DVOUJMENNÁ ANTROPONYMICKÁ SOUSTAVA  (soustava antroponymická dionymní, dvoujmennost)

Základní

Dvojice vlastních jmen osobních různé povahy sloužící k jednoznačnému pojmenování a identifikaci osoby v dané společnosti; např. Jaroslav Pokorný, Jiřina Dvořáková. Základní funkční členy české d.a.s. tvořily a dodnes tvoří ↗křestní jméno neboli ↗rodné jméno a ↗příjmení. Jejich spojením vzniká dvoučlenné oficiální jméno. V ČR je prostředkem sociální a právní legalizace osobnosti a zároveň potvrzením osobní identity, a proto je nelze měnit bez souhlasu příslušných úřadů (✍Knappová, 1989:6). V č. zemích byla d.a.s. uzákoněna patentem císaře Josefa II. z 1. 11. 1786, jímž se nařizuje obyvatelům dědičných zemí přijmout stálá příjmení. Židovskému obyvatelstvu dědičných zemí se ukládá stejná povinnost patentem z 23. 6. 1787 s platností od 1. 1. 1788. Tím byla definitivně uzavřena dlouhá etapa neoficiální dvoujmennosti (tj. křestní jméno + nezávazné ↗příjmí, např. Martin Havlův, Toman Suchečert, Maruše Slepá); podrobněji viz ↗jednojmenná antroponymická soustava.

Rozšiřující
Literatura
  • Beneš, J. O českých příjmeních, 1962.
  • Knappová, M. Rodné jméno v jazyce a společnosti, 1989.
  • Knappová, M. Naše a cizí příjmení v současné češtině, 2008.
  • OSTSO, 1983, 240.
  • Pleskalová, J. Vývoj vlastních jmen osobních v českých zemích v letech 1000–2010, 2011.
  • Svoboda, J. Staročeská osobní jména a naše příjmení, 1964, 183–205.
  • Šmilauer, V. Úvodem. In Kopečný, F. Průvodce našimi jmény, 1974, 9–29.
  • TSO, 1973, 176.
Citace
Jana Pleskalová (2017): DVOUJMENNÁ ANTROPONYMICKÁ SOUSTAVA. In: Petr Karlík, Marek Nekula, Jana Pleskalová (eds.), CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny.
URL: https://www.czechency.org/slovnik/DVOUJMENNÁ ANTROPONYMICKÁ SOUSTAVA (poslední přístup: 29. 4. 2024)

Další pojmy:

onomastika

CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny

Všechna práva vyhrazena © Masarykova univerzita, Brno 2012–2020

Provozuje Centrum zpracování přirozeného jazyka