DATIV S INFINITIVEM
Ve staré češtině (a dříve již ve ↗staroslověnštině) se konstrukcí „(fakultativní) dat. + spona + inf.“ nediferencovaně vyjadřuje ↗voluntativní modalita:
(1) | mněť jest s tohoto světa sníti | (nutnost) |
(2) | mnoho by bylo jiného mluviti | (možnost) |
(3) | mně, by skončení takému bylo býti | (náležitost) |
Tento způsob vyjádření byl brzy vystřídán diferencovanějším s pomocí ↗modálních sloves (musiti, drbiti, jmieti, moci, chtieti, (ne)roditiad.) a modálních predikativ (ve stč. pouze lzě, nelzě, třěba, netřěba, potřěba, potřěbie, např. u boha všecko lzě jest). Zbytky konstrukce dativu s infinitivem se dochovaly do nové č. a v ní přežívají: (a) jako knižní, popř. archaické prostředky vyjadřující nutnost, nezbytnost, např. Čechům bylo ustupovati, tj. ‘museli ustupovat’ (J. K. Tyl; citováno podle ✍HMČ, 1986:351), Matce bylo pečovati o pět dětí (✍MČ 3, 1987:291, ✍PMČ, 1995:538); (b) bez dat. slouží jako prostředek vyjádření možnosti (je slyšet křik, je cítit kouř) n. náležitosti, ale jen v ↗deliberativních otázkách (co si počít?); viz ✍HMČ (1986:350–352); ↗infinitiv, ↗raná stará čeština.
- Gebauer, J. Historická mluvnice jazyka českého IV. Skladba, 1929, 393, 574.
- HMČ, 1986, 350–352.
- MČ 3, 1987, 29.
- PMČ, 1995, 538.
- Trávníček, F. Historická mluvnice česká 3. Skladba, 1956, 175.
URL: https://www.czechency.org/slovnik/DATIV S INFINITIVEM (poslední přístup: 13. 11. 2024)
CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny
Všechna práva vyhrazena © Masarykova univerzita, Brno 2012–2020
Provozuje Centrum zpracování přirozeného jazyka