ÍRÁNISMY V ČESKÉM LEXIKU
Z etymologického hlediska slova íránského původu (íránismy), která jsou součástí české slovní zásoby. Termín íránský je zde chápán výhradně v lingvistickém smyslu, nikoliv tedy geograficky či politicky. V rámci indoevropské jaz. rodiny stojí íránské jaz. nejblíže jaz. indoárijským. Dnes dominují v Íránu, Tádžikistánu a Afghánistánu, menšinově jsou rozšířeny též v Turecku, Sýrii, Iráku, Gruzii, Arménii, Azerbajdžánu, Rusku, Pákistánu, Turkmenistánu, Uzbekistánu a Číně. Celkový počet jejich uživatelů se pohybuje kolem 110 milionů. V minulosti bylo jejich rozšíření ještě podstatně větší. Zprávy antických autorů, etymologická analýza místních jmen i výpůjčky zejména v turkických, ugrofinských a slovanských jaz. rozšiřují teritorium íránských jaz. o jižní Sibiř od horního toku Jeniseje po jižní Ural, celou Centrální Asii, pás kaspicko-pontských stepí, včetně jejich pokračování západně od Karpat v Uherské nížině, v Banátu či Transylvánii. To prozrazují říční jména Nitra či Hornád na Slovensku n. Pănade, Tăşnad, Tuşnad, Cenad v Rumunsku (✍Trubačev, 1991:151). Složka ‑nad(e) odpovídá védskému slovu nadī́‑ ‘řeka’, avestskému anaiδīm ‘přímo přes proud’, zatímco Nitra má předobraz ve védském netrá‑ ‘vedení’, které staroindičtí lexikografové znali též pod významem ‘řeka’.
Specifické slovansko-íránské či šířeji (balto‑)slovansko‑indoíránské lexikální i gramatické izoglosy jsou předmětem zájmu indoevropeistů už od poloviny 19. stol. Přehled všech podstatnějších studií až do konce 50. let 20. stol. i se stručnými komentáři shrnuje ✍Zaliznjak (1962:29–33). Další komentáře či doplňky korpusu slovanských í. přinášejí ✍Abajev (1958), ✍Abajev (1962), ✍Abajev (1965), ✍Abajev (1973), ✍Abajev (1979), ✍Abajev (1989), ✍Benveniste (1967), ✍Blažek (1996), ✍Blažek (2010), ✍Blažek (2012), ✍Cvetko-Orešnik(ová) (1983), ✍Cvetko-Orešnik(ová) (1998), ✍Dukova (1979), ✍Eckert (1981), ✍Ėdeľman(ová) (2002), ✍Goląb (1973), ✍Goląb (1992), ✍Ivanov (2000), ✍Ivanov (2002), ✍Kopečný (1969), ✍Kullanda (2005), ✍Loma (2000), ✍Loma (2002), ✍Martynov (1981), ✍Martynov (1983), ✍Pisani (1967), ✍Reczek (1968), ✍Reczek (1985), ✍Sims-Williams (1986), ✍Trubačev (1967), ✍Villnow Komárková & Blažek (2011), ✍Witczak (1991), ✍Witczak (1992), ✍Zaliznjak (1963). V těchto studiích dominuje východoslovanský materiál, který zahrnuje i mytologická jména; v hesle jde jen o í. zastoupené v češtině. Dalším důležitým kritériem výběru je materiálová opora v některém z íránských jaz. Virtuální íránská východiska slovanských slov rekonstruovaná jen na základě staroindických protějšků n. hypotetických slovanských výpůjček nejsou brána v úvahu. Sítem výběru tak prošlo 40 ilustrativních příkladů. Ty lze roztřídit podle pravděpodobné chronologie převzetí. Díky tomu, že vývoj íránských jaz. je zmapován poměrně hluboko do minulosti (vznik nejstarší části Avesty, tzv. Gáth, může být datován kolem roku 1100 př. Kr., tzv. Mladší Avesta vznikala zřejmě delší dobu kolem roku 800 př. Kr., srov. ✍Skjærvø, 1995:160–162), je možno určit několik chronologických úrovní íránských výpůjček ve slovanských jaz., zde s omezením na ty, které jsou zastoupeny i v č.:
A. Nejstarší vrstvu představují slova blížící se avestským ekvivalentům (čest, houně, kát se, ráj, vášeň; +‑θr‑ v podobě +‑tr‑ jako v patřit, šetřit) n. je dokonce v archaičnosti překonávající, např. zachováním íránské souhláskové skupiny +hr‑ v podobě +xr‑ (chromý). Jde zřejmě o výpůjčky z raného íránského dial., v archaičnosti stojícího mezi avestštinou a ještě nediferencovaným íránským prajazykem. V absolutní chronologii těchto víceméně obecně íránských výpůjček se dostáváme na konec 2. tis. př. Kr.
B. Pozdější vrstvou jsou slova se středoíránskými rysy, nejvíce připomínající khotanskou sačtinu (číše, hovor, keř, tam, vně; změna +‑θr‑ > +‑r‑: čirý, mír, míra, širý) či blízký íránský dialekt s vyšší mírou archaičnosti než literární sačtina z Khotanu (brzy). Patřit sem mohou i dvě exkluzivní sogdijsko‑slovanské paralely (k, sirota), jejichž výjimečnost nespočívá ve specifických sogdijských rysech, ale v tom, že jsou známy pouze ze sogdijštiny, plus kompozitum prodat sestávající z předložky s významem ‘pro’ a slovesa s významem ‘dát’ shodně ve slovanských jazycích a sačtině, sogdijštině, baktrijštině, pašto i pamirských jaz. Chronologii je obtížné odhadovat. Hérodotos ve svých Historiích z poloviny 5. stol. př. Kr. nás informuje, že v blíže neurčené minulosti středoasijští Massagetové zatlačili tzv. Skythy-nomády za řeku Araxés [IV, 11], tj. Volhu v jeho podání. Na jiném místě přináší svědectví o kmeni skythských Saků a dodává, že Peršané všem Skythům říkají Sakové [VII, 64]. Spojením obou informací lze vysvětlit, jak se do blízkosti slovanské pravlasti, jejíž součástí byla i západní Ukrajina, mohly dostat íránské kmeny jazykově blízké pozdější literární sačtině.
