SLOVO A SLOVESNOST  (SaS)

Základní

Recenzovaný vědecký časopis věnovaný teorii jazyka a komunikace. Rozvíjí pražskou jazykovědnou tradici, je ale otevřen také studiím založeným na jiných ideových směrech a vědeckých tradicích. Tiskne původní studie z oblasti gramatiky, sémantiky, pragmatiky, sociolingvistiky, stylistiky, analýzy diskurzu, konverzační analýzy, textové lingvistiky, psycholingvistiky, sémiotiky, teorie překladu, teorie literatury aj. Kromě studií vycházejí v SaS také přehledové stati o výzkumných tématech/oborech, recenzní stati (tj. komparativní recenze několika knih na podobné téma, příp. obšírné recenze jedné knihy), diskusní příspěvky k aktuálním a/nebo důležitým vědeckým tématům (to vše v rubrice Rozhledy). V recenzní části vycházejí zevrubné analytické recenze domácích a zahraničních publikací, a to nejen prací lingvistických n. literárněvědných, ale i prací z příbuzných oborů n. prací mezioborových. V rubrice Kronika jsou publikovány zprávy o konferencích, o dění v jazykovědné obci a příležitostně i medailony významných osobností jazykovědy. Vedle běžných čísel vycházejí v SaS také tematicky zaměřená čísla. Tato čísla, která připravují ve spolupráci s redakcí hostující editoři, vycházejí nepravidelně; obvyklá periodicita je 1 monotematické číslo za 1–2 roky. SaS přijímá do všech svých rubrik příspěvky v češtině, slovenštině, angličtině, němčině, ruštině a francouzštině. (K současné redakční politice a praxi srov. ✍Kaderka & Sherman(ová) ad., 2013.)

1 Historie časopisu

1.1 První etapa (1935–1943)

Časopis byl založen r. 1935 jako „list Pražského linguistického kroužku“. Podle archivních záznamů přišel s nápadem na vydávání „jazykozpytné revue“ R. Jakobson v květnu 1934 na schůzce ↗Pražského lingvistického kroužku (PLK) (✍Čermák & Poeta ad., 2012:37). Časopis začal vycházet v nakladatelství Melantrich v březnu 1935. Řídil ho B. Havránek a V. Mathesius spolu s redakčním kruhem. Redakční kruh sice nebyl v časopise specifikován, ale z vyjádření ✍Mathesia (1936:144) vyplývá, že ho tvořili signatáři programového prohlášení otištěného v 1. sešitě: B. Havránek, R. Jakobson, V. Mathesius, J. Mukařovský, B. Trnka. Redakční kruh pracoval v tomto složení až do r. 1939, kdy R. Jakobson opustil kvůli nacistické okupaci Československo. Vydávání časopisu se podařilo udržet až do r. 1943, byť „v poněkud zmenšeném obsahu“ (zápis ze schůze PLK viz ✍Čermák & Poeta ad., 2012:40). K významným autorům první etapy patřili kromě členů redakčního kruhu např. jazykovědec F. Trávníček, literární vědec A. Novák n. sémiotik P. Bogatyrev.

PLK veřejně vystoupil nejprve na zahraničním odborném fóru (srov. ✍Vachek, 1999:15) a pro účely mezinárodní vědecké komunikace založil r. 1929 ediční řadu Travaux du Cercle linguistique de Prague, ve které vycházely příspěvky v jazycích tehdejší mezinárodní vědy (francouzsky, německy, později také anglicky). Ve 30. letech začala v PLK sílit snaha výrazněji zasáhnout do domácího vědeckého a kulturního života (srov. ✍Mathesius, 1936:142–144; ✍Vachek, 1999:19–21). Založení SaS, ve kterém vycházely příspěvky výlučně v češtině (příležitostně ve slovenštině), a to i příspěvky zahraničních autorů (L. Hjelmslev, A. Martinet, N. Trubetzkoy aj.), bylo výrazným, ale nikoli prvním projevem této snahy. Předcházel mu veřejný přednáškový cyklus věnovaný otázkám spisovné češtiny a jazykové kultury (uspořádaný r. 1932; knižně ✍Havránek & Weingart (eds.), 1932). V něm PLK vystoupil proti puristickým názorům prezentovaným v časopise Naše řeč, zejm. proti názorům jeho šéfredaktora J. Hallera, a zformuloval obecné zásady lingvistické péče o spisovný jazyk (srov. ✍Mathesius, 1936:143; ✍Toman, 2011:185–187; ✍Čermák & Poeta ad., 2012:34–35). V SaS se otázky jazykové kultury a spisovného jazyka staly stěžejním tématem, a to v přímé návaznosti na zmíněný přednáškový cyklus (srov. ✍Havránek & Jakobson ad., 1935:4; viz též ✍Havránek, 1960:1; ✍Vachek, 1965:307).

