ELEKTRONICKÁ KOMUNIKACE

Základní

Fenomén objevivší se v posledních desetiletích, popis a analýza tedy nemá v lingvistice příliš dlouhou tradici (podrobný pohled do historie viz ✍Jandová & David ad., 2006); zájem jazykovědců o texty vznikající prostřednictvím nových technologií, tedy o esemesky, e‑maily, internetové chaty, diskuse, blogy aj. je nicméně v současné době velmi intenzivní. Díky internetu dnes lze analyzovat velké množství textů, které se v mnohém shodují s „klasickými“ texty psanými, ovšem v mnoha ohledech se od psaných textů, z dřívějška známých, odlišují jednak výrazným posunem k mluvenosti, jednak spontánním utvářením svých vlastních norem psanosti; v souvislosti s e.k. se tak hovoří o mluvené psanosti, psané mluvenosti, psané konverzaci, mluvené korespondenci či o textech povrchově psaných a hloubkově mluvených (viz ✍Čmejrková, 1997; ✍Čmejrková, 1999; ✍Krčmová, 2002; ✍Hoffmannová, 2003; ✍Jandová & David ad., 2006; ✍Čmejrková, 2006; ✍Vobořil, 2009; ✍Čmejrková & Hoffmannová (eds.), 2011). Při popisu a analýze jazykovědcům pochopitelně často chybí náležitý pojmoslovný aparát, texty vznikající v prostředí e.k. jsou jazykovědci uchopovány prostřednictvím termínů platných především pro jazyk psaný, příp. pro jazyk mluvený (jsou‑li k dispozici), někdy jsou při jejich popisu využívány „termíny“, které nabídly samy nové technologie (hypertext, netiketa), samozřejmě se tak děje při pojmenovávání žánrů elektronické komunikace: esemeska, e‑mail, chat, internetová diskuse, blog, sociální sítě (např. facebook), online reportáž.

Zcela novou skutečností, kterou nové technologie přinesly, je psaní více lidem najednou, viz zejm. hromadné odesílání e‑mailů či esemesek, a to i privátního charakteru, psaní chatových příspěvků, které si může přečíst každý, kdo je právě v chatovací místnosti přihlášen, či příspěvky v internetových diskusích, které jsou viditelnému každému čtenáři této diskuse (✍Čmejrková, 2003; ✍Hoffmannová, 2003, ✍Jandová & David ad., 2006).

Zvláště v některých žánrech e.k. se běžně využívá tzv. hypertextového odkazování, tj. do textů jsou vkládány odkazy (linky) na další texty. Odkaz je propojený s elektronickou adresou dalšího textu, čtenář může kliknutím myši odkaz aktivovat a na obrazovce se mu objeví další text. Graficky jsou odkazy zpravidla signalizovány podtržením, příp. barevným odlišením. Texty takto propojené se stávají součástí otevřené a nikdy neukončené sítě textů, která se nazývá hypertext. Hypertext má virtuální povahu: na rozdíl od textů tištěných je uchováván v elektronické podobě v počítačích n. síťových programech. V hypertextu se zásadně mění způsob čtení: zatímco v tištěných médiích se uplatňuje linearita a kontinuálnost, ukončenost, čtenář hypertextu může přerušovat čtení původního textu čtením textů dalších. Čtenář sám určuje pořadí a důležitost textů, které bude číst; navíc může připojit svůj komentář, tedy se stát spoluautorem hypertextu. Prostřednictvím odkazů je text často bohatě a různorodě kontextualizován. Princip hypertextu je již dlouhou dobu uplatňován např. ve slovnících, tištěných encyklopediích a poznámkách pod čarou (viz ✍Kobíková, 2003; ✍Marešová, 2005, a lit. tam uvedená).

Na úrovni hláskové poutá pozornost lingvistů psaní s diakritiky či bez nich. Zvláště v počátcích elektronické komunikace bylo psaní v č. bez diakritik užíváno zhusta proto, že psaní s nimi mohlo působit u příjemce problémy s porozuměním textu. K ověření fungování psaní s diakritiky bývala užívána tzv. testovací věta: Příliš žluťoučký kůň úpěl ďábelské ódy, která v sobě obsahuje všechny č. hlásky s diakritiky. V současné době je psaní e-mailů (i esemesek) s diakritiky v č. většinou technicky bezproblémové, řada pisatelů však nadále užívá psaní bez nich (zvl. když je e‑mail odesílán do zahraničí). Někdy se objevuje také psaní spřežkové vedené snahou diakritikům se vyhnout: shtesti (štěstí) (✍Severa, 2001; ✍Čmejrková, 2003; ✍Kolský, 2005/2006; ✍Hladká & Šmilauer, 2006).