C. Ještě mladší jsou zřejmě slova stojící nejblíže osetinštině, tj. pravděpodobně původu sarmatského či alanského (hrany, chata, (ze)sinat, štěně). Pozdně sarmatský či alanský vliv na slovanštinu lze datovat k přelomu letopočtu a do prvních stol. po Kr., kdy i na území západní Ukrajiny byli hérodotovští Skythové vystřídáni Sarmaty, a speciálně jejich součástí, Alany.
D. Slova topor, toulec a patrně vina pronikla do slovanských jaz. ještě před jejich rozpadem nejspíše z Persie v éře Parthské či Sasánovské říše během první poloviny 1. tis. po Kr. Zprostředkující roli sehrál nejspíše dálkový obchod; alespoň u prvního termínu možná organizovaný Armény (oproti středo- a novoíránským formám se arménská forma tapar shoduje se slovanštinou v neznělém ‑p‑).
E. Nejmladší vrstvu í. představují slova, která se do č. i řady dalších slovanských jaz. dostávají až během posledního tisíciletí prostřednictvím západoevropských jaz. (bazar, karavana, limon(áda), šach(y), šakal) či turečtiny (kord; i když zde není vyloučena zprostředkující role alanštiny, popř. maďarštiny); viz také ↗internacionalismus.
Slova bůh, divý, kotec, město, řiť mohou být zařazena jak do kategorie A, tak B. Více otevřených možností zůstává u slova chvála.
Jiným kritériem třídění je sémantické hledisko. U předmoderních výpůjček stojí za pozornost, kolik je zde výrazů s náboženským či etickým obsahem: bůh, čest, divý, hovor, hrany, chvála, kát se, mír, ráj, vášeň, vina. Negativní konotace slovanského +divъ naznačuje, že v íránském zdrojovém jaz. již proběhla změna původně pozitivního či neutrálního významu, odpovídajícímu véd. devá‑ ‘bůh’. Toto sémantické „přepólování“ bývá spojováno se Zarathuštrovou reformou. Nepoměrně slabší je zastoupení dalších sémantických okruhů: bydlení (kotec, chata, město), obchod (bazar, karavana, prodat) a další objekty obchodu (číše, houně, limon), výzbroj (kord, topor, toulec). Další sémantická pole jsou zastoupena již jen jednotlivými slovy. Pozoruhodné je, že íránský vliv se zřejmě promítl i do sféry příslovcí (tam, vně) a předložek (k). (Rozšířený názor, že funkční slova se nepřejímají, je mylný (↗hierarchie výpůjček); např. anglická předložka till představuje adaptaci stsev. til, viz ✍Hoad, 1986:494.)
Glosář íránismů v češtině
1. bazar (✍ČES, 2001:73) – přes něm. Basar (od 16. stol.) a fr. bazar (1432: bathzar), portugalským prostřednictvím z pers. bāzār < střpers. w’c’l /vāzār/ ‘trh’, srov. střpers. w’c’rg’n / wāzāragān/, parth. w’c’rg’n / wāžāragān/ ‘obchodník’ (✍Durkin‑Meisterernst, 2004:334; ✍MacKenzie, 1971:89; ✍Horn, 1893:38)
2. brzo/-y, brzký < psl. +bъrzo ‘rychle, brzo’ a +bъrzъ(kъ) ‘rychlý’ (✍ESSJ(T) 3:137–139); tradiční srovnání s lat. brevis či ř. βραχύς ‘krátký’ neobstojí, neboť odráží +mreĝhu̯i‑ a +mr̥ĝhu‑, srov. av. mǝrǝzu‑ ‘krátký’, ale sl.jaz. zachovávají ie. +mr ~ khot. brū ‘brzy’ < +br̥(H)zuka‑ (srov. khot. bāysū ‘paže’ < +bazuka‑ jako v oset. digor. bazug, sogd. β’z’kh, pahlavi bāzūk, baluči bāzk id.). Vývoj slabičné sonanty se liší od khot. bulysa‑ ‘dlouhý’ < +br̥za‑ a připomíná khot. bruṃja‑ ‘bříza’, oset. digor. bærzæ, véd. bhūrjá‑ id. < +bhr̥Hĝo‑ (✍Bailey, 1979:315). Ztrátu kontinuantu očekávaného +‑z‑, kterým je khot. ys /z/, lze vysvětlit, připustíme-li sporadickou změnu +z > d (khot. dastä ‘ruka’ < ír. +zasta‑), neboť ír. +VdV > khot. ø (viz ✍Gercenberg, 1981:246, 249). Pašto brezár ‘jitro, úsvit’ prozrazuje příslušnost ke kořeni +brāź‑ ‘zářit, svítit’ (✍Rastorgueva & Ėdeľman(ová) II, 2003:184–186)
3. bůh < psl. +bogъ (✍ESJS 2:70–71) ~ stav. baga‑, mlav. baγa‑ ‘bůh’, stpers. baga‑, střpers. <bg> /bay/, parth. bg, baktr. βαγο id. aj., původně ‘ten, kdo rozděluje (osud, štěstí, bohatství)’, srov. véd. bhága‑ ‘díl, příděl’, dále ‘blahobyt, štěstí, majetek’ (✍Mayrhofer II, 1996:239–240; ✍Rastorgueva & Ėdeľman(ová) II, 2003:48–52)
4. čest < psl. +čьstь ‘čest’, obvykle odvozováno od slovesa +čisti : +čьtǫ ‘počítat’, srov. dluž. cesć ‘čest, čestnost, úcta, známost, proslulost, pozornost’ (✍ESJS 2:119; ✍ESSJ(T) 4:119, 175–176) ~ av. čisti‑ ‘poznání’; véd. cítti‑ ‘myšlení, pochopení’ (✍Mayrhofer, I, 1992:548; ✍Rastorgueva & Ėdeľman(ová) IV, 2011:183; ✍Zaliznjak, 1962:36–37: sl. + av.)
