ARABISMY V ČESKÉM LEXIKU

Základní

Slova arabského původu (arabismus), která byla přejata do češtiny a integrovala se do její slovní zásoby. Za a. se pokládají i slova, která nejsou arabského původu, ale byla přejata do arabštiny z jiných jaz., zvl. z řečtiny (např. elixír, kalibr aj.) n. perštiny (např. mumie, tác aj.), a z arabštiny se pak dostávala do jiných jaz. stejně jako slova arabského původu. Vzhledem k historii kontaktů evropských národů se světem arabsko‑islámským nelze pro č. předpokládat přímé výpůjčky z arabštiny. Všechny lexikální výpůjčky arabského původu, které č. měla n. má dosud, byly pravděpodobně zprostředkovány jinými evropskými jaz. Č. tedy přejímala původně arabská slova často ve fonetické podobě, která vznikla přizpůsobením se arabského slova fonetickým pravidlům jaz. zprostředkovávajícího přejímku. Současně to znamená, že a. jsou velmi často ↗evropeismy, resp. ↗internacionalismy, nezřídka se objevující i v kulturních jaz. neevropských. V jaz., které byly v přímém kontaktu s arabštinou, jsou a. v oblasti apelativ, které se v různé míře dále šířily do dalších jaz. (např. špan., č., něm., angl. alkoholal‑kuhūl, č. cukr, něm. Zucker, angl. sugar, it. zucchero, maď. cukorsukkar), i v oblasti toponym (např. ve Španělsku Alcazar, Alhambra), která se do dalších jaz. jako toponyma nešířila (označení se šířila třeba jako názvy divadla, obchodu (Alhambra) apod.).

Za a. se standardně pokládají i přejímky gramatického materiálu; např. ve špaň. sufix ‑í‑ derivující posesivní adj. z jmen obou rodů (Alfons‑íMaskAlfonso; Fatim‑íFemFatima) i z dvouslovných pojmenování (akronym ras‑í (< Rabbi Shelomo) je přejat z arabštiny, kde derivuje relační adj. z mužských substantiv). V č. gramatický a. není. K jaz. kontaktům arabštiny a jiných jaz. viz např. ✍Versteegh (2001).

Kontakty evropských národů se světem arabsko‑islámským jsou starého data; intenzivní byly především v době arabské nadvlády na Pyrenejském poloostrově (711–1492) a na Sicílii (827–1091). Do slovní zásoby evropských jaz., zpočátku tedy zejména jaz. románských, se tak dostala jednak slova z oblasti náboženství a administrativy spojená s islámem, jednak slova z některých vědeckých oborů, které tehdy Arabové znali lépe než Evropané (zvl. matematika, astronomie, geodézie). Díky námořnímu obchodu, který v západním Středomoří Arabové v té době provozovali a do něhož se zapojily především italské přístavy Benátky, Janov, Amalfi a Bari (✍Noll, 1996:299), pronikly na evropskou půdu i a. z jiných tematických oblastí. Expanzi a. do evropských jaz. ovlivnily též křížové výpravy vyhlašované ve středověku katolickou církví jako svatý boj proti muslimům, pohanům a kacířům (první se uskutečnila v r. 1095) a také rozvoj obchodu mezi západem a Orientem, k němuž se využívala obchodní cesta (existující ovšem už před arabskou expanzí do jihozápadní Evropy), vedoucí ze Španělska přes Franskou říši, Německo a západoslovanské země na východ, pravděpodobně k ústí řeky Volhy do Kaspického moře a odtud pak zčásti po moři, zčásti po souši dále až do syrského Damašku (byly ovšem popsány i jiné trasy této obchodní cesty); viz ✍Pauliny (1999:44–45). K prvním přímým kontaktům Arabů se Slovany docházelo pravděpodobně od 6.–7. stol. na území Byzantské říše. V byzantských posádkách tehdy sloužili slovanští žoldnéři, a to zejména na území byzantské provincie Sýrie (dnešní Sýrie, Libanon, Izrael a Jordánsko). V byzantských službách se tu účastnili bojů proti útokům Arabů (✍Pauliny, 1999:33). První písemný záznam o střetnutí Slovanů s Araby pochází z roku 664 n. 665 a jeho autorem je byzantský historik Theofanés Homologétés, zvaný Confessor (752–818) (tato zmínka se nachází v jeho chronologicky vedené kronice dějin Byzance a sousedních oblastí v období 284 až 813 Chronographia).