SaS bylo od počátku široce koncipováno jako časopis pro vědu, kulturu a umění s těžištěm v jazykovědě, literární vědě a teorii a praxi jazykové kultury. V programovém prohlášení uveřejněném v prvním čísle (✍Havránek & Jakobson ad., 1935) je vědecká pozice pražského funkčního strukturalismu zasazena příznačně do úvah o jazykové kultuře. Vedle básnictví a obecných sémiotických otázek patřila k hlavním oblastem zájmu oblast jazykového práva, jazyková pedagogika, kodifikace jazykové normy, jazyková kritika, problematika jazyka ve vědě, v novinách, v rozhlasu, ve filmu, v krásné literatuře (zejména překladové) aj. Kromě vědeckých statí, diskusních příspěvků, polemik, recenzí, zpráv z konferencí a přednášek pořádaných v PLK vycházely v SaS i příspěvky spisovatelů, překladatelů, divadelních režisérů apod. (např. u příležitosti stého výročí úmrtí K. H. Máchy vyšel blok příspěvků nazvaný Básnický dnešek a K. H. Mácha, do něhož přispěli E. F. Burian, K. Čapek, J. Čep, J. Durych, F. Halas, J. Hora, Ó. Łysohorsky, V. Nezval, V. Vančura, V. Závada; viz SaS 2/1936:65–78). Směs vědeckého a nevědeckého („laického“) diskurzu byla současníky vnímána jako průkopnická a jedinečná (srov. P. Eisner v ✍Eisner & Mágr, 1936:130–132). Na jedné straně odpovídala kulturně aktivistickému étosu PLK (ztělesněnému zejména v osobě V. Mathesia), na druhé straně byla výsledkem úzkých vztahů členů PLK se spisovateli, zejména avantgardními (tyto vztahy pěstoval zejména R. Jakobson) (srov. ✍Toman, 1992; ✍Toman, 2011). Především však tato diskurzní různorodost odpovídala programovému prohlášení, podle něhož bylo zapotřebí „součinnosti [jazykozpytců] s praktickými činiteli jazykové kultury, se spisovateli a překladateli, s divadelními, filmovými a rozhlasovými činiteli uměleckými i technickými, s odborníky školskými i s pracovníky administrativními a technickými, kteří mají praktické zkušenosti v otázkách terminologických“ (✍Havránek & Jakobson ad., 1935:4). Tuto součinnost, která se na stránkách SaS od počátku výrazně uplatňovala, ocenil i V. Mathesius ve svém ohlédnutí za prvním desetiletím PLK (✍Mathesius, 1936:144).

Úvodní programové prohlášení stanovilo kromě metodologického rámce vědeckých statí také jejich předmět: měla jím být spisovná čeština, spisovná slovenština a jazykové problémy národnostních menšin v Československu (✍Havránek & Jakobson ad., 1935:4). Tento program byl naplněn hlavně vzhledem k češtině. Většina studií publikovaných v letech 1935–1943 se zabývala č. jazykem n. č. literaturou, příp. č. kulturním prostředím. Ojedinělým případem bylo publikování studie o jazykových problémech na Podkarpatské Rusi (A. Hartl, SaS 4/1938:160–173). Kromě bohemistických studií vycházely studie obecně lingvistické, obecně literárněvědné, estetické a sémiotické. Rámec vytyčený úvodníkem přesáhly snad jen studie o čínském divadle (K. Brušák, SaS 5/1939:91–98) a čínské literatuře (J. Průšek, SaS 5/1939:195–209). V rubrice Rozhledy pak vycházely texty s širším tematickým záběrem. Kromě příspěvků o č. vědě a kultuře tu vyšel blok textů slovenských badatelů věnovaný současné spisovné slovenštině (Ľ. Novák, L. Novomeský, A. Štefánek, SaS 1/1935:166–178). Objevily se tu také přehledové a diskusní stati o relevantních zahraničních tématech: např. péče o výslovnost v angl. rozhlase (V. Mathesius, SaS 1/1935:179–182), jazyková kultura a purismus ve Francii (V. Buben, SaS 2/1936:171–182), vliv národního socialismu na němčinu (I. Seidlová‑Slottyová, SaS 2/1936:56–58). V Rozhledech vycházely kromě toho podrobnější recenze bohemistických i nebohemistických publikací (srov. např. Mathesiovu komparativní recenzi obecnělingvistických knih A. Gardinera a J. R. Firtha, Martinetovu recenzi romanistické práce V. Bubna n. Čyževského recenzi Patočkovy knihy o přirozeném světě jako filozofickém problému). Rubrika Kronika nabízela čtenářům pestrou směsici textů, zahrnující stručné referáty o nových knihách, zprávy o mezinárodních konferencích, polemické repliky, jazykové drobnosti aj.