5. čirý < psl. +čirъ ‘čistý, průzračný’ (✍ESSJ(T) 4:116–117) ~ khot. cira‑ ‘zřejmý, viditelný, zjevný, patrný’, pašto cēr ‘podobný’ : stav. čiθra‑ ‘lesklý, třpytivý’, mlav. čiθra‑ ‘třpytivý; viditelný, zřejmý, patrný, očividný’, (stř)pers. čihr ‘tvar, podoba; zjevení; tvář’; véd. citrá‑ ‘očividný, zřejmý, viditelný; lesklý; jasný, světlý; pestrý’ (✍Abajev, I, 1958:325–326; ✍Bailey, 1979:102–103; ✍Mayrhofer I, 1992:542; ✍Villnow Komárková & Blažek, 2011:124: sl. + ír.)
6. číše < psl. +čaša (✍ESSJ(T) 4:30–31) ~ khot. cāśa ‘míra pro kapaliny’ : sogd. čš‑ ‘ochutnávat’, pčš‑ ‘pít’, čš’ntk ‘nápoj’, pašto č(ǝ)ṣ̌ǝl ‘(vy)pít, pohltit’, ír. > arm. čašak ‘pohár’ (✍Bailey, 1979:101; ✍Rastorgueva & Ėdeľman(ová) II, 2003:235–238)
7. divý < +divъ (✍ESJS 3:134) ~ stav. daēuua‑ ‘předzoroastrijské božstvo’, mlav. ‘démon, ďábel’, stpers. daiva‑ ‘lživé božstvo, démon, idol’, střpers. dyw /dēw/ ‘démon, ďábel’, pers. klas. dēv, npers. div, parth. dyw /dēv/ id., baluči dēb, kurd. dēv id.; sogd. δyw /δēw/ ‘ďábel’, chorezm. δyw ‘dév’; khot. dyū‑ ‘démon’ (✍Rastorgueva & Ėdeľman(ová), II, 2003:306–308).
Jde o derivát ie. +dei̯u̯o‑ ‘bůh’, které je dále doloženo v jaz. indoárijských (véd. devá‑ ‘bůh’), italických (venet. deivos, stlat. deiuos [Duenos], lat. deus, osk. deívaí ‘diviae’), keltských (gal. deuo‑ ve složenině deuogdoniom ‘bohů a lidí’ [Vercelli], stir. dia, střvelš. duw ‘bůh’), germ. (stsev. tívar pl. ‘bohové’) a baltských (lit. diẽvas, lot. dìevs; prus. deiws ‘bůh’); viz ✍Pokorny (1959:185–186). Pouze v íránských a slovanských jaz. má slovo negativní význam.
8. hovor < +govorъ, vedle p. gwar ‘hluk’, gwara ‘nářečí’ (✍ESJS 4:194–195) ~ khot. gvar‑ ‘říci, mluvit, hovořit’ < +gu‑var‑ < +u̯i‑u̯ar‑, srov. av. varah‑ ‘boží soud’, yidgha wor ‘přísaha’, ormuri γwar id. (✍Bailey, 1979:94–95).
9. houně < +gunja (✍Vasmer I, 2007:475) ~ +ír. gauni̯ā, adj. od av. gaona‑ ‘srst’, khot. ggūna‑ id., oset. digor. ğun ‘vlas; srst (z ovce)’ (✍Abajev II, 1973:326–327; ✍Rastorgueva & Ėdeľman(ová) III, 2007:240–245; ✍Zaliznjak, 1962:39: sl. + ír.).
10. hrany ‘zvonění mrtvému’, původně ‘pohřební žalozpěvy’ (✍ESJČ, 1968:183) < +gornъ (stsl. granъ ‘verš’, hl. hrono ‘rčení, věta’, dl. grono ‘řeč, rozhovor, vyprávění, pověst’ – viz ✍ESJS 4:200–201) ~ av. auui-gǝrǝṇtē ‘slaví’, sogd. nγr’’y ‘chválit’, oset. iron. qyrnyn ‘přizpěvovat v dvojhlasném zpěvu’ (✍Abajev II, 1973:333; ✍Cheung, 2007:107)
11. chata < +xata (✍Vasmer IV, 2008:226; předpokládá maďarské prostřednictví, srov. maď. ház ‘dům’, chanty χot ‘dům, salaš’) ~ oset. xatæn ‘oddělení, patro; místnost’; khowar xata ‘dům’ (✍Abajev IV, 1989:143; ✍Trubačev, 1967:41 předpokládá přejetí z ukr. do jz. areálu sl.jaz.).
12. chromý < +xromъ, srov. též ochrnout < +o‑xrъ(m)nǫti (✍ESJS 4:228) ~ ír. +hrā̆ma‑: av. rǝma‑, rāma‑ ‘vymknutí, vykloubení’; véd. srāmá‑ ‘chromý’ (✍Mayrhofer II, 1996:785; ✍Zaliznjak, 1962:37; ✍Goląb, 1992:315: sl. + véd.)