V podstatě lze vysledovat dvě základní cesty, jimiž arabská slova putovala jednotlivými jaz., než se dostala do lexika slovanských jaz. (✍Karlíková & Blažek, 2008:121): (1) západní cesta, z Pyrenejského poloostrova prostřednictvím španělštiny přes francouzštinu n. italštinu, resp. ze Sicílie prostřednictvím italštiny, dále přes germánštinu do především západo‑ a východoslovanských jaz.; (2) východní cesta, prostřednictvím perštiny přes turečtinu, střední řečtinu do především jiho‑ a východoslovanských jaz. a též do polštiny. Do č. se a. dostávají především cestou západní (1). Obě hlavní cesty byly charakterizovány podobnými formami kontaktu arabsko‑islámského a evropského prostředí, měly však zároveň i své specifické rysy; z toho vyplývá shoda i různost věcněsémantických okruhů slov přejímaných oběma cestami.

Jaz. interference se ovšem uskutečňovala oboustranně; v kulturních centrech na dobytých územích především Blízkého Východu, tedy hlavně v Sýrii, Iráku, Egyptě a Persii, se Arabové dostávali do kontaktů s pozdněantickou a pozdněhelénskou, resp. byzantskou vzdělaností, což se výrazně projevilo na rozvoji vzdělanosti a vědeckého poznání arabsko‑islámského světa; do arabštiny byla překládána vědecká díla z oblasti matematiky, geografie, kartografie, astronomie, medicíny, alchymie aj., a to především ze sanskrtu, perštiny a syrštiny, resp. z řečtiny přes syrštinu, a tyto překlady se následně staly základem pro rozvoj vědy a umění v islámsko‑arabském světě, jak po stránce obsahové, tak po stránce terminologické. Řada termínů z různých vědních oblastí se z původních jaz. překládaných spisů dostala do arabštiny a odtud pak při expanzi Arabů do Evropy i do evropských jazyků.

č. se a. objevují od 14. stol. Do stč. pronikly některé dosud chybějící termíny při překládání středověkých spisů z oblasti alchymie, lékařství, astronomie apod., civilizační vrstva slovní zásoby se rozrostla v souvislosti s rozvojem obchodu. Některé lexémy se v č. dochovaly kontinuálně až do současnosti, jiné buď zcela zanikly, n. jsou chápány jako archaismy, případně historismy. Jaz., jejichž prostřednictvím byla arabská slova přejata do staré č., byly nejčastěji: (1) středověká latina (např. stč. alchymi(j)a, alchymie < střlat. alchimia < šp. alquimia < ar. ’al-kīmiyā ‘kámen mudrců’ (pravděpodobně < střř. κημεία ‘způsob zpracování kovů’); stč. alambik, alembik ‘křivule, horní část destilačního přístroje’ < střlat. alembicus, alambicum < ar. ’al-’anbīq, resp. ’al-ambīq ‘destilační přístroj’ (< střř. ἄμβιξ, gen. ἄμβικος ‘druh poháru; část destilačního přístroje’); stč. kapar ‘koření toho jména’ < střlat. capparis < κάππαρις ‘Capparis spinosa’ < ar. kabar ‘kapary (koření)’), (2) starší fáze němčiny (např. stč. citvar, cicvar, citvař ‘cicvár, druh pelyňku, jehož drobných nerozvitých květenství, tzv. cicvárového semínka, se užívalo jako léku’ < střhněm. zitwar (něm. Zitwer) < střlat. cituārium < ar. zidwār, zadwār, resp. ‘kořen cicváru (Curcuma cedoaria)’; stč. karmazín ‘hedvábná látka šarlatové barvy’ < něm. Karmesin < it. carmessino < ar. adj. qirmizī ‘šarlatový’ < qirmiz ‘červená barva, karmín; samička červce nopálového (která produkuje sytě červené barvivo)’; výjimečně (3) církevní slovanština (stč. biser ‘perla’ < csl. bisьrъ < tur. büsre < ar. busra(t) ‘skleněná perla’).

Většina novějších a. byla do č. přejata prostřednictvím moderních evropských jaz. Vzhledem k tomu, že převážná část a. se do evropských jaz. dostala během středověku, prošla společně s těmito jaz. dlouhým vývojovým obdobím a formálně se novému jaz. přizpůsobila. I pro č. platí, že a. byly plně integrovány do č. lexika, tzn. jsou adaptovány fonologicky, morfologicky i gramaticky. Jsou dvojího typu: (a) Výrazy z oblasti islámu, kultury a administrativy s islámem spojené; jsou vnímány jako cizí slova pojmenovávající cizí realitu (např. beduín ‘kočovný arabský pastevec’ < fr. bédouin (případně ještě prostřednictvím něm. Beduine) < stfr. Beduin < ar. badawīyūn (v lid. výslovnosti bedewīn), tvar plurálový k badawī ‘nomád, kočovník, obyvatel pouště’ (< ar. badw ‘poušť’); emír ‘arabský nebo turecký princ, kníže, velitel apod. ’ < fr. émir, něm. Emir < tur. ämir < ar. ’amīr ‘velitel, princ’; šejk ‘arabský náčelník kmene, církevní hodnostář’ < fr. cheik nebo angl. sheik(h) < ar. šaiḫ ‘hlava rodiny nebo kmene, stařešina’; mešita ‘muslimská modlitebna’ < nhněm. Mesquita, Meschit < stit. meschita (17. stol.) < šp. mezquita (11. stol.) < ar. masğid ‘mešita’, doslova ‘místo, kde se bije čelem o zem’ < ar. sağada ‘tlouci čelem’). (b) Výrazy z nejrůznějších věcněsémantických okruhů; v obecném povědomí nejsou většinou pociťovány jako cizí slova. A. převzala č. např. z těchto sémantických okruhů:

(1) matematika (např. algebra ‘nauka o řešení rovnic určitého typu a o teoriích s tím souvisejících; v elementárním smyslu počítání s písmeny ve významu čísel’ < něm. Algebra < it. algebra (fr. algèbre) < střlat. algebra < ar. ’al‑ğabr ‘algebra’ (doslova ‘opětovné spojení oddělených částí’ < ğabara ‘znovu spojovat’));

(2) geografie (např. azimut ‘směrový úhel počítaný od základního směru zeměpisného nebo magnetického poledníku’ < fr. azimutn. něm. Azimut < ar. ’as‑sumūt, resp. ’as‑simūttv. (= pl. od ar. samt ‘cesta’));

(3) váhy a míry (např. tarif ‘sazba’ < něm. Tarif < fr. tarif < it. tariffa < ar. tacrīf ‘oznámení, ohlášení’ (< ar. carrafa ‘oznámit’); karát ‘jednotka ryzosti zlata’ < něm. Karat, fr. caratn. it. carato < střlat. carrāta ‘míra tekutých i pevných věcí’ < ar. qīrāṭ ‘jednotka váhy, přibližně 0,2 g’ (< střř. κεράτιον ‘malý roh; svatojánský chléb; karát’));

(4) architektura (např. alkovna (u Jungmanna alkova) ‘přístěnek bez oken’ < něm. Alkoven (resp. starší nhněm. Alcove) < fr. alcôve < šp. alcoba < ar. ’al-qubba(t) ‘klenutá místnost, sklep, přístěnek’);

(5) minerály (např. talek, arch. talk ‘bílý až nazelenalý nerost’ < něm. Talk < fr. talc < šp. talco < ar. ṭalq ‘slída, selenit’);

(6) předměty v domácnosti (např. matrace ‘tlustá, pružná vložka do lůžka’ < raně nhn. mat(e)raz ‘matrace’ < stfr. materas < it. st. materasso < ar. maṭraḥ ‘koberec’; vata ‘vlákna, zprav. bavlněná, slisovaná do pružných vrstev, užívaná zvl. jako obvazový materiál’, č.st. i ‘bavlna k podšívce na zimu’ < něm. Watte < hol. watte(n) < fr. ouate nebo it. ovatta < střlat. edda < ar. baṭāna ‘vložka do oděvu’);

(7) rostliny a jejich části (např. rybíz ‘ovocný keř s kvítky a plody v hroznech; jeho kyselé plody’ < rak.‑bavor. rībiz(l), rīwiz(l) tv. < it. ribestv. < střlat. ribe(sium) < ar. rībās ‘druh šťovíku’ (< pers. rībās ‘rebarbora’); korek ‘lehký pružný materiál z kůry dubu korkového, užívaný k izolaci a výrobě různých předmětů’ < něm. Kork ‘korkovník; korek’ < šp. corcho ‘korek, zátka’ < šp. st. alcorque ‘boty s korkovou podrážkou’ < ar. al-qurqtv. (< nejspíš lat. cortex ‘kůra, lýko, korek’));

(8) látky, oblečení (např. kamaše ‘pletené teplé kalhoty’ < něm. Gamasche, resp. něm. lid. Kamasche < fr. gamaches ‘kožené návleky na kotníky’ < šp. guadameci doslova ‘(kůže) z města Ghadames (v Libyi)’ < ar. (ğild) ġadāmisītv.; kartoun ‘druh bavlněné látky’ < něm. Kattun, dial. Kartun < hol. kattoen < it. cotone, fr. coton < ar. quṭ(u)n ‘bavlna’);

(9) fauna (např. cibetka ‘druh kunovité šelmy’ < it. zibetto ‘pižmo z cibetky’ a ‘cibetka’ < střlat. zibethum ‘pižmo z cibetky’ < ar. zabād ‘pěna’; žirafa ‘africký přežvýkavec s dlouhým krkem’ < asi něm. Giraffe < it. giraffa < ar. zur(r)āfa(t), pl. zurāfa ‘žirafa’).