1.2 Poválečná léta (1947–1952)

Po válce byl časopis obnoven, avšak již bez účasti V. Mathesia (zemřel r. 1945) a R. Jakobsona (zůstal v USA). Poválečné ročníky redigovali B. Havránek, J. Mukařovský, K. Horálek a F. Vodička (10/1947–48 až 13/1951–52). Již složení nové redakce naznačuje, že časopis byl nadále otevřen jak jazykovědným, tak literárněvědným příspěvkům. Na poslední stránce prvního poválečného sešitu se redakce přihlásila k programovému prohlášení otištěnému v 1. sešitě (viz SaS 10/1947–48:64). S ohledem na nové politické poměry redakce zdůraznila, že se vždy věnovala tématům slovanským, a připomněla i své angažmá v jazykověpolitickém prohlášení brněnských vysokoškolských pedagogů (mezi nimi i B. Havránka) snažící se prosadit výuku ruštiny na č. středních školách (vyšlo v SaS 3/1937:1–2). Žánrová a tematická skladba poválečných ročníků navázala na předchozí ročníky. V SaS nadále vycházely příspěvky k obecné lingvistice, jazykovědné i literárněvědné bohemistice, recenze zahraničních i domácích publikací, zprávy z konferencí apod. Část věnovanou studiím zahájila v prvním čísle obnoveného časopisu studie B. Havránka Zásady Pražského linguistického kroužku a nová kodifikace spisovné češtiny (SaS 10/1947–48:13–23). Autor (a zároveň redaktor) tím navázal na svou studii Mluvnická kodifikace spisovné češtiny, která zahajovala část věnovanou studiím v 1. sešitě (SaS 1/1935:8–13).

Návaznost na předválečnou éru byla posílena i tím, že časopis vycházel nadále v nakladatelství Melantrich ve stejné grafické a typografické úpravě. V prvním čísle obnoveného časopisu byl navíc otištěn fragment přednášky z literární pozůstalosti spisovatele V. Vančury, a to na shodném místě jako v 1. sešitě text K. Čapka – v prostoru mezi částí vyhrazenou úvodním redakčním textům a částí vyhrazenou studiím. Tento odkaz k dříve pěstované diskurzní různorodosti (spočívající v koexistenci hlasů vědců a spisovatelů, viz výše) však zůstal ojedinělým gestem. Později už v SaS příspěvky spisovatelů nevycházely.