Dalším jevem běžným v textech vznikajících v prostředí e.k. je iterace grafémů, zpravidla takových, které lze prodloužit i v reálné mluvě, tj. samohlásek (ahoooooooj) a souhlásek trvacích (nevíššš), ale nejen jich. Pisatelé se k němu uchylují zpravidla tehdy, když chtějí svému textu dodat emocionální nádech. Lingvisté si dále všímají značného množství překlepů, nenáležitého zdvojování grafémů, umísťování mezer na nevhodném místě, záměny z a y vlivem opačného umístění těchto grafémů na tzv. české a anglické počítačové klávesnici aj. (✍Čmejrková, 1999; ✍Hladká a kol., 2005; ✍Hladká & Šmilauer, 2006; ✍Jandová & David ad. 2006; ✍Čmejrková & Hoffmannová (eds.), 2011).

Rovněž lexikální rovina je v souvislosti s elektronickými texty jazykovědci hojně reflektována, často s ohledem na ↗anglicismy, jež jsou jednak součástí prostředí nových technologií jako takových, neboť zařízení, která elektronickou komunikaci umožňují (počítače, mobilní telefony), byla vyvinuta v anglojazyčném prostředí, jednak se objevují přímo v elektronických textech (chatových příspěvcích, esemeskách aj.). Mnoho výrazů pocházejících z angl. se přirozeně přizpůsobilo systému č.: esemeska, odentrovat, jiné si spíše zachovávají svou nesklonnou podobu: hardware. Dochází i k tomu, že některé domácí výrazy získaly v prostředí elektronické komunikace nové významové naplnění: zavináč, lama (✍Mlčoch, 2005; ✍Jandová & David ad. 2006; ✍Lišková, 2006; ✍Čmejrková & Hoffmannová (eds.), 2011).

S lexikální rovinou souvisí často využívané ↗zkracování. To jednak zrychluje kontakt mezi pisatelem a adresátem, tj. napsaný text může být odeslán rychleji, jednak významně šetří místo, které mají pisatelé esemesek n. chatových příspěvků k dispozici. Do textů jsou vkládány zkratky známé z dřívějška, např. kg, ČR, nové zkratky č. a angl. slov, které se postupně stabilizovaly a jsou dnes všeobecně srozumitelné, např. pls – ‘please’, mmch – ‘mimochodem’, jj – ‘jo, jo,’ thx – ‘thanks’, běžně jsou zkracovány názvy č. měst (JBC – Jablonec); pokud nejde o zkratky všeobecně rozšířené, je třeba mít na mysli respondentovo porozumění. Běžná jsou ↗akronyma, často převzatá z angl., tedy zkratky, v nichž každé písmeno symbolizuje jedno slovo, zřejmě nejčastějším angl. akronymem v č. textech je BTW (= by the way ‘mimochodem’); některá akronyma využívají angl. spellingu: CU (= see you ‘nashle’); ke zkracování jsou využívány též číslice (alfanumerický kód), resp. zvuková podoba některých číslovek je využívána v omezeném prostoru esemesky, chatového příspěvku, ale i jen pro zrychlení psaní, např. 4 you = for you ‘pro tebe’, nejsem ve 4měnejsem ve formě, z5 = zpět aj. (✍Hladká a kol., 2005; ✍Jandová & David ad. 2006, ✍Polívková, 2009).

Zvláštní pozornost si zasluhuje užívání ↗vulgarismůe.k. Do jisté míry je jejich užívání pochopitelné, neboť pisatelé jsou při vytváření příspěvků na chatech n. v internetových diskusích často bezprostřední, vyjadřují své pocity, momentální náladu, zaujímají (kritické) postoje k někomu n. něčemu, tedy sahají po expresivním lexiku. Ovšem právě užívání vulgarismů je v případě internetových chatů a diskusí zhusta výrazně regulováno či přímo zakázáno. (Toto omezení bývá součástí souboru pravidel nazývaného netiketa, tj. etiketa na netu.) Pisatelé se těmto omezením různými způsoby brání. Vulgární výraz třeba nějak opíší: to slovo, co se rýmuje na koudel; v angl. je obecným pojmenováním pro jakékoli sprosté slovo 4‑letter word, ✍Rosenbaum, 2001. Tento způsob je však např. při rychlé výměně chatových příspěvků příliš náročný na čas a prostor, takže pisatelé častěji provádějí tzv. grafickou eufemizaci (✍Hoffmannová, 2006), tj. např. jeden grafém vulgárního slova nahradí hvězdičkou n. grafémem jiným.