13. chvála < psl. +xvala ‘chvála, sláva’ (✍ESJS 4:232; ✍ESSJ(T) 8:118–120) ~ ‘skyth.’ +xvalla‑; ✍Witczak (1992:57): sl. + skyth.; nesouhlasí ✍Kullanda (2005:218), zatímco ✍Goląb (1992:315) rekonstruuje pro hypotetický alanský zdroj íránské východisko v podobě +xvāryā‑. Hypotetický íránský zdroj sl. +xvala bývá rekonstruován jako ekvivalent av. xvarənah‑, které však neznamená ‘sláva’ (✍ESJS), ale primárně ‘blahobyt, prosperita’ (viz ✍Lubotsky, 2002:191–192, který též dokazuje, že samo avestské slovo je zřejmě skythskou přejímkou, zatímco domácí kontinuant se skrývá v adj. parǝnaŋhuṇtǝm ‘hojný’ ~ véd. párīṇas‑ ‘plnost, hojnost, blahobyt’). Stejná iniciála se zachovává též v pahlaví xwarrah a pers. xurra, kde však jde zjevně o avestské výpůjčky, zatímco v ostatních íránských jaz. je to f/ph/p: stpers. vinda‑farnah‑, střpers., parth. prh, frh /farrah/ ‘štěstí, sláva’, pers. farr(a), sogd. prn, frn /farn/ ‘sláva’, baktr. φαρ(ρ)ο, khot. phārra‑ ‘nádhera’, oset. farn/farnæ ‘štěstí, bohatství, blahobyt’. Pro existenci íránského zdroje, který se mohl stát pramenem sl. slova, nachází Witczak dva významné argumenty: sl. antroponymum +Bogu‑xvalъ, str. Boguxvalъ, p. Boguchwal, č. Bohuchval, kterému odpovídá např. médské +Bagā‑farnah‑ (srov. ✍Milewski, 1969:207; ✍Trubačev, 1967:29), a změnu +‑rn‑ > +‑rr‑ > ‑ll‑, která má analogii v Hesychiově glose Μέσπ..λη · ἡ σελήνη παρὰ Σκύθαις, tj. ‘Bohyně měsíce u Skythů’. Na základě alfabetického pořadí Witczak předpokládá konjekturu +Μεσπέλλη a výchozí skythskou podobu +Mās‑pallā < ír. +Mās‑pərənā ‘měsíc v úplňku’. Je tu však i možnost jiného řešení. Védské sloveso svar‑ znamená ‘vyslovovat zvuk, znít, zpívat, chválit’, svārá‑ ‘zvuk’ (✍Monier-Williams, 1889:1285). Odpovídá mu stav. xvār‑ ‘přísahat’, sogd. swk’nt xwr‑, parth. swgnd xwrd, střpers. swgnd xwr‑, pers. saugand xurdan ‘vyslovit přísahu’, oset. digor. ard xwærun id. (✍Cheung, 2007:149). Íránské sloveso +hu̯ar‑ mohlo zřejmě znamenat ‘vyslovit přísahu’, ale též ‘vyslovit chválu’ či ‘provolat slávu’, jak nepřímo indikuje védský protějšek. Kauzativum +hu̯ā̆ri̯ao by pokračovalo v sarmatském +xwalo, odkud lze snadno vysvětlit slovanské +xvaliti a dále +xvala.
14. k < psl. +kъ ‘k’ (✍ESSJ(T) 13:170–171) ~ sogd. kw /kō/ ‘k, u’ (✍Gharib, 1995:199; ✍Zaliznjak, 1962:34: sl.+ sogd.). ✍Benveniste (1956:70–73) odmítá srovnání s av. kąm a véd. kám, podobně ✍Sims-Williams (1986:116–121), který přijímá řešení ✍Kopečného (1969:5–12), jenž vychází z původní adverbiální funkce slovanské i sogdijské předložky, srov. sogd. kw ‘kde’, khot. ku ‘kdy, kde’, av. kū ‘kde’, oset. ku ‘kdy, když’ aj. (srov. ✍Bailey, 1979:61)
15. karavana (✍ČES, 2001:264) – přes it. caravana či fr. caravane (od 13. stol.) z pers. kārwān id. Jde zřejmě o složeninu, kde první složka může být identifikována se stpers. kāra‑ ‘vojsko’ (Müller podle ✍Horna, 1893:185)
16. kát se < psl. +kajati sę (✍ESJS 5:297–298) ~ mlav. kaii‑/caii‑ ‘odčinit’, střpers. cy‑ ‘truchlit, trápit se’; véd. cay‑ ‘trestat’ (✍Bartholomae, 1904:464; ✍Cheung, 2007:27–28; ✍Zaliznjak, 1962:35: sl. + av.)
17. keř < +kъrь ‘keř, křoviny’ (✍ESSJ(T) 13:242) ~ khot. kirä ‘keř’ (✍Bailey, 1979:60)
18. kotec < psl. +kotъ a +kotьcь ‘chlév’ (✍ESSJ(T) 11:211–212, 214–215) ~ av. kata‑ ‘dům, místnost’, khot. kata‑ ‘zastřešené místo, dům’, yazgulam kud, pl. kadaθ ‘dům’, pašto kǝlai ‘ves’, γu‑ǰǝl ‘přístřešek pro krávy’; skt. cātayati ‘ukrývá’ (✍Bailey, 1979:50; ✍Zaliznjak, 1962:35: sl. + av.)
19. kord (✍ESJČ 1968:277) – srov. slk., p., ukr. kord, str. (od 15. stol.) kordъ ‘krátký meč’, vedle csl. korъda id., sch. kôrda ‘šavle, meč’, r. kórda ‘krátký meč’ (✍Vasmer, 2008:324) ~ oset. kard ‘nůž, šavle’, v eposu též ‘meč’, pers. kārd, střpers. kārt, av. karǝta‑ ‘nůž’ aj. (✍Abajev I, 1958:571). Předpokládají se různé cesty proniknutí slova do sl.jaz.: (a) přímo z íránského, nejspíše alanského, pramene, jehož existenci potvrzuje osetinské slovo, ač samo je patrně perského původu (✍Joki, 1973:267); (b) z alanského (či perského?) zdroje, ale přes maď. kard ‘meč’ (jako apelativum poprvé 1405); (c) přes staroosmanské +kard převzaté z pers. kārd, srov. osm. tur. kiārd, k'ard ‘nůž, tesák’ (diskusi viz ✍Joki, 1973:267). Každopádně jde o relativně pozdní výpůjčku.
