JAZYKOVÁ BIOGRAFIE

Základní

Životopisné vyprávění, mluvené nebo psané, v němž vypravěč činí tématem jazyk, resp. jazyky – především jejich osvojování a užívání. Jazyk však není privátní záležitostí, jedinec se ho učí od někoho, užívá ho s někým (ve své rodině, mimo ni), a proto se v jazykových autobiografiích objevují aspekty „cizích“ biografií, jazykové biografie rodinné, resp. různě obsáhlé aspekty ↗jazykových situací určitého etnického n. národního společenství. Právě tato skutečnost umožňuje, aby analýzou jazykových (auto)biografií byly získány poznatky o jazykových situacích a jejich vývoji (sedmdesátiletý člověk, který vypráví o jazykovém chování svých rodičů, příp. i prarodičů, dětí a vnuků obsáhne v zásadě jedno století). Jazyková biografie bývá proto používána jako specifická metoda pro shromažďování sociolingvisticky relevantních dat, zejména v takových případech, kdy jiné možnosti jsou podstatně omezeny (např. při výzkumu jazykové situace Němců v Československu po r. 1945).

Rozšiřující

S metodologickým využitím jazykových biografií jsou však spojeny i některé problémy. Vypravěči se sice orientují na to, jak život žili, na jeho dokumentování („v roce 1947 jsem začal chodit do školy, do české školy“), ale v zásadě ho prezentují subjektivně jako život zakoušený, prožívaný („to se mi moc nelíbilo, protože doma se mluvilo německy“), a to činí prostřednictvím žánru životopisného vyprávění („teď bych měl asi něco říct o tom, jak jsme mluvili s dětmi, že?“). ✍Denzin (1989) formuluje tyto tři roviny vyprávění v hutné zkratce jako “life as lived, life as experienced, life as toldˮ. V souladu s těmito různými perspektivami lze životopisná vyprávění chápat jako zdroje dat o tom,

1.

jak „věci“ byly, jak události probíhaly (data z oblasti „reality života“),

2.

jak respondenti „věci“ a události prožívali (data z oblasti „reality subjektu“),

3.

jak respondenti o daných „věcech“ a událostech vyprávějí (data z oblasti „reality textu“) (✍Nekvapil, 2001).

Sociolingvistika se tradičně zajímá o první dvě roviny – jazykové situace se necharakterizují pouze z hlediska rozsahu užívání jazyků a jejich variet v různých komunikačních doménách (rovina č. 1), ale nověji i z hlediska prožívání jazyka, které se mj. zkoumá v rámci analýzy jazykových postojů (rovina č. 2). To, že jsou sdělované obsahy („věci“, události) vyprávěny (rovina č. 3), se může projevovat na tom, že se v nich vyskytují ↗krajní formulace („na ulici nikdo nikdy nemluvil německy“) – takové případy by měly být interpretovány právě jako rysy vyprávění (rovina č. 3), např. za účelem dramatizace vyprávění, nikoli jako výroky o faktech (rovina č. 1). Odlišení faktuálních výroků a krajních formulací však nemusí být jednoduché (ideálně s využitím dalších metod, jako je např. studium dokumentů). V poslední době lze zaznamenat zvýšený zájem o typické prezentační způsoby („figury jazykověbiografického vyprávění“), které mluvčí používají, když vyprávějí o osvojování a užívání jazyka (rovina č. 3). To samo o sobě může být zajímavý výzkumný předmět, hodný narativní analýzy (viz ✍Hájek & Havlík ad., 2012). Avšak i taková analýza narace pro samu naraci může být relevantní pro klasickou sociolingvistickou metodologii: je známo, že vyprávění o jazyce a jeho užívání bývá úzce spjato s líčením jednání a vlastností jeho nositelů – z čehož plyne, že postoje k určitému jazyku mohou do značné míry být postoji k jeho nositelům.

Literatura
  • Denzin, N. K. Interpretive Biography, 1989.
  • Franceschini, R. Der ‘Adiuvant’: Die Figur der Stützperson im sprachbiographischen Interview mehrsprachiger Sprecher. In Keller, T. & F. Raphaël (eds.), Biographies au pluriell / Biographien im Plural, 2001, 227–238.
  • Franceschini, R. & J. Miecznikowski. (eds.) Leben mit mehreren Sprachen: Sprachbiographien / Vivre avec plusieurs langues: Biographies langagières, 2004.
  • Hájek, M. & M. Havlík ad. Narativní analýza v sociologickém výzkumu: přístupy a jednotící rámec. Sociologický časopis 48, 2012, 199–223.
  • Hájek, M. & M. Havlík ad. Problém relevance v tematicky orientovaném biografickém interview: případ orálněhistorických životopisných rozhovorů. Sociologický časopis 50, 2014, 29–56.
  • Meng, K. Russlanddeutsche Sprachbiographien: Untersuchungen zur sprachlichen Integration von Aussiedlerfamilien, 2001.
  • Nekvapil, J. Z biografických vyprávění Němců žijících v Čechách: jazykové biografie v rodině pana a paní S. SaS 61, 2000, 30–46.
  • Nekvapil, J. Jazykové biografie a analýza jazykových situací: K osudům německé komunity v České republice. ČMF 83, 2001, 65–80.
  • Nekvapil, J. Language Biographies and Management Summaries. In Muraoka, H. (ed.), Language Management in Contact Situations III (= Report on the Research Projects No. 104), 2004, 9–33 (http://languagemanagement.ff.cuni.cz/).
  • Sherman, T. & J. Homoláč. Management Summaries and the Follow-Up Interview in Language Biography Research. SaS 75, 2014, 294–324.
  • Sloboda, M. Jazyk národnostnej menšiny, idiolektné siete a biografie. SR 69, 2004, 15–36.
  • Sloboda, M. Jazyková autobiografia ako osobná výpoveď, inšpirácia a metóda. In Vasiljev, I. Život s více jazyky: jazyková autobiografie, 2011, 276–288.
  • Stevenson, P. Language (Hi)stories: Researching Migration and Multilingualism in Berlin. In Horner, K. & I. de Saint-Georges ad. (eds.), Multilingualism and Mobility in Europe: Policies and Practices, 2014, 265–280.
  • Treichel, B. Identitätsarbeit, Sprachbiographien und Mehrsprachigkeit: Autobiographisch-narrative Interviews mit Walisern zur sprachlichen Figuration von Identität und Gesellschaft, 2004.
  • Vasiljev, I. Život s více jazyky: jazyková autobiografie, 2011.
Citace
Jiří Nekvapil (2017): JAZYKOVÁ BIOGRAFIE. In: Petr Karlík, Marek Nekula, Jana Pleskalová (eds.), CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny.
URL: https://www.czechency.org/slovnik/JAZYKOVÁ BIOGRAFIE (poslední přístup: 21. 9. 2019)

CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny

Všechna práva vyhrazena © Masarykova univerzita, Brno 2012–2018

Provozuje Centrum zpracování přirozeného jazyka