JEDNOJMENNÁ ANTROPONYMICKÁ SOUSTAVA (mononymní antroponymická soustava, jednojmennost)
K jednoznačnému pojmenování a identifikaci osoby v dané společnosti slouží jen jedno vlastní jméno (mononymum): král Vladislaus (1146), poddaný Sedlata (začátek 13. stol.) atd., podrobněji viz ↗oficiální osobní jméno.
Do 12. stol. j.a.s. převládá, v dalších obdobích bývá k oficiálnímu osobnímu jménu stále častěji připojováno nepropriální doplnění n. neoficiální ↗příjmí, a tak se postupně prosazuje neoficiální dvoujmennost (druhé, doplňkové jméno je nezávazné); např. už ve 13. stol. jsou obě možnosti hojně dokládány: Vítek dapifer ʻstolník’, Daniel Pragensis episcopus ʻpražský biskup’, Boguša Svár, Bohuslaus de Horka ʻz Horky’, Jurík Juríkovic’ ʻsyn Juríkův’, později Juříkův, Jiříkův; podle ✍Pleskalové (2011:36–44). V r. 1786 byla v č. zemích uzákoněna ↗dvoujmenná antroponymická soustava; viz také ↗příjmení.
- OSTSO, 1983, 238, 261.
- Pleskalová, J. Tvoření nejstarších českých osobních jmen, 1998.
- Pleskalová, J. Vývoj vlastních jmen osobních v českých zemích v letech 1000–2010, 2011.
- Svoboda, J. Staročeská osobní jména a naše příjmení, 1964, 183–205.
- Šimůnek, R. Rodová jména, příjmí a rodové tradice české šlechty v pozdním středověku. AOn 46, 2005, 116–142.
- Šmilauer, V. Úvodem. In Kopečný, F. Průvodce našimi jmény, 1974, 9–29.
- TSO, 1973, 176.
URL: https://www.czechency.org/slovnik/JEDNOJMENNÁ ANTROPONYMICKÁ SOUSTAVA (poslední přístup: 14. 12. 2024)
Další pojmy:
onomastikaCzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny
Všechna práva vyhrazena © Masarykova univerzita, Brno 2012–2020
Provozuje Centrum zpracování přirozeného jazyka