Nad tímto diskurzem návaznosti začal postupně dominovat diskurz nový, vycházející z oficiální vědní politiky komunistického Československa. K prvním projevům této změny patřily souhlasné reakce na sovětskou kritiku strukturalismu, přihlášení se k ↗marrismu a následný rychlý obrat k antimarrismu (stalinismu). V SaS se proti sovětské kritice strukturalismu ozval V. Skalička s obhajobou pražského funkčního přístupu (SaS 10/1947–48:135–142), ale hned v následujícím čísle jiný člen PLK, A. V. Isačenko, sdílel již v mnohém východiska sovětská (SaS 10/1947–48:201–142; viz ✍Vachek, 1999:65–66). V ročnících 11/1948–49 až 13/1951–52 vyšly na čelných místech příspěvky oficiálního diskurzu: výklad marrismu z pera Marrova žáka I. I. Meščaninova, sebekritická úvaha J. Mukařovského (redaktora SaS) o vztahu strukturalistické a marxistické teorie umění, referát o současném sovětském estetickém myšlení, Stalinovy články o marxismu v jazykovědě, souhlasné odezvy č. autorů na Stalinovy články, Havránkova přednáška o marxistické jazykovědě a jazyku nové č. literatury n. jeho článek o Stalinově „geniálním zásahu do vývoje jazykovědy“. Zatímco zprvu se oficiální diskurz omezoval na úvodní články a vedle nich v časopise vycházely také příspěvky oficiálním diskurzem nedotčené (srov. např. Skaličkovu obecnělingvistickou studii o analogii a anomálii, SaS 11/1948–49:145–162, Trnkův článek o fonologické statistice, SaS 11/1948–49:59–64, nebo Dokulilovu či Danešovu recenzní stať, SaS 11/1948–49:68–78, 80–85), pronikl oficiální diskurz postupem času i do rubrik RozhledyKronika i do jednotlivých příspěvků č. autorů. Se změnou politických poměrů souvisí i pozvolná destrukce ↗PLK (✍Míšková, 2003). Tento proces indikovala i změna podtitulu SaS. Zatímco první dva poválečné ročníky (10/1947–48, 11/1948–49) vyšly ještě s původním podtitulem „list Pražského linguistického kroužku“, v následujících dvou ročnících (12/1950, 13/1951–52) byl podtitul změněn na „list Ústavu pro jazyk český a Pražského linguistického kroužku“ a od ročníku 14/1953 jméno PLK z podtitulu zmizelo úplně.

1.3 Druhá etapa (1953–1990)

Poválečné snahy reorganizovat domácí vědu vyvrcholily v r. 1952 založením Československé akademie věd (ČSAV). Tato centrální vědecká instituce a nástupkyně plošně zrušených vědeckých institucí a vědeckých společností (srov. ✍Míšková, 2010) začala plně fungovat 1. ledna 1953. Součástí ČSAV se staly od tohoto data i dva bohemistické ústavy, v jejichž vedení byli lidé spjatí se SaS: Ústav pro jazyk český, jehož ředitelem se stal B. Havránek, a Ústav pro českou literaturu, jehož ředitelem se stal J. Mukařovský. Na půdě Ústavu pro českou literaturu ČSAV vznikl nový literárněvědný časopis Česká literatura, který měl podle slov šéfredaktora J. Mukařovského nahradit časopisy jako Listy filologické, Časopis pro moderní filologii, SaS, Slovesná věda, „pokud se týkaly české literatury i otázek teorie literatury“ (✍Mukařovský, 1953:1). Se vznikem nového časopisu přestal J. Mukařovský pracovat v redakci SaS. Tematika „slovesnosti“, tj. tematika literárněvědná, byla z těchto důvodů v následujícím období v SaS oslabena. Jak uvádí B. Havránek, SaS se od založení České literatury přestalo zabývat „celou oblastí krásné literatury“ a omezilo se na „úsek jazyka a stylu v literatuře“ (✍Havránek, 1960:1). SaS se nadále profilovalo jako časopis bohemistický a obecnělingvistický; od r. 1953 vycházelo s podtitulem „časopis pro otázky teorie a kultury jazyka“. Změnil se také vydavatel: časopis převzala po Melantrichu ČSAV a začala ho vydávat (v nové grafické úpravě) péčí Ústavu pro jazyk český.

Časopis řídil jako vedoucí redaktor B. Havránek spolu s redakční radou, která měla za jeho působení 2–6 členů (patřili k nim K. Horálek, A. Kellner, F. Vodička, A. Lamprecht, J. Daňhelka, M. Dokulil, K. Hausenblas, F. Daneš, M. Komárek). Podle ✍Vachka (1999:66–67) se Havránek v 50. a 60. letech zasloužil o uklidnění „zmatené postmarristické doby“; viz ↗marrismus. Na stránkách časopisu se v 50. letech vedla ideologická pře o dědictví strukturalismu, napadaného ze strany zastánců marxistické jazykovědy kvůli jeho údajné idealistické povaze (srov. diskusi F. Trávníčka s K. Horálkem a s V. Skaličkou o dvou strukturalistických odvětvích, fonologii a jazykové typologii, SaS 15/1954:29–48, 72–77, 77–87, 143–144). V 50. letech pronikl marxistický slovník do řady příspěvků a recenze a zprávy z konferencí se víceméně omezovaly na sovětský blok. Navzdory politickým podmínkám, které nepřály serióznímu a nezaujatému vědeckému bádání, vyšly v 50. letech významné obecnělingvistické a bohemistické příspěvky (např. L. Doležel: Polopřímá řeč v moderní české próze, M. Dokulil: K otázce morfologických protikladů: Kritika předpokladu binárních korelací v morfologii češtiny, F. Daneš: Intonace a verš; viz SaS 19/1958:20–46, 81–103, 103–124). V období politického uvolňování v 60. letech se časopis opět začal plně hlásit ke své funkčně strukturní orientaci a k předválečné tradici (srov. ✍Havránek, 1960). Po srpnu 1968 časopis řídil nadále B. Havránek. V časopise sice vycházely u příležitosti různých oficiálních výročí ideologicky motivované úvodníky n. úvodní stati, ale hlavní obsah tvořily seriózní studie, recenze a zprávy. Po Havránkově smrti v r. 1978 se stala vedoucí redaktorkou M. Těšitelová, dlouhodobá výkonná redaktorka časopisu. Časopis řídila v letech 1979–1990 spolu s redakční radou čítající 6–8 členů (patřili k nim F. Daneš, M. Dokulil, K. Hausenblas, K. Horálek, M. Komárek, J. Kořenský, A. Lamprecht, J. Petr, L. Drozd, O. Šoltys, O. Müllerová).

