VÝBĚROVÁ FUNKCE

Základní
Rozšiřující

Funkce, jejímž argumentem je množina (resp. predikát) a jejíž hodnotou je prvek této množiny (resp. prvek extenze predikátu). V.f. patří mezi operátory měnící sémantický typ výrazu (type-shifting operators (viz type shifting; viz ✍Partee(ová), 1987), neboť systematicky mění výrazy typu <e,t> (jednomístný predikát) na výraz typu e (individuum). Logické základy v.f. položili již ✍Hilbert & Bernays (1939). Ve formální sémantice se v.f. používá jako nástroj pro sémantickou přeměnu jmenného predikátu na argument (✍Egli & von Heusinger, 1995; ✍Reinhart(ová), 1997; ✍Winter, 1997; ✍Kratzer(ová), 1998). Uvažujeme-li, že predikátové užití jmenných frází, jako např. dobrý plavec, viz (1a), je užitím v jistém smyslu základním, pak je užití těchto frází v pozici argumentu, např. podmětu slovesa, užitím odvozeným, viz (1b). Protože argumentem slovesa přišel je individuum a nikoliv predikát, je třeba základní význam výrazu dobrý plavec změnit z predikátu na individuum tak, aby mohl tento výraz fungovat jako argument slovesa přišel:

(1a)

Ondra je dobrý plavec → Ondra je prvkem množiny dobrých plavců

(1b)

Přišel (nějaký/jakýsi/jistý/jeden) dobrý plavec → Přišlo individuum vybrané z množiny dobrých plavců

Formálnější zápis uvedených příkladů je níže. Zatímco v (1a’) je dobrý plavec coby predikát aplikován na podmět Ondra, v (1b’) je dobrý plavec argumentem v.f. f, jejíž hodnotou je individuum z množiny dobrých plavců (např. Ondra). Toto individuum, tedy f(dobrý plavec), je pak argumentem slovesného predikátu přišel. V.f. f je existenčně uzavřena, což má za následek, že libovolná v.f. učiní danou výpověď pravdivou. (Alternativou je, že v.f. zůstává volnou proměnnou a její hodnota je dosazena na základě znalosti kontextu, viz ✍Kratzer(ová), 1998.)

(1a’)

dobrý plavec(Ondra)

(1b’)

f. výběrová funkce(f) & přišel(f(dobrý plavec)

Existenčně uzavřené v.f. s doménou predikátů se hojně užívají pro modelování sémantiky ↗neurčitých zájmen a ↗nominálních frází. Velkou výhodou tohoto přístupu (ve srovnání s přístupem tradičním, podle kterého jsou indefinita existenčními kvantifikátory) je, že umožňuje zachytit výjimečně široký dosah indefinit, aniž by bylo třeba aplikovat proces stoupání kvantifikátoru. Jak je ukázáno na příkladu (2), různé možné zdánlivé dosahy indefinita (nějaký/jeden) dobrý plavec jsou v teorii v.f. modelována polohou existenčního uzávěru v.f.:

(2)

Pokud přijde (nějaký/jeden) dobrý plavec, začneme s tréninkem

(2a)

Pro určité individuum vybrané z množiny dobrých plavců platí, že začneme s tréninkem, pokud toto individuum přijde

(2b)

Platí, že začneme s tréninkem, pokud přijde (jakékoliv) individuum vybrané z množiny dobrých plavců

Formálnější zápis je níže. Zatímco v (2b’) je existenční kvantifikace přes výběrové funkce obsažena v antecedentu kondicionálu, v (2a’) tomu tak není:

(2a’)

∃f. výběrová funkce(f) & [přijde(f(dobrý plavec)) → začneme s tréninkem]

(2b’)

[∃f. výběrová funkce(f) & přijde(f(dobrý plavec)) → začneme s tréninkem]

Kromě analýzy indefinit byly v.f. použity pro analýzu tázacích zájmen (✍Reinhart(ová), 1992; ✍Reinhart(ová), 1998; ✍Hagstrom, 1998; ✍Cable, 2010), definitních jmenných frází a osobních zájmen (✍von Heusinger, 1997) či dokonce zájmen, jmenných frází a kvantifikátorů obecně (✍Sauerland, 1998). Zajímavostí je užití v.f. pro analýzu aktuálního členění věty (✍Wedgwood, 2006). Pro analýzu č. užili v.f. ✍Šimík (2010) (pro ↗tázací zájmena) a ✍Dočekal (2011) (pro ↗neurčitá zájmena).

Literatura
  • Cable, S. The Grammar of Q: Q-Particles, Wh-Movement, and Pied-Piping, 2010.
  • Dočekal, M. N-Words: Predicates or Quantifiers? In Dębowska-Kozłowska, K. & K. Dziubalska-Kołaczyk (eds.), On Words and Sounds: A Selection of Papers from the 40th Poznan Linguistic Meeting, 2011, 148–172.
  • Egli, U. & K. von Heusinger. The Epsilon Operator and E-Type Pronouns. In Egli, U. & P. Pause ad. (eds.), Lexical Knowledge in the Organization of Language, 1995, 121–146.
  • Hagstrom, P. Decomposing Questions. PhD. diss. MIT, 1998.
  • von Heusinger, K. Salienz und Referenz: Der Epsilonoperator in der Semantik der Nominalphrase und anaphorischer Pronomen, 1997.
  • Hilbert, D. & P. Bernays. Die Grundlagen der Mathematik II, 1939.
  • Kratzer, A. Scope or Pseudoscope? Are there Wide-Scope Indefinites? In Rothstein, S. (ed.), Events and Grammar, 1998, 163–196.
  • Link, G. The Logical Analysis of Plural and Mass Terms: A Lattice Theoretical Approach. In Bäuerle, R. & C. Schwarze ad. (eds.), Meaning, Use, and Interpretation of Language, 1983, 302–333.
  • Partee, B. Noun Phrase Interpretation and Type-Shifting Principles. In Groenendijk, J. & D. de Jongh ad. (eds.), Studies in Discourse Representation and the Theory of Generalized Quantifiers, 1986, 115–143.
  • Reinhart, T. Wh-in-Situ: An Apparent Paradox. In Dekker, P. & M. Stokhof (eds.), Proceedings of the Eighth Amsterdam Colloquium, 1992, 483–492.
  • Reinhart, T. Quantifier Scope: How Labor is Divided between QR and Choice Functions. Linguistics and Philosophy 20, 1997, 335–397.
  • Reinhart, T. Wh-in-Situ in the Framework of the Minimalist Program. NLS 6, 1998, 29–56.
  • Sauerland, U. A Uniform Approach to DP Quantification. Prezentováno na Sinn und Bedeutung 3, 1998.
  • Šimík, R. Interpretation of Multiple Interrogatives: An Information Structure Sensitive Account. In FASL 18, 2010, 486–501.
  • Wedgwood, D. Predication, Focus, and the Positions of Negation in Hungarian. Lga 116, 2006, 351–376.
  • Winter, Y. Choice Functions and the Scopal Semantics of Indefinites. Linguistics and Philosophy 20, 1997, 399–467.
Citace
Radek Šimík (2017): VÝBĚROVÁ FUNKCE. In: Petr Karlík, Marek Nekula, Jana Pleskalová (eds.), CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny.
URL: https://www.czechency.org/slovnik/VÝBĚROVÁ FUNKCE (poslední stažení: 18. 10. 2017)

Další pojmy:

sémantika

CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny

Všechna práva vyhrazena © Masarykova univerzita, Brno 2012–2017

Provozuje Centrum zpracování přirozeného jazyka