20. limonáda (stč. limaun ‘citron’; viz ✍ESJČ, 1968:333) < něm. Limonade < fr. limonade, od stfr. limon ‘citron’ < pers. līmūn id., jež zřejmě představuje adaptaci skt. nimbū‑(ka‑) ‘citronovník’ < munda, srov. mundari lembu (✍Mayrhofer III, 2001:292).
21. město < psl. +město (✍ESJS 8:470–471) ~ pašto meštá, dial. mestá f. ‘obydlí, příbytek’: mešt ‘obydlený’ < +maistā̆‑; srov. av. miθ‑ ‘bydlet’, místa‑ ‘věž’ (✍Bailey, 1979:330; ✍Cheung, 2007:259–260; ✍Morgenstierne & Elfenbein ad., 2003:53; ✍Abajev, 1965:13: sl. + pašto)
22. mír < psl. +mirъ ‘mír; svět’ (✍ESSJ(T) 19:55–57; ✍ESJS 8:477–478) ~ khot. mīrai ‘laskavost, dobrota’ < +miθra‑ka‑ : stav. Miθra‑ ‘smlouva’, střpers. mihr ‘smlouva, svazek, přátelství’, parth. myhr ‘slunce’, baktr. μιυρο ‘slunce; bůh Mithra’, pašto myēr ‘slunce’; véd. mitrá- n. ‘smlouva, svazek’, m. ‘spojenec, přítel; bůh Mitra’ (✍Bailey, 1979:332; ✍Mayrhofer II, 1996:354; ✍Sims-Williams, 2007:233; ✍Villnow Komárková & Blažek, 2011:124: sl. + ír.)
23. míra < psl. +měra ‘míra’ (✍ESSJ(T) 18:178–181; ✍ESJS 8:468) ~ khot. mārā, ve složeninách ‑mera ‘míra’, srov. arm. mar ‘míra tekutin’ < ír.; v oset. mært ‘dutá míra’ (✍Abajev II, 1973:99–100) proběhla tzv. sarmatská metateze; dále véd. mā́trā‑ fem. ‘míra, měřítko’, ř. μήτρα ‘polní míra’ (✍Bailey, 1979:329; ✍Mayrhofer II, 1996:342; ✍Pokorny, 1959:703–704; ✍Villnow Komárková & Blažek, 2011:124: sl. + ír.)
24. patřit < psl. +patriti ‘hledět’ (✍Vasmer III, 2008:217) ~ mlav. pāθrāi inf. ‘střežit, hlídat’, pāθra‑ ‘ochrana, záštita’, sogd. p’rδ /pārθ/ ‘hlídka, starost, pozor’ < +pāθra, srov. p’δr /pāθr/ ‘respekt, úcta’ (✍Bartholomae, 1904:888; ✍Gharib, 1995:257; ✍Trubačev, 1967:47–51; sl. + írán.)
25. prodat < psl. +pro‑dati ‘prodat’ ~ ír. +para‑dā‑: sogd. pr’δ‑ ‘prodat’, chorezm. p’rδ‑, šughni parδāδ‑, khot. parāth‑, baktr. παραλα‑, pašto prolǝl id. (✍Cheung, 2007:43–45; ✍Ivanov, 2002:551–552: sl. + ír.)
26. ráj < psl. +rajь ‘ráj’ (✍ESJS 12:746) ~ stav. gen.sg. rāiiō, mlav. akuz.sg. raēm ‘bohatství, přepych, nádhera’; véd. rayíḥ, dat. sg. rāyé ‘bohatství, vlastnictví, majetek’ (✍Bartholomae, 1904:1511; ✍Mayrhofer II, 1996:438; ✍Zaliznjak, 1962:40: sl. + ír.).
27. řiť < psl. +ritь (✍Vasmer III, 2008:486) ~ av. airiti‑ ‘pokakat’ (Vidēvdāt 13.48), pahlavi rit ‘podex’, khot. rīyai ‘řiť’ < +raitaka‑ (✍Bailey, 1979:364; ✍Mayrhofer II, 1996:437), srov. mlav. auui dim irita ‘pokakaný’, pers. rīdan, kurd. rītin ‘kakat’ aj. (✍Bartholomae, 1904:1511; ✍Cheung, 2007:188; ✍Horn, 1893:142; ✍Zaliznjak, 1962:38: sl. + pahlavi). Lit. ríetasmask., lot. rieta fem. ‘stehno, bedro’ (✍ESJČ, 1968:533) stojí sémanticky dále.
28. (ze)sinat, sinalý, dial. siný < psl. +sinъ a +sin’ь ‘modrý, tmavý’ (✍ESJS 14:817) ~ oset. æxsīn ‘tmavošedý’, pašto ṣīn ‘zelený, modrý’, av. axšaēna‑ ‘modrý’, khot. āṣṣeiṇa‑ id. (✍Abajev I, 1958:220; ✍Bailey, 1979:26–27; ✍Martynov, 1983:51–52; sl. + ír.)
29. sirota < psl. +sirъ (✍ESJS 14:818) ~ sogd. sr’k /siraka/ ‘sirota’ (✍Gharib, 1995:360), srov. mlav. adj. saē ‘osiřelý’, khot. syūta‑, oset. iron. sī‑ʒær, parth. sywg, kurd. sīwī; véd. śayú‑ ‘sirotek’ (✍Mayrhofer II, 1996:615; ✍Bailey, 1979:437; ✍Abajev III, 1979:106; ✍Bartholomae, 1904:1547; předpokládá zde Calandovy sufixy +‑ro‑ : +‑i‑; ✍Zaliznjak, 1962:38: sl. + av.). Lit. šeirỹs ‘vdovec’, šeirė̃ ‘vdova’ stojí sémanticky dále.