Základní tematikou SaS zůstala (široce chápaná) problematika spisovného jazyka (✍Havránek, 1960:1). Kromě prací věnovaných teorii spisovného jazyka a jazykové kultury vycházely v časopise teoreticky zaměřené studie o gramatické stavbě češtiny, o její zvukové stránce, slovní zásobě, dialektech atd. a také příspěvky k tradičním tématům SaS, tj. stylu, stylistice a překládání. Vyšla řada statí o literárním jazyku č. spisovatelů, např. I. Olbrachta, B. Říhy, B. Němcové, K. H. Máchy, V. Vančury, K. Čapka. V SaS byly publikovány také příspěvky z tematických konferencí pořádaných Ústavem pro jazyk český ČSAV, takže vznikla čísla věnovaná fonetice a fonologii (SaS 15/1954, č. 1, u příležitosti 60. narozenin B. Hály), stylistice (SaS 16/1955, č. 1) a dialektologii (SaS 16/1955, č. 3). Ve spolupráci s časopisem Slavia vycházely také písemné verze referátů českých a slovenských lingvistů určených pro slavistické sjezdy (v SaS např. studie K. Hausenblase, O. Lešky, P. Nováka, F. Daneše, J. Ružičky aj.). V tomto rámci byla publikována také kolektivní studie Teoretické základy synchronní mluvnice spisovné češtiny – zestručněná verze koncepce budoucí akademické Mluvnice češtiny (SaS 36/1975:18–46).

SaS byly zveřejňovány nejen práce o češtině, ale také studie o slovenštině, němčině, ruštině, angličtině, francouzštině, latině, lužické srbštině, litevštině a také příspěvky k indoevropské a neindoevropské komparatistice a praslovanštině (srov. ✍Tyl, 1965; ✍Tyl, 1990). Byly tu reflektovány i propracovávány nové přístupy k lingvistickému výzkumu: přístupy generativistické, algebraické, kvantitativní (srov. ✍Těšitelová, 1999), textovělingvistické, psycholingvistické, sociolingvistické. Od 60. let vycházely v SaS studie o mluveném jazyce založené na magnetofonových nahrávkách (O. Müllerová). Časopis byl otevřen rovněž příspěvkům o jazyce od nelingvistů (srov. např. příspěvky K. Berky, O. Zicha n. P. Materny o logice, příspěvek J. Patočky o fenomenologickém přístupu k jazyku n. příspěvek psychiatra J. Stuchlíka o jazykové patologii).

V 60. letech proběhly na stránkách SaS také dvě rozsáhlé jazykovědné diskuse: (1) diskuse o ↗obecné češtině (počáteční polemika mezi P. Sgallem na jedné straně a J. Běličem, B. Havránkem, A. Jedličkou a F. Trávníčkem na straně druhé přerostla do širší teoretické diskuse, do níž postupně přispěli K. Hausenblas, V. Skalička, J. Chloupek, A. Lamprecht, A. Vašek, P. Novák, M. Jelínek a J. Skulina; viz SaS 22/1961 až SaS 24/1963); (2) diskuse o zásadách českého pravopisu, jejíž první část proběhla v r. 1960 (do diskuse přispěli F. Trávníček, J. Vachek a M. Dokulil) a druhá v letech 1964–1965 (do diskuse přispěli J. Vachek, P. Sgall, P. Novák, B. Trnka, M. Těšitelová, J. Zima, Z. Sochová, J. Kraus, Z. Skoupil; viz SaS 25/1964 až SaS 26/1965).

