2003:134)

32. šlamastyka, šlamastika ‘obtížná situace, problémy’ < rak. Schlamastik, něm. Schlamassel ‘potíže’ < jid. šlemasl, šlimasl ‘neštěstí, smůla’; 1. část šle, šli < buď hebr. še lāw ‘co ne …, který ne’, n. něm. schlimm ‘špatný, neradostný’; 2. část masl < Talm. hebr. mazāl ‘planeta, hvězda’, přeneseně ‘štěstí’ (ESJČ, 1968:616; SNČ, 2006:362; ✍Newerkla, 2004:414; ✍Klepsch, 2004:1291–1293)

33. šlemíl ‘nešika’ < jid. šlemil ‘politováníhodný, hloupý člověk’. ✍Kluge & Mitzka (1967) zmiňuje původ od hebr. šǝ lo mǝᶜalijā ‘ten, který není dobrý’; ✍Tendlau (1998) předpokládá původ od hebr. biblického jména šǝlūmīᵓēl či od něm. schlem, schief ‘napříč’ (✍Tendlau, 1998:625; ✍Kluge & Mitzka, 1967:656; ✍Klepsch, 2004:1295–1297)

34. šmalc ‘přehnaně sentimentální divadelní kus, film apod.’ < jid. šmalc ‘něco sentimentálního’ < něm. Schmalz ‘sádlo’ (SNČ, 2006:365)

35. šmé brněn. ‘podvod, podraz’ < víd. arg. Schmäh ‘podvůdek, vtip, lež’ < jid. šema ‘vyprávění’, šmonces ‘plané řeči’ < hebr. šǝᶜmūā od √š‑m‑e ‘slyšet’ (SNČ, 2006:365; ✍Bondyová, 2003:139)

36. šmírákhanl. ‘člověk, jehož úchylkou je tajné pozorování jiných lidí; člověk, který se snaží zjistit podrobnosti ze života jiných lidí; dozorce ve vězení (bachař)’ < něm. arg. Schmiere ‘1. ve spojení Schmiere stehen (hlídat u vloupání); 2. policie’ < jid. šmiro ‘stráž’ < Talm. hebr. šǝmīrā ‘dohled, dozor’ < bibl. hebr. šāmrā ‘stráž’ od kořene √š‑m‑r (SNČ, 2006:366; ✍Klepsch, 2004:1310–1311)

37. šnorer ‘žebrák, zanedbaný, chudý člověk’ < jid. šnorer < nhd. Schnorrer ‘žebrák’ od slovesa schnorren < něm. schnurren ‘vrčet, příst, kodrcat se (po cestě)’. ✍Klepsch (2004) vysvětluje sémantický posun přes něm. lexém Schnurrpfeife, jímž se označoval ‘nástroj podobný dudům, na který hráli žebraví zpěváci’. Bondyová vysvětluje původ slova od něm. Schnurre ‘žert, fraška’ (SNČ, 2006:368; ✍Bondyová, 2003:141; ✍Newerkla, 2004:499; ✍Klepsch, 2004:1336)

38. šolet, šoulet ‘šábesový pokrm’ < jid. šolet < složenina z franc. chaud ‘teplý’ a lit ‘postel’ (ESJČ, 1968:619; ✍Bondyová, 2003:144)

39. šoufl (šófl) ‘špatný, nedobrý’; většinou ve spojení s dat. a předložkovou vazbou, např. ‘je mi z toho šoufl’ < něm. arg. schofel, schaufel ‘špatný, sprostý’ < jid. šofel, šofol ‘špatný’ < hebr. šafel ‘být ponížen’ od kořene √š‑f‑l. ✍Klepsch (2004) navrhuje následující vývoj: jid. šoufl ‘špatný, sprostý’ < lou šoufe zajn ‘bezcenný’ < hebr. participium tvaru kal šowé < √š‑v‑h ‘být podobný, stejný’ (ESJČ, 1968:619; SNČ, 2006:370; ✍Bondyová, 2003:142; ✍Klepsch, 2004:1347–1353)

40. štetl ‘menší město převážně ve východní Evropě se silnou židovskou populací’ < jihoněm. Städtle ‘městečko’; Stadt ‘město’

Viz též ↗hebraismy v českém lexiku, ↗Kenaanské glosy.

Literatura
  • Althaus, H. Mauscheln. Ein Wort als Waffe, 2002.
  • Bartůšek, J. Tisíc let židů v českých zemích a čeština, 1969/1970.
  • Beranek, F. J. Jidiš in čechoslovakej, 1936.
  • Bondyová, R. Mezi námi řečeno, 2003.
  • Braumüller, W. Jüdische Privatbriefe aus dem Jahre 1619, 1911.
  • Čapková, K. Češi, Němci, Židé? Národní identita Židů v Čechách 1918‒1938, 2013.
  • Eggers, E. Sprachwandel und Sprachmischung, 1998.
  • ESJČ, 1968.
  • Frakes, J. Old Yiddish Literature between 1100–1750, 2004.
  • Klepsch, A. Westjiddisches Wörterbuch, 2004.
  • Kluge, F. & W. Mitzka. Etymologisches Wörterbuch der deutschen Sprache, 1967.
  • Machek, V. Etymologický slovník jazyka českého, 1971.
  • Newerkla, S. M. Sprachkontakte Deutsch – Tschechisch – Slowakisch, 2004.
  • Plaut, W. G. The Origin of the Word Yarmulke, 1955.
  • Sixtová, O. (ed.) Hebrejský tisk v Čechách a na Moravě, 2012.
  • SNČ, 2006.
  • Tendlau, A. Jüdische Sprichwörter und Redensarten, 1998.
  • Weinberg, W. Die Reste des Jüdischdeutschen, 1973.
  • Weinreich, M. History of the Yiddish Language, 1980.
  • Wolf, S. A. Jiddisches Wörterbuch, 1991.
Citace
Marie Krappmann (2017): JIDIŠISMY V ČESKÉM LEXIKU. In: Petr Karlík, Marek Nekula, Jana Pleskalová (eds.), CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny.
URL: https://www.czechency.org/slovnik/JIDIŠISMY V ČESKÉM LEXIKU (poslední přístup: 19. 9. 2019)

CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny

Všechna práva vyhrazena © Masarykova univerzita, Brno 2012–2018

Provozuje Centrum zpracování přirozeného jazyka