30. šach(y) (✍ČES, 2001:623) – přejato ze střhn. (13. stol.) schāch přes střniz. sc(h)aec, stfr. eschac (✍Kluge & Seebold, 1999:708) z pers. šāh ‘král’ < stpers. xšāyaθiya‑ ‘král, panovník’ (✍Horn, 1893:170; ✍Cheung, 2007:451–452)
31. šakal (✍ČES, 2001:623) – přejato z něm. Schakal přes fr. chacal a tur. çakal z pers. šaġal ‘šakal’, které je samo adaptací skt. śr̥galá‑ ‘šakal’ (✍Horn, 1893:173–174). Stejná korespondence v anlautu se objevuje v pers. šunūden ‘slyšet’ oproti mlav. surunaoiti, skt. śr̥ṇṓti ‘slyší’.
32. šetřit < psl. +šatriti ‘hledět, střežit, střádat, šetřit’ (✍ESJČ, 1968:606) ~ av. kšaθra‑, khot. kṣāra‑ ‘moc, vláda’, oset. digor. æxsaræ, iron. æxsar ‘statečnost v boji, síla, vláda’, stpers. xšaça‑ ‘moc, vláda’, střparth. a střpers. (Tumšuq) <štr> /šahr/ ‘země, říše’, pers. šahr ‘město’; véd. kṣatrá‑ ‘moc, vláda’ (✍Bailey, 1979:67; ✍Abajev IV, 1989:224–225; ✍Mayrhofer I, 1992:421). Předobrazem sl. slovesa by mělo být nedoložené íránské kauzativum +kšatrai̯ao. Prodloužení sl. kořenového vokálu se odehrálo zřejmě až na sl. půdě podle modelu struktury sl. kauzativ. Íránské jaz. znají týž model, ale jen v otevřené slabice (srov. ✍Rix (ed.), 2001:23).
33. širý/široký/šíře < psl. +širъ a +širokъ ‘široký’, +širь ‘šíře’ (✍Vasmer IV, 2008:442) ~ střírán. +(k)šīra‑ ‘(širá) země’: khot. kṣīra‑, sac. xšera‑ (Tumšuq) ‘země, kraj; království’ (✍Bailey, 1979:68; ✍Villnow Komárková & Blažek, 2011:121–125: sl. + ír.). Dále srov. stav. šōiθra‑ ‘kraj, oblast’, mlav. šōiθra‑ ‘domovina’, véd. kṣétra‑ ‘pole, půda, krajina, oblast, země’ (✍Mayrhofer I, 1992:436) < indoír. +kšai̯tra‑. Sémantický vývoj ‘širý, plochý’ > ‘země’ je dobře znám, srov. stsl. strana ‘země, krajina, místo, prostor’ : prostranъ ‘široký, prostranný, otevřený, upřímný’; véd. pr̥thvī́‑, pr̥thivī́‑ ‘země’ : pr̥thú‑ ‘široký, rozlehlý, velký, mocný, početný’ < +pl̥tH2‑u̯‑i‑H2‑ : +pl̥tH2‑u‑; stsev. fold ‘pole, země’, stang. folde ‘země’ < germ. +fulđō(n) < +pl̥tHā : ř. πλατύς ‘široký’ < +pl̥tH2u‑ (blíže viz ✍Villnow Komárková & Blažek, 2011:123)
34. štěně < psl. +ščenę (✍Vasmer IV, 2008:502) ~ wakhi skən, skön, yidgha, mundžan səken, sangliči skənok, iškašim skönük, yazgulam səkwon ‘štěně’, osetin. stæn ‘pes (samec)’ (✍Abajev, 1965:21–22; ✍Abajev III, 1979:147–148: sl. + ír.)
35. tam, stč. tamo < psl. +tamo (✍Vasmer IV, 2008:17; lot. nuo tām ‘odtud’ a dór. τᾶμος ‘pak, následkem toho’ stojí sémanticky dále) ~ khot. ttāmu ‘tam’ (✍Bailey, 1979:125)
36. topor < psl. +toporъ ‘sekyra’ (✍Vasmer IV, 2008:79) ~ parth., střpers. tbr /tabar/, pers. tabar/teber ‘sekyra’, ghilaki tabor, semnani towvar id., kurd. tavir, tawir, t'avar ‘sekyra, motyka’, baluči tapar ‘sekyra’; ír. > arm. tapar a pers. tabar/teber > tur. täbär (✍Durkin‑Meisterernst, 2004:323; ✍Cabolov II, 2010:340; ✍Abajev I, 1958:451; ✍Horn, 1893:84; ✍Zaliznjak, 1962:40: sl. + ír.)
37. toulec < psl. +tulъ ‘toulec na šípy’ (✍Vasmer IV, 2008:117) ~ pers. tulū ‘dřík šípu’ (✍Steingass, 1892:322) = ‘pars inferior sagittae nervo circumplicata et colorata, cui cuspis infigitur’, srov. tūlīlan ‘infigere, pungere, sagitta ferire’, imp. tôl, vedle tūl ‘válka’ (✍Vullers, 1855:459, 482; ✍Miklosich, 1886:365: sl. + ‘pers. tül’). Samo perské slovo, izolované na íránské půdě, může představovat adaptaci hebr. tǝlī ‘toulec se šípy’ či ‘toulec a luk’, které je utvořeno od semitského slovesa √t‑l‑y/’ ‘viset’ (✍Koehler & Baumgartner, 2001a:1739).
38. vášeň, stč. vášně < psl. +vasnь, +vasnja (✍Vasmer I, 2007:277) ~ stav. instr.sg. vasnā, stpers. vašnā ‘na přání, z milosti’, sogd., chorezm. wsn ‘pro’ : av. vas‑ ‘přát’; véd. vaś‑ ‘přát, chtít, toužit’ (✍Cheung, 2007:427; ✍Bailey, 1979:380; ✍Mayrhofer II, 1996:527–528; ✍Rix (ed.), 2001:672–673; ✍ESJČ, 1968:678: sl. + ír.)