Hlavním publikačním jaz. byla stejně jako v předchozích obdobích čeština. Kromě č. autorů publikovali v SaS česky také zahraniční bohemisté (např. D. Gyula z Budapešti, M. Vey z Paříže, L. I. Rojzenzon ze Samarkandu, S. Lebeďová z Moskvy). V č. překladu vycházely i nebohemistické příspěvky zahraničních autorů – generativistické, sociolingvistické, textovělingvistické, sémiotické, obecnělingvistické (např. německých autorů E. Seidela, L. Hoffmanna, D. Viehwegera, H. Fasska; amerických autorů P. M. Postala, D. Hymese, E. Haugena, H. Galtona; ruských lingvistů V. Mokijenka, A. A. Ufimcevové, N. Ju. Švedovové; finských autorů P. Saukkonena, F. Karlssona; holandského lingvisty E. M. Uhlenbecka; chorvatského slavisty D. Brozoviće). Stejně jako v předchozích letech vycházely i příspěvky slovenských autorů ve slovenštině. Čeština a slovenština však nebyly v tomto období výlučnými publikačními jazyky. Inovací směrem k jazykové pluralitě bylo zavedení cizojazyčných résumé: od roč. 19/1958 začaly být studie (a někdy i stati v rubrice Rozhledy) doprovázeny résumé v cizím jazyce (v ruštině, němčině, francouzštině nebo angličtině). Od poloviny 60. let pak začaly vycházet stati v cizích jazycích. Zprvu se jednalo o příspěvky v ruštině od č. autorů, určené pro slavistický sjezd; později o příspěvky v angličtině, francouzštině, ruštině a němčině od zahraničních autorů (J. Mey, T. Slama‑Cazacuová, G. P. Neščimenková, A. D. Švejcer, D. Viehweger, M. Bierwisch aj.).

1.4 Třetí etapa (1991–současnost)

Vstup do nové etapy se nesl v duchu opětovného přihlášení k předválečné tradici SaS. Na společenské změny po listopadu 1989 zareagoval časopis v červnu 1990 ještě pod vedením M. Těšitelové. V č. 3 roč. 51/1990 publikoval I. Němec stať Historie mateřského jazyka a národní sebevědomí, ve které explicitně tematizoval listopadové události a emblematicky odkazoval na práce V. Havla a J. Patočky. F. Daneš v tomto čísle připomněl při příležitosti 140. výročí narození T. G. Masaryka Masarykovy myšlenky o jazyce a Masarykův vliv na jazykovědné myšlení vůdčích osobností PLK, V. Mathesia a R. Jakobsona, a M. Těšitelová rozebrala při příležitosti 100. výročí narození K. Čapka Čapkovy názory na jazyk a také jeho vztah k PLK a SaS (připomněla, že Čapek „byl prvním přispěvatelem v 1. čísle našeho časopisu“). V č. 1 roč. 52/1991, které vyšlo již pod vedením Z. Hlavsy, byl otištěn Jakobsonův Přípitek české zemi a lidu, proslovený původně na konstantinovském sympoziu v Praze r. 1969. Jednalo se o první příspěvek R. Jakobsona v SaS od r. 1938 a redakce jej doprovodila slovy, že by stěží našla text, který by „lépe zahájil nový ročník Slova a slovesnosti a lépe souzněl s patosem dnešních dní“. V č. 3 téhož ročníku vyšel blok příspěvků o základním dokumentu ↗Pražské školy, Tezích PLK (přispěli O. Leška, N. Savický, O. Šoltys, J. Hlavsová, J. Kořenský, I. Němec, S. Čmejrková, J. Hoffmannová, Z. Kufnerová, P. Jančák, J. Králík a J. Matúšová; SaS 52/1991:194–240). V r. 1995 redakce přetiskla úvodní programové prohlášení z prvního čísla prvního ročníku (SaS 56/1995:1–7; původně ✍Havránek & Jakobson ad., 1935).

