JAZYKOVÁ PROMĚNNÁ

Základní

Pojmem proměnná se obecně rozumí jakákoli veličina, která může nabývat různých hodnot – tělesná výška, hmotnost, vzdělání, příjem (analogie z matematiky: x = 1, x = 2). J.p. lze přiblížit parafrází něco, co se dá v jazyce realizovat různými způsoby, ale se stejným významem. Představuje jeden ze základních konceptů pro popis a analýzu variace v jazyce, která ruší představu o jeho homogenní povaze.

Pojem j.p. má strukturalistické základy. Představuje součást jazykového systému (langue), s nímž sdílí vlastnosti abstraktního a invariantního konstruktu. J.p. se realizuje v podobě variant až v mluvě (parole). Proměnné lze konstruovat nejen na všech rovinách jaz. systému, nýbrž i v oblasti pragmatiky.

Konkrétní příklady j.p. a jejich realizací (variant):

Hlásková rovina

Grafická rovina

Proměnná:

foném /e/

foném /n/

grafém /e/

Varianty:

e, ə, ɛ

n, ŋ

e, E, malé psací a velké psací e

nový, baŋka

Morfologická rovina

Proměnná:

plurálový morfém českého lexému pán

pomocné sloveso německého perfekta

Varianty:

páni/pánové

Das Unkraut hat/ist gewuchert.

Lexikální rovina

Proměnná:

spojky s významem stupňovacím

označení domu

Varianty:

nejen – ale i × nejen – nýbrž i; také – též

dům – barák – vila

Syntaktická rovina

Proměnná:

postavení přívlastku v nominální frázi

německý slovosled po weil

Varianty:

přívlastek před/za hlavou nom. fráze

finitum na druhém/posledním místě věty

dvacáté století/století dvacáté

weil sie alles wissen/weil sie wissen alles

Textová a diskurzní rovina (pragmatika, stylistika)

Proměnná:

úvodní pozdrav

žánr odborného jazyka

Varianty:

dobrý den – ahoj – čau

konferenční zpráva – odborná stať –  monografie

Směrem od parolelangue se dá j.p. definovat jako suma všech doložitelných (ale i zatím ještě nerealizovaných) variant.

Rozšiřující

J.p. patří k centrálním pojmům kvantitativní metodologie, pro niž společně s nezpochybňovaným jaz. systémem představuje východisko pro kladení výzkumných otázek tohoto paradigmatu vůbec. Výzkumník může v tomto paradigmatu předem vybrat ze systému j.p. a zkoumat teritoriální, sociální, stylistickou i jinou distribuci jejích variant (viz ✍Wilson, 2010).

↗kvantitativní (socio)lingvistice se rozlišují závislé a nezávislé proměnné. Závislé proměnné jsou j.p., nezávislé proměnné jsou proměnné sociální (mimojazykové). Výklad sociálních skutečností se děje na bázi korelací závislých a nezávislých proměnných. Vychází se z toho, že nezávislé proměnné (věk, pohlaví, region, příslušnost k sociálním skupinám rozmanitých druhů, příjem, životní styl, ale též žánry, styly a druhy textů apod.) determinují závislé proměnné (přesněji: užití a distribuci variant, jimiž se závislé proměnné realizují). Na tomto základě funguje variační sociolingvistika (labovovské paradigma) opírající se o (nezdůrazňovaný) předpoklad, že nezávislé proměnné jsou pro distribuci variant závislých j.p. vždy relevantní.

Počty variant, jimiž se jednotlivé proměnné realizují, ani sociální význam variant nejsou napříč jazykem jednotné. Např. proměnné z hláskové roviny jaz. systému (fonémy) mohou v zásadě vykázat tolik variant (alofonů), kolika mluvčími jsou v mluvě realizovány. Některé proměnné třídí ✍Labov (2010) podle míry sociální a stylistické relevance jejich variant do celkem tří skupin: indikátory, ukazatele a stereotypy. Stereotypy jakožto varianty nejnápadnější a sociálně stigmatizované představují součást širšího společenského povědomí (otevřená pražská výslovnost ca ta je místo co to je; lebanon místo libanon). Z tohoto důvodu dochází nejsnáze k jejich povšimnutí a hodnocení mnoha uživateli jaz., což vyvolává četné procesy ↗jazykového managementu. Indikátory jsou naproti tomu varianty, které vykazují nejnižší nápadnost a které variují v závislosti na sociálních skupinách, aniž by způsobovaly stylistické efekty. Pro lingvisticky neškolené uživatele jsou jen obtížně postižitelné. Ukazatele jsou takové varianty, které vykazují stratifikaci jak sociální, tak stylistickou. Stereotypy a ukazatele mohou mluvčí cíleně užívat k dosahování svých komunikačních záměrů.

