Původně rétorická figura, jíž autor situuje komunikačního partnera do pozice nezúčastněného posluchače: je to oslovení nepřítomné n. zemřelé osoby (Ještě že ses toho nedožila, Maruško), boha n. jiné nadpřirozené bytosti (Proč mě tak trápíš, Bože na nebesích!), resp. oslovení zvířete či neživé věci, a tím jejich antropomorfizace (Svatá prostoto! Takto to opravdu za něj chodilo?). V dnešní stylistice je pokládána za ↗aktualizační prostředek, užívaný v uměleckém stylu: Zdává se mi o vás v noci, stříbrní lipani, o vašich čistých vodách … (Tomeček); uplatnění v stylu řečnickém či žurnalistickém je spojeno s větším n. menším odstínem bombastickým: Proč mlčíte, slovutní mistři pera?