Některé a. byly do č. přejaty dvakrát, a to v různých časových obdobích a prostřednictvím rozdílných jaz., a proto i v odlišné hláskové podobě: (a) Stará přejímka byla v některých případech nahrazena novou (např. stč. spinák, špinák ‘špenát’ < střlat. spinachiumtv. < ar. ’isfināğ, resp. ’isfānāḫ ‘špenát’ (< pers. ispanāğ & ispānāḫtv.), kdežto nč. špenát je přejímka něm. dial. Spenat / něm. Spinat, jež se do něm. dostala jako výpůjčka téhož arabského slova, ovšem jinou cestou, a to střhněm. spināt < šp. espinaca, it. spinace < ar. ’isfināğ, resp. ’isfānāḫ; stč. barchan, parchan ‘hrubá bavlněná tkanina’ < střhněm. barchant, barkān < fr. barman < střlat. barrachanus < šp. barragán < ar. barrakān ‘látka z velbloudí srsti’. Novočeské barchet je naproti tomu přejímka něm. Barchenttv.). (b) Stará i novodobá přejímka žijí v lexiku vedle sebe v rozdílných hláskových podobách a obvykle i v jiném významu (např. cifra ‘číslice’ a šifra ‘tajná, smluvená značka pro utajené předávání zpráv apod.’ jsou výpůjčkami ar. ṣifr, pl. ṣifrât ‘nula’ (< ar. ṣifr ‘prázdný’). Zatímco cifra doputovala do č. cestou přes středověkou latinu a němčinu: ar. ṣifr, pl. ṣifrât > střlat. cifra ‘nula; číslice’ > pozdně střhněm. zif(f)er ‘nula’ > něm. Ziffer ‘číslice’ > stč. cifra > č. cifra, šifra má svou hláskovou podobu ovlivněnu fr., jíž arabské slovo prošlo při putování evropskými jaz.: ar. ṣifr, pl. ṣifrât > střlat. cifra > stfr. cifre ‘nula, číslice’ > fr. chiffre ‘číslice, číslo, tajný kód’ > něm. Chiffre ‘tajný kód’ > č. šifra tv.).

O ↗pidžinu a ↗kreolu se základem v arabštině viz ✍Owens (1997).

Rozšiřující
Literatura
  • Bednaříková, J. & A. Homola ad. Stěhování národů a východ Evropy. Byzanc, Slované, Arabové, 2006.
  • Blažek, V. Slavonic Languages. In Versteegh, K. & M. Eid ad. (eds.), Encyclopedia of Arabic Language and Linguistics 4, 2008, 259–267.
  • Karlíková, H. Řečtina jako zdroj některých arabismů ve slovanských jazycích. SEB 6, 2009, 163–166.
  • Karlíková, H. & V. Blažek. Arabic Borrowings in Slavic. In Janyšková, I. & H. Karlíková (eds.), Varia Slavica. Sborník příspěvků k 80. narozeninám Radoslava Večerky, 2008, 121–132.
  • Kończak, I. Istorija arabismov, zaimstvovannych drevnerusskim jazykom. Rocznik orientalistyczny 59, 2007, 60–76.
  • Lokotsch, K. Etymologisches Wörterbuch der europäischen (germanischen, romanischen und slavischen) Wörter orientalischen Ursprungs, 1927.
  • Noll, V. Der arabische Artikel al und das Iberoromanische. In Lüdtke, J. (ed.), Romania Arabica. Festschrift für Reinhold Kontzi, 1996, 299–313.
  • Owens, J. Arabic‑Based Pidgins and Creoles. In Thomason, S. G. (ed.), Contact Languages: A Wider Perspective, 1997, 125–172.
  • Pauliny, J. Arabské správy o Slovanoch (9.–12. storočie), 1999.
  • Stachowski, S. Studia nad chronologiją turcyzmów w języku serbsko-chorwackim, 1967.
  • Stachowski, S. Fonetyka zapożyczeń osmańsko-tureckich w języku serbsko-chorwackim, 1973.
  • Tazi, R. Arabismen im Deutschen. Lexikalische Transferenzen vom Arabischen ins Deutsche, 1998.
  • Turek, W. Słownik zapożyczeń pochodzenia arabskiego w polsczyźnie, 2001.
  • Versteegh, K. Linguistic Contacts between Arabic and Other Languages. Arabica 48, 2001, 470–508.
Citace
Helena Karlíková (2017): ARABISMY V ČESKÉM LEXIKU. In: Petr Karlík, Marek Nekula, Jana Pleskalová (eds.), CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny.
URL: https://www.czechency.org/slovnik/ARABISMY V ČESKÉM LEXIKU (poslední přístup: 20. 10. 2019)

CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny

Všechna práva vyhrazena © Masarykova univerzita, Brno 2012–2018

Provozuje Centrum zpracování přirozeného jazyka