39. vina < psl. +vina (✍Vasmer I, 2007:316) ~ stpers. vi‑nāθ‑ ‘ukřivdit, ublížit, poškodit’, parth. w(y)n’s /winās/, střpers. w(y)n’h /wināh/ ‘hřích, urážka, poškození, ublížení’, pers. gunāh ‘hřích’ (✍Durkin‑Meisterernst, 2004:343; ✍Cheung, 2007:282–284; ✍Bailey, 1979:210; ✍Horn, 1893:208; ✍Zaliznjak, 1962:41: sl. + st/npers.)
40. vně < psl. +vъně (✍Vasmer I, 2007:328) ~ khot. vina, väna ‘kromě, vyjma’; véd. vínā ‘bez’ (✍Bailey, 1979:386)
- Abajev, V. I. Istoriko-etimologičeskij slovar’ osetinskogo jazyka I, 1958.
- Abajev, V. I. Isoglosse scito-europee. Annali dell’Istituto Universitario Orientale di Napoli, Sezione Linguistica 4, 1962, 27–43.
- Abajev, V. I. Skifo-evropejskije izoglossy: na styke vostoka i zapada, 1965.
- Abajev, V. I. Istoriko-etimologičeskij slovar’ osetinskogo jazyka II, 1973.
- Abajev, V. I. Istoriko-etimologičeskij slovar’ osetinskogo jazyka III, 1979.
- Abajev, V. I. Istoriko-etimologičeskij slovar’ osetinskogo jazyka IV, 1989.
- Bailey, H. Dictionary of Khotan Saka, 1979.
- Bartholomae, Ch. Altiranisches Wörterbuch, 1904.
- Benveniste, É. Une corrélation slavo-iranienne. In Woltner, M. & H. Bräuer (eds.), Festschrift für Max Vasmer zum 70. Geburtstag am 28. Februar 1956, 1956, 70–73.
- Benveniste, É. Les relations lexicales slavo-iraniennes. In To Honor Roman Jakobson I, 1967, 197–202.
- Blažek, V. Some Slavic-Iranian Parallels (1–3). Lingua Posnaniensis 38, 1996, 111–113.
- Blažek, V. Staroslověnské *vъtrь ‘kovář’. Sl 79, 2010, 9–14.
- Blažek, V. The Slavic Deity *Stribogъ in the Perspective of Indo-Iranian Etymology. In Janyšková, I. & H. Karlíková (eds.), Theory and Empiricism in Slavonic Diachronic Linguistics, 2012, 335–346.
- Blažek, V. Irano‑Slavica – k chronologii starych iranskich zaimstvovanij v slavjanskich jazykach. In Varbot, Ž. Ž. (ed.), Trudy Instituta russkogo jazyka IV, 2015, 70–100.
- Cabolov, R. Ėtimologičeskij slovar’ kurdskogo jazyka I, 2001.
- Cabolov, R. Ėtimologičeskij slovar’ kurdskogo jazyka II, 2010.
- Cvetko-Orešnik, V. Zu neueren Iranisch-Baltoslawischen Isoglossen-Vorschlägen. Linguistica 23, 1983, 175–256.
- Cvetko-Orešnik, V. K metodologiji preučevanja baltoslovansko-indoiranskih jezikovnih odnosov (Linguistica et philologica 1), 1998.
- ČES, 2001.
- Dukova, U. Zur Frage des iranisches Einflusses auf die slawische mythologische Lexik. ZfSl 24, 1979, 11–16.
- Durkin‑Meisterernst, D. Dictionary of Manichaean Middle Persian and Parthian, 2004.
- Eckert, R. Zu einigen ossetisch-slawischen Übereinstimmungen. Georgica 4, 1981, 71–73.
- Ėdeľman, D. I. Iranskije i slavjanskije jazyki. Istoričeskije otnošenija, 2002.
- Ėdeľman, D. I. Sravnitelʹnaja grammatika vostočnoiranskich jazykov: leksika, 2009.
- ESJČ, 1968.
- ESJS, 1989n.
- ESSJ(T), 1974n.
- Gercenberg, L. G. Chotanosakskij jazyk. In Rastorgueva, V. S. (ed.), Osnovy iranskogo jazykoznanija: sredneiranskije jazyki, 1981.
- Gharib, B. Sogdian Dictionary, 1995.
- Goląb, Z. The Initial x- in Common Slavic: A Contribution to Prehistorical Slavic-Iranian Contacts. In Matejka L. (ed.), American Contributions to the VII International Congress of Slavists 1, 1973, 129–156.
- Goląb, Z. The Origins of the Slavs: A Linguist’s View, 1992.
- Hérodotos. Dějiny aneb devět knih nazvaných Músy, 1972.
- Hoad, T. F. The Concise Oxford Dictionary of English Etymology, 1986.
- Horn, P. Grundriss der neupersischen Etymologie, 1893.
- Cheung, J. Etymological Dictionary of the Iranian Verb, 2007.
- Ivanov, V. V. Early Slavic / Indo-Iranian Lexical Contacts. In Jones-Bley, K. ad. (eds.), Proceedings of the Eleventh Annual UCLA Indo-European Conference (JIES Monograph N. 35), 2000, 355–370.
- Ivanov, V. V. Slavjano-arijskije (= indoiranskije) leksičeskije kontakty. In Nikolaeva, T. M. (ed.), Slavjanskaja jazykovaja i ėtnojazykovaja sistemy v kontakte s neslavjanskim okruženiem, 2002, 17–51 (cit. podle vyd. vybraných spisů Trudy po ėtimologii indoevropejskich i drevneperedneaziatskich jazykov 2, 2008, 526–562).
- Joki, A. Uralier und Indogermanen, 1973.
- Kluge, F. & E. Seebold. Etymologisches Wörterbuch der deutschen Sprache, 1999.
- Koehler, L. & W. Baumgartner. The Hebrew and Aramaic Lexicon of the Old Testament, 1–2, 2001.
