V teorii ↗funkční perspektivy větné pole ↗výpovědní dynamičnosti, které je tvořeno všemi tematickými, tranzitními a rematickými složkami ↗komunikační jednotky příslušného řádu. V hierarchii d.p. nejvýše stojí věta samostatná n. věta hlavní v souvětí. D.p. věty vedlejší v souvětí se však může stát komunikační jednotkou v distribučním poli věty nadřazené.

Ve větě (souvětí) Ten instalatér nad námi se mě včera ptal, kdy tu vanu přivezeme je ten instalatér nad námi ↗diatématem, mě ↗tématem vlastním, včera ↗tématem tíhnoucím k diatématu, ptal se je ↗tranzitem vlastním a celé distribuční pole předmětné věty kdy tu vanu přivezeme je ↗rématem vlastním. Toto vlastní réma, představované distribučním polem podřazené věty, má své ↗komunikační jednotky: kdy je diatéma, tu vanu téma tíhnoucí k diatématu, přivezeme představuje vlastní téma (‑me), vlastní tranzit (modální a temporální signalizace) a vlastní réma (nocionální složka přivez(e)). Tyto jednotky jsou nižšího řádu než jednotky pole nadřazeného. Celé souvětí může být jedinou jednotkou (zde: vlastním rématem) v distribučním poli následujícího souvětí: Slyšels, že ten instalatér nad námi se mě včera ptal, kdy tu vanu přivezeme. Komunikační jednotky ve své hierarchické struktuře odrážejí hierarchii větných členů, ale nejsou její kopií. Distribuční pole ↗NS jsou pole nevětná, která v distribučních polích slovesných vět pravidelně vystupují jako komunikační jednotky nižších řádů.