ŽURNALISTICKÝ STYL

Základní

Specifický objektivní vyjadřovací styl, jeden z ↗funkčních stylů současné češtiny. Termín je přijímán jako abstrahující a nadřazené označení pro stylové ztvárnění komunikace, kterou zprostředkovávají masová média. Texty/verbální komunikáty vedle své funkce informativní (zpravovací, sdělné, komunikační) plní ještě funkci persvazivní (působicí, ovlivňovací, přesvědčovací, agitační), tj. slouží persvazi. Termín ž.s. označuje styl textů širší funkční sféry, než zachycují starší užívané termíny novinářský styl n. publicistický styl. Uvedené názvy vždy ve stylistické terminologii koexistovaly a jejich vymezení se s vývojem stylistiky a proměnami medií (zvláště se vznikem mediální sféry zvukové, obrazové a multimediální včetně komunikace interaktivní) upřesňovalo. V minulosti k tomu přispěly zvl. práce: ✍Bečka (1973), ✍Bečka (1986), ✍Bečka (1992), ✍Trávníček (1953), ✍Jedlička (1970), ✍Jedlička (1982), ✍Jedlička (1982), ✍Chloupek (1978a), ✍Chloupek (1978b), ✍Chloupek (1986), ✍Chloupek (1987), ✍Jelínek (1957), ✍Jelínek (1995), ✍Jelínek (2002), ✍Stich (1974), ✍Stich (1982), ✍Stich (1992) aj. Žurnalistický styl býval také pojímán jako termín užší, a to pro tištěné mediální texty (✍Jelínek, 2002), jindy byl jako zastřešující styl mediální komunikace označován styl publicistický (✍Chloupek, 1978a; ✍Chloupek, 1978b, ✍Chloupek, 1987; ✍Minářová, 1991; ✍Minářová, 2008; ✍Junková, 2010; ✍Binar, 2001, aj.). Teorie žurnalistiky, s níž je zde užitá terminologie v souhlasu, označuje jako publicistické především texty, které analyzují, komentují a hodnotí (✍Bartošek, 1995; ✍Bartošek, 1997; ✍Bartošek, 2004 aj., ✍Minářová, 2011). Nejednotnost v užití termínů ve stylistické teorii i v mediální praxi, na což upozorňovali zvl. ✍Bartošek (1995b), ✍Srpová (2013) a jiní, svědčí o šíři funkčního rozpětí mediálních textů, o tematické mnohotvárnosti žurnalistiky i o existenci dílčích funkcí, které ž.s. plní.

1 Členění žurnalistického stylu

Ž.s. představuje nadřazený pojem pro tyto dílčí funkční styly: (a) zpravodajský styl, (b) publicistický styl analytický a (c) publicistický styl beletristický (✍Minářová, 2011; ✍Junková, 2010; ✍Mistrík, 1997, aj.). Uvedené schematické rozlišení vyhovuje pro potřeby stylistické systematiky, ale v masmediální praxi nejsou mezi uvedenými dílčími styly masmediální komunikace ostré hranice. Jsou i další možnosti členění ž.s., např. z hlediska kódu a formy komunikace se liší styl publicistiky psané a mluvené. V rámci mluvené žurnalistiky věnovala současná stylistika pozornost především analýze stylu mediálních dialogů (✍Čmejrková, 1999; ✍Čmejrková & Hoffmannová ad., 2013; ✍Balkó, 2008, aj.) a jazykové kultuře mediálních textů (✍Bartošek, 1995; ✍Čmejrková, 1996; ✍Müllerová, 1995, aj.). Vedle masmediálních textů psaných (tištěných) existují média elektronická, a to vizuální, audiální a spojení obou představují média audiovizuální neboli multimédia (✍Bartošek, 1997). K multimediální komunikaci patří i komunikace televizní a rozhlasová, umožňující vedle mluveného jazykového kódu zapojit obraz a zvuk. Multimediální je rovněž komunikace internetová, kterou lze nazvat interaktivní, ostatně jako veškeré komunikační možnosti sociální sítě. Za multimédia lze považovat také e-mail, teletext n. videotext, umožňující příjem informací textů s obrazem, hudbou a vůbec zvukem. V této souvislosti Bartošek uvádí, že „multimediální vysílání a příjem se konají systémem on-line nebo off-line“ (✍Bartošek, 1997:27). V rámci ž.s. lze vyčlenit i speciálnější styl sekundární, např. reklamní styl.

