Ve formální sémantice (v tzv. ↗logické analýze přirozeného jazyka) je sémantická (přesněji; sémanticko-pragmatická) interpretace chápána jako procedura, která jednotlivým větám přirozeného jazyka, resp. jejich významovým zápisům (ve ↗FGP viz ↗tektogramatika), přiřazuje jejich intenzionální hodnoty (↗propozice jako funkce z ↗možných světů do pravdivostních hodnot), a to na základě specifikace ↗reference, přenesených významů i vyvozování důsledků z informací daných kontextem, komunikační situací a dalšími znalostmi. Viz také ↗inference, ↗entailment, ↗presupozice.

Viz také ↗princip plné interpretace v ↗TGG, ↗interpretace textu v ↗textové lingvistice.