Z. Hlavsa řídil SaS v letech 1991–1998 spolu s čtyřčlennou redakcí (F. Daneš, J. Hoffmannová, M. Komárek a J. Nekvapil) a redakční radou, která měla 9–12 členů (M. Čejka, M. Dokulil, J. Firbas, K. Hausenblas, J. Horecký, J. Kořenský, A. Macurová, P. Novák, P. Sgall, M. Červenka, P. Karlík, L. Uhlířová). Za Hlavsova vedení se poprvé stal členem redakční rady jiný než č. badatel (nepočítáme‑li Jakobsonovo angažmá v redakčním kruhu v prvních ročnících), a to slovenský jazykovědec J. Horecký. Po delší době se stal členem redakční rady také literární vědec – M. Červenka. Ke konci Hlavsova vedení došlo k úpravě podtitulu časopisu: od roč. 58/1997 nese časopis podtitul „časopis pro otázky teorie a kultury jazyka založený v roce 1935 Pražským lingvistickým kroužkem“. Po smrti Z. Hlavsy se stal vedoucím redaktorem J. Kořenský. Časopis řídil v letech 1998–2009. Složení redakce a redakční rady zůstalo v první polovině jeho působení v zásadě stejné jako za jeho předchůdce. V druhé polovině se časopis začal vyrovnávat s přechodem na mezinárodní redakční standardy. V r. 2004 bylo zavedeno oboustranně anonymní recenzní řízení s minimálně dvěma recenzenty a povinnost opatřovat stati a příspěvky do Rozhledů abstraktem v angličtině (✍Kaderka, 2010). V této souvislosti vzniklo nové redaktorské místo pro práci s anglickými texty: redaktorkou anglických textů se stala T. Sherman(ová). V témže roce byl časopis opatřen anglickým podtitulem „a journal for the theory of language and language cultivation founded in 1935 by the Prague Linguistic Circle“. Redakční rada byla posílena o nové členy (O. Müllerová, K. Oliva) a o členy rozpuštěné čtyřčlenné redakce (F. Daneš, J. Hoffmannová, M. Komárek a J. Nekvapil). V r. 2006 se redakční rada internacionalizovala: novými členy se stali zahraniční bohemisté T. Berger (Tübingen) a N. Bermel (Sheffield), slovakista J. Dolník (Bratislava) a slavista P. Sériot (Lausanne). Od roku 2010 vykonává funkci vedoucího redaktora P. Kaderka, dřívější výkonný redaktor časopisu. Do redakční rady přibyli za jeho působení literární vědec O. Sládek (Brno), lingvistka M. Lopatková (Praha), slavista M. Giger (Basel/Praha), badatelka v oblasti teorie komunikace a kognitivních věd J. Holšánová (Lund) a bohemisté M. Nekula (Regensburg) a S. M. Newerkla (Wien).

Vedle studií o tradičních oblastech jazykovědného výzkumu, gramatické stavbě, slovní zásobě a stylu, vyšly v SaS příspěvky k sémiotice, lingvistické pragmatice, textové lingvistice, analýze diskurzu, sociolingvistice, konverzační analýze. Významně zastoupeny byly také příspěvky k literární vědě a translatologii. V r. 2008 byla oficiálně zavedena instituce monotematických čísel s hostujícími editory. Do r. 2014 vyšlo 5 monotematických čísel: Úloha Pražského lingvistického kroužku při vývoji i ve vyhlídkách české jazykovědy / The Role of the Prague Linguistic Circle in the Development and Perspectives of Czech Linguistics (SaS 69/2008, č. 1–2, hostující editorka E. Hajičová), Čeština za zrcadlem formální gramatiky / Czech Through the Looking Glass of Formal Grammar (SaS 70/2009, č. 4, hostující editoři M. Dočekal a M. Ziková), Perspektivy kognitivní (etno)lingvistiky / Prospects for Cognitive (Ethno)linguistics (SaS 71/2010, č. 4, hostující editorka I. Vaňková), Intertextualita, polyfonie, heteroglosie / Intertextuality, Polyphony, Heteroglossia (SaS 73/2012, č. 4, hostující editorky S. Čmejrková a J. Hoffmannová), Jazykový management / Language Management (SaS 75/2014, č. 4, hostující editoři J. Nekvapil a T. Sherman(ová)). Tematicky zaměřená čísla ale vycházela při různých příležitostech i dříve – např. u příležitosti stého výročí narození R. Jakobsona vyšlo číslo věnované jeho dílu (SaS 57/1996, č. 3). Do běžných i monotematických čísel přispívali vedle č. autorů stále častěji badatelé ze zahraničí.

