PREFERENČNÍ ORGANIZACE

Základní

Mechanismus, který řídí výběr ↗replik nebo sekvencí replik v konkrétním místě průběhu rozhovoru. Jeden z hlavních pojmů ↗konverzační analýzy. Pro utváření rozhovoru není důležité pouze to, že repliky po sobě následují (aspekt syntagmatický), ale také to, že mohou alternovat (aspekt paradigmatický). V průběhu rozhovoru mluvčí vybírají z alternativních jednání, z nichž některá jsou „preferovaná“ a jiná „nepreferovaná“.

Rozšiřující

V případě ↗párových sekvencí se např. po zformulování pozvání normativně očekává jeho přijetí (jednání preferované), n. jeho odmítnutí (jednání nepreferované), po obvinění se očekává jeho odmítnutí (jednání preferované), n. jeho akceptace (jednání nepreferované). Preference není v konverzační analýze pojem psychologický, nýbrž strukturní. Preferovaná jazyková jednání jsou z hlediska vyjádření strukturně jednoduchá (nepříznaková) a jsou častější. Nepreferovaná jazyková jednání jsou strukturně složitější (příznaková) – začínají pauzami, různými hezitačními výrazy a charakteristickými částicemi (v češ. no, v angl. well), a jsou‑li vyslovena, následuje po nich vysvětlení, proč byla užita alternativa nepreferovaná; nepreferovaným jednáním se mluvčí spíše vyhýbají. Protože nepreferovaná jednání jsou na samém začátku zřetelně signalizována (svým příznakem), mohou být v rozhovoru anticipována (zejm. v případě pauz na místě potenciální reakce komunikačního partnera). Z toho plyne, že anticipace nepreferovaných jednání může podstatně ovlivňovat podobu repliky aktuálního mluvčího (např. nepřichází‑li preferovaná (re)akce na vyslovené pozvání, může mluvčí dalšími slovy stupňovat jeho atraktivnost). P.o. je tedy mechanismus, který neřídí jen podobu druhé části párových sekvencí (např. přijetí versus odmítnutí pozvání), ale i podobu části první (např. formulování pozvání). Ale p.o. neřídí jen podobu párových sekvencí, ale i dalších organizačních forem rozhovoru. Už zakladatelé konverzační analýzy (✍Schegloff & Jefferson ad., 1977; ✍Schegloff, 1979:49) ukázali, že p.o. se uplatňuje při volbě různých podob oprav, resp. ↗opravných sekvencí, a dokonce celých typů sekvencí (např. sekvence obsahující explicitní žádost je méně preferovaná než sekvence obsahující formulaci, která přivede komunikačního partnera k nabídce předmětu potenciální žádosti).

Literatura
  • Atkinson, J. M. & J. Heritage. (eds.) Structures of Social Action: Studies in Conversation Analysis, 1984.
  • Bilmes, J. The Concept of Preference in Conversation Analysis. Language in Society 17, 1988, 161–181.
  • Levinson, S. C. Pragmatics, 1983.
  • Robinson, J. D. & G. B. Bolden. Preference Organization of Sequence-initiating Actions: The Case of Explicit Account Solicitations. Discourse Studies 12, 2010, 501–533.
  • Schegloff, E. A. Identification and Recognition in Telephone Conversation Openings. In Psathas, G. (ed.), Everyday Language: Studies in Ethnomethodology, 1979, 23–78.
  • Schegloff, E. A. Sequence Organization in Interaction: A Primer in Conversation Analysis 1, 2007.
  • Schegloff, E. A. & G. Jefferson ad. The Preference for Self-correction in the Organization of Repair in Conversation. Lg 53, 1977, 361–382.
Citace
Jiří Nekvapil (2017): PREFERENČNÍ ORGANIZACE. In: Petr Karlík, Marek Nekula, Jana Pleskalová (eds.), CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny.
URL: https://www.czechency.org/slovnik/PREFERENČNÍ ORGANIZACE (poslední přístup: 29. 1. 2020)

Další pojmy:

analýza diskurzu

CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny

Všechna práva vyhrazena © Masarykova univerzita, Brno 2012–2018

Provozuje Centrum zpracování přirozeného jazyka