Lexikální rovina je dále významně zohledňována při analýze tzv. ↗nicků, tj. přezdívek, jmen, která si pro sebe volí přispěvatelé internetových diskusí a chatů. David (viz jeho studii v knize ✍Jandové & Davida ad., 2006), který shromáždil a analyzoval velké množství chatových přezdívek, považuje nicky za svébytný onymický systém. Přezdívky na jedné straně umožňují pisateli svou identitu (genderovou, věkovou, profesní atd.) skrýt, na druhé straně jsou nicky někdy pisateli záměrně vytvářeny tak, aby nějakou informaci (nikoli nutně pravdivou) o pisateli podávaly.

Nedílnou součástí mnoha elektronických textů, především těch, které spadají do oblasti běžného dorozumívání, ale i jiných (viz např. některé pracovní maily), jsou tzv. emotikony, nazývané v neformální komunikaci též smajlíky/smajlíci, xichtíky, obličejíky apod., ✍Gálisová (2004) je nazývá ideogramy), tedy obrazové vyjádření výrazu tváře s využitím interpunkčních znamének, čísel a písmen. ✍Čmejrková (2006) je charakterizuje jako zástupné symboly, ikony a indexy autorova rozpoložení, jako znaky blízkého kontaktu na mnohdy velkou vzdálenost. Charakteristickým znakem těchto symbolů je fakt, že sestávají pouze ze symbolů řady ASCII, tj. znaků běžně dostupných na klávesnici počítače či mobilního telefonu, a lze je tudíž vkládat do jakéhokoli textu. Emotikony pisatelům nahrazují prostředky prozodické, neverbální a paraverbální. Nejčastěji užívanými emotikony, a to nejen v prostředí e.k., jsou: :-) pro zobrazení veselé tváře, vyjádření pisatelovy dobré nálady, souhlasu, spokojenosti apod. a :-( pro zachycení smutné tváře, špatné nálady pisatele, nesouhlasu, rozčilení apod. Jako emotikony/smajlíky bývají někdy označovány i (barevné) obrázky tváří, nejčastěji: ☺ (✍Rosenbaum, 2001; ✍Škodová, 2002; ✍Niševa, 2003; ✍Jandová & David ad., 2006; ✍Polívková, 2009).

Při analýzách hláskoslovných, morfologických, lexikálních a syntaktických věnují jazykovědci mnoho pozornosti varietám č., které se v textech vznikajících v prostředí e.k. objevují a jejichž užíváním se tyto texty zřetelně blíží textům mluveným, mluveným dialogům vedeným tváří v tvář. Nespisovné prvky pronikají do textů e.k. bezděčně (✍Jandová & David ad., 2006; ✍Jandová, 2006; ✍Svobodová, 2006; ✍Hladká, 2006; ✍Goláňová, 2008; ✍Rychnovská, 2010), někteří pisatelé však mohou nespisovnost využívat zcela záměrně jako prostředku sebeprezentace (např. blog nazvaný Denik Ostravaka, k němu viz ✍Čmejrková, 2006). Zkoumány jsou rovněž projevy vícejazyčnosti v textech vznikajících v prostředí elektronické komunikace, nejběžněji pronikání angl. do č. psaných textů (lit. viz už výše), ale i jazyků jiných, zejména slovenštiny (✍Nábělková, 2006; ✍Nábělková, 2013; ✍Lišková, 2008).

