Nekoreferenční systémový sémantický n. pragmatický vztah mezi blízkými výrazy v textu podílející se na koherenci textu. Typický příklad:

Výrazy ve vztahu a.a. jsou ve zřetelném významovém vztahu, který odpovídá nějakému věcnému vztahu mezi pojmenovanými předměty ve výpovědi. Může jít o výrazy v množinových vztazích (množina – podmnožina – element množiny: Pro děti máme připravené balónky. Pro chlapce modré, pro dívky červené), ↗meronymické vztahy (Helena vstoupila do místnosti. Ze stropu kapala voda), vztahy mezi ↗kohyponymy (V pondělí zavařovala meruňky. V úterý přijel Karel. Ve středu…), mezipropoziční vztahy (Ukroj mi kousek chleba, prosím tě. Nůž leží na stole.), ↗antonyma (V této místnosti jsou jen nekuřáci. Kuřáky jsme přestěhovali vedle), symptomatické vztahy (K večeru se dostavila vysoká horečka. Přesto hlásící se nemoc nepropukla dosud v plné míře) aj. V zahraniční lingvistice se pro tyto vztahy používá termín bridging (✍Clark, 1977), označující navazování spojovacího „můstku“ k předchozím výrazům; termín a.a. pochází od ✍Hawkinse (1978). A.a. bývá spojována převážně s identifikací známé informace v textu (✍Daneš, 1979; ✍Clark, 1977).

Jemnost klasifikace mezivětných vztahů záleží na cíli popisu. Pro anotování textových vztahů se používá méně detailní klasifikace zaměřená na anotaci velkých textových korpusů s cílem dosáhnout co největší shody mezi anotátory. V různých anotačních projektech se vyčleňují meronymické vztahy, vztahy typu množina – podmnožina/element množiny, jednotka – atribut (Jan – patnáctiletý), událost – výsledek (zkouška – výsledek), vztahy mezi účastníky jedné situace (jízda – sedadlo), funkce – hodnota (např. Teplota stoupla na 90 stupňů) aj.; viz ✍Müller & Stube (2001); ✍Gardent & Manuelian ad. (2003); ✍Nedoluzhko(vá) (2011) aj. K prostředkům vyjadřování a.a. náleží vedle ontologických vztahů mezi účastníky anafory také slovosled, určitý člen (v jaz., jež ho mají), zájmena a identifikátory poukazující na kontextovou zapojenost anaforického výrazu.