Z širšího metodologického úhlu pohledu dosáhl Labov výzkumem j.p. a jejich variant toho, že do lingvistiky začaly být přenášeny scientisticky orientované postupy sociálního výzkumu. Tyto exaktní postupy v kvantitativní sociologii vycházejí z toho, že sociální jevy existují vně jedince, jsou přesně identifikovatelné a existují objektivně (positivismus). S tím souvisí víra v možnost a nutnost standardizovaných výzkumů a sběru velkého množství dat z důvodu srovnatelnosti a extrapolovatelnosti závěrů. Sběr dat je pojímán jako nezávislý na situačním kontextu. Sociálnímu jednání jsou podsouvány významy, které odrážejí spíše zájmy badatelů než zájmy zkoumaných jednajících jedinců. Uživatel jazyka je redukován na dodavatele dat. Výzkumné metody se tak osamostatňují od zkoumaných jevů; fungují univerzálně. Vědecká zjištění jsou zaměňována za sociální skutečnosti, ačkoli tato zjištění jsou produkována použitými výzkumnými nástroji.

O zpřesnění základního labovovského pojetí j.p. se snaží ✍Lieb (1993), ✍Lieb (1998) tím, že j.p. definuje nikoli jako relaci dvojmístnou (varianta jako realizovaná jednotka proměnné – relace varianty vůči proměnné), nýbrž trojmístnou (varianta v relaci vůči proměnné nezbytně náležející ke konkrétnímu jazyku či konkrétní varietě), protože nelze uvažovat o proměnných izolovaně od jazyků/variet. Proměnné klasifikuje dvěma způsoby:

a)

gramatické proměnné a jiné proměnné

b)

komponentové proměnné, holistické proměnné a jiné proměnné

Komponentovou proměnnou rozumí jednotky typu fonému, zatímco proměnné holistické jsou reprezentovány útvary podobnými jazykům (language‑like entities). Pojem proměnné lze podle Lieba analogicky přenést na celé variety, které se jako takové rovněž vyznačují invariantností a povahou konstruktu. Holistická proměnná varieta současné češtiny tak může být v tomto pojetí realizována variantami (= nabýt hodnot) čeština obecná, čeština spisovná atd.

Literatura
  • Dittmar, N. Grundlagen der Soziolinguistik – Ein Arbeitsbuch mit Aufgaben, 1997.
  • Dittmar, N. & B.-O. Rieck. (eds.) William Labov: Sprache im sozialen Kontext, 1980.
  • Chambers, J. K. Sociolinguistic Theory, 2003.
  • Labov, W. The Social Stratification of English in New York City, 2006.
  • Labov, W. Principles of Linguistic Change, 2010.
  • Lieb, H.-H. Linguistic Variables. Towards a Unified Theory of Linguistic Variation, 1993.
  • Lieb, H.-H. Variationsforschung: grundlegende Begriffe und Konzeptionen. In Ammon, U. & K. Mattheier ad. (eds.), Sociolinguistica 12, 1998, 1–21.
  • Macaulay, R. K. S. Quantitative Methods in Sociolinguistics, 2009.
  • Tagliamonte, S. A. Analysing Sociolinguistic Variation, 2009.
  • Tagliamonte, S. A. Variationist Sociolinguistics. Change, Observation, Interpretation, 2012.
  • Wilson, J. Moravians in Prague, 2010.
Citace
Vít Dovalil (2017): JAZYKOVÁ PROMĚNNÁ. In: Petr Karlík, Marek Nekula, Jana Pleskalová (eds.), CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny.
URL: https://www.czechency.org/slovnik/JAZYKOVÁ PROMĚNNÁ (poslední přístup: 23. 9. 2020)

Další pojmy:

sociolingvistika

CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny

Všechna práva vyhrazena © Masarykova univerzita, Brno 2012–2020

Provozuje Centrum zpracování přirozeného jazyka