Na textové rovině bývají analyzovány rámcové části textů e.k., např. e‑mailů či chatových příspěvků, jejich tematická výstavba, pozornost je věnována též zdvořilosti, ironii, emocím či intertextualitě (viz ✍Hoffmannová & Müllerová, 1999; ✍Müllerová, 2001; ✍Kašičková, 2005; ✍Jandová & David ad., 2006; ✍Čmejrková & Hoffmannová (eds.), 2011). Styl textů vznikajících v prostředí e.k. bývá charakterizován spontánností, neformálností, vazbou na komunikační situaci, na probírané téma, dynamičností, svázaností s plochou obrazovky počítače n. displeje mobilního telefonu, fragmentárností, dialogičností, užíváním různých jazykových variet, emocionálností, vyjadřováním prozodických a nejazykových prostředků. Viděno optikou jaz. funkcí, je v textech vznikajících v prostředí e.k. často v popředí funkce kontaktová, fatická a emotivní, ovšem uplatňuje se i funkce informativní (viz ✍Čmejrková, 1999; ✍Hoffmannová, 2003; ✍Jandová, 2005; ✍Bystrzycki, 2005; ✍Jandová & David ad., 2006; ✍Patráš, 2006). Pohled ↗kritické analýzy diskursu uplatnil ✍Homoláč (2009) při analýze internetových diskusí reprezentujících majoritní diskurs o Romech; k pohledům sociolingvistickým viz např. práce ✍Neustupného & Nekvapila (2003) mapující celospolečensky se proměňující jazykovou situaci v ČR také v souvislosti s e.k., ✍Hladké a kol. (2005), beroucí v potaz věkové, genderové či vzdělanostní kategorie pisatelů elektronických textů, ✍Sherman(ové) (2006), zaměřené na etnické stereotypy v internetových diskusích, či teoreticky zaměřenou publikaci ✍Patrášovu (2009). Viz též ↗čeština na blogu.