- Kopečný, F. Slavisch kъ. AnSP 3, 1969, 5–12.
- Kullanda, S. V. Ešče raz o skifskom jazyke. In Smirnova, I. S. (ed.), Aspekty komparatistiki I. (Trudy Instituta vostočnych kuľtur i antičnosti – Orientalia et Classica VI), 2005, 215–225.
- Loma, A. Skythische Lehnwörter im Slavischen. Versuch einer Problemstellung. In SEB 1, 2000, 333–350.
- Loma, A. Aus der skythisch-sakischen Lehnwortforschung. Studia Etymologica Cracoviensia 7, 2002, 53–65.
- Lubotsky, A. Scythian Elements in Old Iranian. Proceedings of the British Academy 116, 2002, 189–202.
- MacKenzie, D. N. A Concise Pahlavi Dictionary, 1971.
- Martynov, V. V. Balto-slavjano-iranskije jazykovyje otnošenija i glottogenez slavjan. Balto-slavjanskie issledovanija, 1981, 16–26.
- Martynov, V. V. Jazyk v prostranstve i vremeni, 1983.
- Mayrhofer, M. Etymologisches Wörterbuch des Altindoarischen I, 1992.
- Mayrhofer, M. Etymologisches Wörterbuch des Altindoarischen II, 1996.
- Mayrhofer, M. Etymologisches Wörterbuch des Altindoarischen III, 2001.
- Meillet, A. Le vocabulaire slave et le vocabulaire indo-iranien. RÉS 6, 1926, 165–174.
- Miklosich, F. Etymologisches Wörterbuch der slavischen Sprachen, 1886 (https://archive.org/).
- Milewski, T. Indoeuropejskie imiona osobowe, 1969.
- Monier-Williams, M. A Sanskrit-English Dictionary, 1889.
- Morgenstierne, G. & J. Elfenbein ad. A New Etymological Vocabulary of Pashto, 2003.
- Oranskij, I. M. Notes irano-slaves: vieil iranien var- / russe dialectal var. Acta Iranica 5, 1975, 139–143.
- Pisani, V. Baltico, slavo, iranico. Ricerche Slavistiche 15, 1967, 3–24.
- Pohl, H.-D. Slova iranskogo proischoždenija v russkom jazyke. Russian Linguistics 2, 1975, 81–90.
- Pokorny, J. Indogermanisches etymologisches Wörterbuch, 1959.
- Rastorgujeva, V. S. & D. I. Ėdeľman. Ėtimologičeskij slovar’ iranskich jazykov I, 2000.
- Rastorgujeva, V. S. & D. I. Ėdeľman. Ėtimologičeskij slovar’ iranskich jazykov II, 2003.
- Rastorgujeva, V. S. & D. I. Ėdeľman. Ėtimologičeskij slovar’ iranskich jazykov III, 2007.
- Rastorgujeva, V. S. & D. I. Ėdeľman. Ėtimologičeskij slovar’ iranskich jazykov IV, 2011.
- Reczek, J. Iranische Entlehnungen im Urslavischen. Folia Orientalia 9, 1968, 85–91.
- Reczek, J. Najstarsze słowiańsko-irańskie stosunki językowe, 1985.
- Rix, H. (ed.), Lexikon der indogermanischen Verben, 2001.
- Sims-Williams, N. Sogdian kw and Slavonic kŭ. In D’jakonov, I. M. (ed.), Peredneaziatskij sbornik IV, 1986, 116–121.
- Sims-Williams, N. Bactrian Documents from Northern Afghanistan II: Letters and Buddhist Texts, 2007.
- Skjærvø, P. O. The Avesta as Source for the Early History of the Iranians. In Erdosy, G. (ed.), The Indo-Aryans of Ancient South Asia. Language, Material Culture and Ethnicity, 1995, 155–176.
- Steingass, F. J. A Comprehensive Persian-English Dictionary, Including the Arabic Words and Phrases to be Met with in Persian Literature, 1892 (http://dsal.uchicago.edu/dictionaries/).
- Trubačev, O. N. Iz slavjano-iranskich leksičeskich otnošenij. Ėtimologija 1965, 1967, 3–81.
- Trubačev, O. Ėtnogenez i kuľtura drevnejšich slavjan, 1991.
- Vasmer, M. Ėtimologičeskij slovar’ russkogo jazyka I, 2007.
- Vasmer, M. Ėtimologičeskij slovar’ russkogo jazyka II, 2008.
- Vasmer, M. Ėtimologičeskij slovar’ russkogo jazyka III, 2008a.
- Vasmer, M. Ėtimologičeskij slovar’ russkogo jazyka, IV, 2009b (originál Russisches etymologisches Wörterbuch, 1950–1958).
- Villnow Komárková, J. & V. Blažek. Slovanské *širъ & *širokъ. LBr 59, 2011, 121–134.
- Vullers, I. A. Lexicon persico-latinum etymologicum, 1855 (http://archive.org/).
- Witczak, K. T. Pozycja języka scytyjskiego w indo-irańskiej rodzinie językowej (część I). Bulletin de la Société Polonaise de linguistique 46, 1991, 55–67.
- Witczak, K. T. Skifskij jazyk: opyt opisanija. VJa 1992, 50–59.
- Zaliznjak, A. Problemy slavjano-iranskich jazykovych otnošenij drevnejšego perioda. Voprosa slavjanskogo jazykoznanija 6, 1962, 28–43.
- Zaliznjak, A. O charaktere jazykovogo kontakta meždu slavjanskimi i skifo-sarmatskimi plemenami. Kratkije soobščenija Instituta slavjanovedenija AN SSSR, 38, 1963, 3–22.
URL: https://www.czechency.org/slovnik/ÍRÁNISMY V ČESKÉM LEXIKU (poslední přístup: 12. 12. 2024)
CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny
Všechna práva vyhrazena © Masarykova univerzita, Brno 2012–2020
Provozuje Centrum zpracování přirozeného jazyka