2 Zdroje

SaS vydává Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i. (ÚJČ AV ČR). Vychází čtyřikrát ročně v papírové i elektronické podobě. Elektronický archiv: (a) 1935–2000: Digitální knihovna Akademie věd ČR – archiv (Digitální knihovna AV ČR), (b) 1935–2003: Slovo a slovesnost – archiv (Slovo a slovesnost – Archiv), (c) 2004–dosud: Elektronická verze od roku 2004: Central and Eastern Online European Library (C.E.E.O.L.), Digitální knihovna Akademie věd ČR – nové články (Digitální knihovna AV ČR), Scopus (Scopus), EBSCO (EBSCO), Web of Science (Web of Science). Webové stránky časopisu: http://sas.ujc.cas.cz/. ISSN 0037–7031.

Rozšiřující
Literatura
  • Čermák, P. & C. Poeta ad. Pražský lingvistický kroužek v dokumentech, 2012.
  • Eisner, P. & A. S. Mágr. Diskuse o bilanci I. roč. Slova a slovesnosti. SaS 2, 1936, 130–133.
  • Havránek, B. 1945–1955 v české bohemistice. SaS 16, 1955, 209–213.
  • Havránek, B. Slovo a slovesnost do třetí desítky. SaS 21, 1960, 1–3.
  • Havránek, B. & M. Weingart. (eds.) Spisovná čeština a jazyková kultura, 1932.
  • Havránek, B. & R. Jakobson ad. Úvodem. SaS 1, 1935, 1–7.
  • Havránek, B. & F. Daneš. Slovo a slovesnost a česká lingvistika v novém období. SaS 26, 1965, 310–317.
  • Kaderka, P. Úvodem. SaS 71, 2010, 3–4.
  • Kaderka, P. & T. Sherman ad. Úvodem: O redakční politice a redakční práci / Editorial: Slovo a slovesnost Editorial Policies and Practices. SaS 74, 2013, 3–12.
  • Kořenský, J. Do jubilejního ročníku Slova a slovesnosti. SaS 60, 1999, 1.
  • Králová, J. Translation Studies in the First Years of Slovo a slovesnost (SaS). In Králová, J. & S. Rubáš (eds.), Translating beyond East and West: Selected Papers from the 2009 Prague International Conference in Translation and Interpreting (= Translatologica Pragensia 8), 2012, 115–122.
  • Mathesius, V. Deset let Pražského linguistického kroužku. SaS 2, 1936, 137–145.
  • Míšková, A. Destruktion und Selbstdestruktion des Prager Linguistik-Zirkels. In Nekula, M. (ed.), Prager Strukturalismus: Methodologische Grundlagen / Prague Structuralism: Methodological Fundamentals, 2003, 209–224.
  • Míšková, A. Vývoj mimouniverzitní vědy v Československu a ČSAV po roce 1945. In Míšková, A. & M. Franc ad. (eds.), Bohemia docta: K historickým kořenům vědy v českých zemích, 2010, 418–483.
  • Mukařovský, J. K úkolům časopisu „Česká literatura“. ČL 1, 1953, 1–7.
  • Těšitelová, M. K úloze časopisu Slovo a slovesnost ve vývoji české kvantitativní lingvistiky. SaS 60, 1999, 81–87.
  • Toman, J. Karel Čapek and/vs. the Prague Linguistic Circle. In Mackie, A. W. & T. K. McAuley ad. (eds.), For Henry Kučera: Studies in Slavic Philology and Computational Linguistics, 1992, 365–380.
  • Toman, J. Příběh jednoho moderního projektu: Pražský lingvistický kroužek, 1926–1948, 2011.
  • Tyl, Z. Slovo a slovesnost: Bibliografický soupis k ročníkům 1 (1935) – 25 (1964). SaS 26, 1965, 318–372.
  • Tyl, Z. Slovo a slovesnost: Bibliografický soupis k ročníkům 26 (1965) – 50 (1989). SaS 51, 1990, 257–336.
  • Vachek, J. Slovo a slovesnost jako tribuna pražské školy jazykovědné v letech 1935–1943. SaS 26, 1965, 305–310.
  • Vachek, J. Prolegomena k dějinám Pražské školy jazykovědné, 1999.

Další pojmy:

bohemistické časopisy

CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny online | Všechna práva vyhrazena, © 2012–2017

Provozuje Centrum zpracování přirozeného jazyka