Rozšiřující
Literatura
  • Bystrzycki, K. O jazykových funkcích v elektronické komunikaci. In Pořízka, P. & V. Polách (eds.), Jazyky v kontaktu / jazyky v konfliktu a evropský jazykový prostor, 2005, 20–27.
  • Čmejrková, S. Čeština v síti: Psanost či mluvenost? O stylu e-mailového dialogu. 80, 1997, 225–247.
  • Čmejrková, S. Czech on the Network: Written or Spoken Interaction? In Naumann, B. (ed.), Dialogue Analysis and the Mass Media, 1999, 113–126.
  • Čmejrková, S. Jazyk a styl elektronické komunikace: čeština a počítačština, Sborník prací Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě D 3, 2003, 48–56.
  • Čmejrková, S. E-čeština. Čeština doma a ve světě 14, 2006, 4–15.
  • Čmejrková, S. & J. Hoffmannová. (eds.), Mluvená čeština: hledání funkčního rozpětí, 2011.
  • Gálisová, A. Internetové ideogramy v komunikácii. In Pořízka, P. & V. Polách (eds.), Vztah langue a parole v perspektivě „interaktivního obratu“ v lingvistickém zkoumání, 2004, 215–218.
  • Goláňová, H. Dialekt Valašska v běžné komunikaci na internetu. Varia 15, 2008, 172–178.
  • Hladká, Z. Pravopis v současné korespondenci mladých lidí (na materiálu tradičních dopisů, e-mailů a SMS). 89, 2006, 73–88.
  • Hladká, Z. a kol. Čeština v současné soukromé korespondenci. Dopisy, e-maily, SMS, 2005.
  • Hladká, Z. & I. Šmilauer. K specifickým rysům elektronické korespondence. In Hoskovec, T. & O. Šefčík ad. (eds.), Teorie a empirie. Bichla pro Krčmovó, 2006, 151–162.
  • Hoffmannová, J. Čeština v současné soukromé korespondenci (dopisy, e-maily, esemesky), In Kuklík, J. (ed.), Přednášky z 46. běhu Letní školy slovanských studií, 2003, 57–70.
  • Hoffmannová, J. Intertextualita v současné elektronické komunikaci. In Hoskovec, T. & O. Šefčík ad. (eds.), Teorie a empirie. Bichla pro Krčmovó, 2006, 163–174.
  • Hoffmannová, J. & O. Müllerová. Ein Privatbrief auf E-mail: immer noch ein Brief oder eher eine Plauderei? In Naumann, B. (ed.), Dialogue Analysis and the Mass Media, 1999, 55–63.
  • Homoláč, J. Internetové diskuse o cikánech a Romech, 2009.
  • Jandová, E. Dva typy komunikace na Internetu a jejich stylový charakter. In Odaloš, P. (ed.), Západoslovanské jazyky v 21. storočí 1, 2005, 59–68.
  • Jandová, E. Spisovnost a nespisovnost v komunikaci na chatu. In Balowski, M. & J. Svoboda (eds.), Język i literatura czeska w interakcji / Český jazyk a literatura v interakci, 2006, 65–74.
  • Jandová, E. & J. David ad. Čeština na WWW chatu, 2006.
  • Kašičková, Š. Conversation Analysis of Openings and Closings in Internet Relay Chat. In Discourse and Interaction 1. Brno Seminar on Linguistic Studies in English: Proceedings, 2005, 61–71.
  • Kobíková, Z. Hypertext. Revue pro média: Časopis pro kritickou reflexi médií [online], 2003.
  • Kolský, T. Porovnání četnosti psaní slov na českém internetu s diakritikou a bez diakritiky. Češtinář 16, 2005–2006, 116–120.
  • Krčmová, M. Nová média - nové styly? Stylistyka 11, 2002, 349–359.
  • Lišková, M. Některé komunikační a mluvnické aspekty počítačového slangu. In Pořízka, P. & V. Polách (eds.), Tzv. základní výzkum v lingvistice - desideratum, nebo realis?, 2006, 46–52.
  • Lišková, M. Jak si povídají matky v internetové kavárně. JA 45, 2008, 33–38.
  • Marešová, H. Vliv hypertextu na proces čtení. Varia 12, 2005, 76–80.
  • Mlčoch, M. Anglicismy v chatové komunikaci mládeže aneb Hoďte nějakej link na dobrej house. In Uličný, O. (ed.), Eurolitteraria & Eurolingua, 2005, 305–311.
  • Müllerová, O. E-mailová korespondence z hlediska generačních rozdílů. In Balowski, M. & J. Svoboda (eds.), Język i literatura czeska u schyłku 20 wieku / Český jazyk a literatura na sklonku 20. století, 2001, 205–213.
  • Nábělková, M. Slovenčina v súčasnom českom prostredí. Sonda do internetovej komunikácie. Studia Academica Slovaca 35, 2006, 451–464.
  • Nábělková, M. Komunikačný obraz česko-slovenských lexikálnych diferencí - svedectvo internetu. Studia Academica Slovaca 42, 2013, 139–167.
  • Neustupný, J. V. & J. Nekvapil. Language Management in the Czech Republic. Current Issues in Language Planning 4, 2003, 181–366.
  • Niševa, B. K jednomu zvláštnímu typu internacionalizmů - tzv. emotikony a akronymy. In Tichá, Z. & A. Tangelova (eds.), Internacionalizmy v nové slovní zásobě, 2003, 220–228.
  • Patráš, V. E-ziny: hra, či e-štýl? In Jaklová, A. (ed.), Komunikace - styl - text, 2006, 41–48.
  • Patráš, V. Sociolingvistické aspekty elektronicky podmienenej komunikácie / Sociolinguistic Aspects of Electronically Determined Communication, 2009.
  • Polívková, A. Jak být in v písemném projevu. Se vzorovými ukázkami, 2009.
  • Rosenbaum, O. Anglicko-český slovník Internetu chat-slang, 2001.
  • Rychnovská, L. ..._voni furt hrozně brblaj tihle tataři_... Ke srovnání teritoriálně příznakových prvků v chorvatských a českých internetových diskusních fórech. In Villnow Komárková, J. (ed.), À la croate. Sborník vybraných příspěvků z konference Setkání mladých kroatistů konané v Brně 13. 4. 2010, 2010, 117–124.
  • Severa, V. K jazyku krátkých textových zpráv. In Kuldanová, P. & I. Gejgušová (eds.), Čeština - jazyk slovanský [1], 2001, 142–145.
  • Sherman, T. Česká internetová diskusní fóra jako zdroj diskursu o interkulturním a jazykovém kontaktu: případ „Český šok“. Čeština doma a ve světě 14, 2006, 69–76.
  • Svobodová, D. Hodnocení spisovnosti lexikálních prvků užívaných v komunikaci na chatu. In Balowski, M. & J. Svoboda (eds.), Język i literatura czeska w interakcji / Český jazyk a literatura v interakci, 2006, 159–167.
  • Škodová, S. Kdo smajluje naposled, ten smajluje nejlíp! In Koudelková, E. & M. Marková (eds.), Sborník 2002, 2002, 95–101.
  • Vobořil, L. K syntaktickým rysům „netspeaku“. In Gazda, J. (ed.), Příspěvky k aktuálním otázkám jazykovědné rusistiky (3), 2009, 79–84.
Citace
Lucie Jílková (2017): ELEKTRONICKÁ KOMUNIKACE. In: Petr Karlík, Marek Nekula, Jana Pleskalová (eds.), CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny.
URL: https://www.czechency.org/slovnik/ELEKTRONICKÁ KOMUNIKACE (poslední přístup: 16. 4. 2024)

Další pojmy:

stylistika

CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny

Všechna práva vyhrazena © Masarykova univerzita, Brno 2012–2020

Provozuje Centrum zpracování přirozeného jazyka