(a) Zpravodajský žurnalistický styl

Texty ž.s. zpravodajského podávají věcné a faktografické informace o nových a aktuálních jevech a událostech. Vedle zpráv z politického, ekonomického a společenského života přináší současné zpravodajství stále více informací ze sféry odborné. Dochází k narůstající popularizaci odborných poznatků a jejich široká publicita se týká těch vědních oborů, které se výrazně odrážejí v životě společnosti. Naplňuje se tak i funkce poznávací (✍Bartošek, 1997). Proto i zpravodajský ž.s. se vyznačuje pojmovostí, i když je proti stylu odbornému méně vyhraněný. Zpravodajská sdělení se snaží o co největší rychlost v podání informací, autoři jsou omezeni časem. Charakteristický pro zpravodajský ž.s. je ↗slohový postup informační. Uspořádání tématu a obsahu ve zpravodajských textech vychází z nutnosti přinést odpovědi na otázky: co se stalo, kdo to udělal, kdy a kde, event. stručně jak a proč, ale hlubší analýza věcných informací se většinou neočekává. Formulace bývají stručnější než v ž.s. analytickém. Základem jaz. materiálu je neutrální vrstva spis. jazyka. Příznačná je automatizace, stereotypnost a modelovost vyjádření a při opakujících se událostech celková stabilizace slovníku a výstavby textu. Objevují se ustálená syntaktická schémata a mění se jen fakta. K základním zpravodajským žánrům patří: zpráva, krátká zpráva neboli noticka, rozšířená zpráva mající v psané žurnalistice charakter článku a blížící se novinářskému referátu (reportu), oznámení, event. inzerát a reportáž s přesahy do jiných stylů. Např. investigativní n. beletrizovaná reportáž stojí na pomezí stylu zpravodajského, publicistického analytického a publicistického beletristického a časté jsou i jiné přesahy a žánry hybridní (viz ✍Bartošek, 1997; ✍Minářová, 2011; ✍Reifová a kol., 2004; ✍Zeman, 1995, aj.).

(b) Analytický publicistický styl

Texty analytického publicistického stylu rovněž zprostředkovávají předání informací, ale jejich autoři také analyzují, komentujíhodnotí. Na rozdíl od ž.s. zpravodajského s dominantní funkcí informativní (zpravovací) a poznávací plní texty analytického publicistického stylu komplex dalších funkcí: funkci persvazivní neboli přesvědčovací, dále získávací, ovlivňovací, formativní. Mnohdy nejde primárně o informace nové, ale jsou nově posouzené, nová je jejich analýza s argumentací a prezentací určitého postoje k nim. Publicisté pátrají po souvislostech, příčinách a důsledcích, a proto lze texty publicistického stylu (jako dílčího ž.s.) vymezit jako publicistický styl analytický (viz ✍Minářová, 2008; ✍Minářová, 2011). V rámci něho se v současnosti rozvíjí specifický typ publicistiky, investigativní publicistický styl.

Analytický publicistický styl rovněž využívá modelovosti a automatizace vyjádření, ale výrazněji převládají prostředky stylové aktualizace, aktivizace. Po r. 1989 výrazně narostla individualizace těchto textů (časté podpisy i foto), zatímco v minulosti představovaly anonymní názor redakce. Působivost publicistického stylu analytického je zvýrazněna jazykovým ozvláštněním, promyšlenou argumentací pomocí faktů, příkladů, výroků známých osobností, citací včetně apelu na emoce adresátů. (Část textů už představuje nižší stupeň manipulativního textu.) Slohový postup informační bývá uplatňován současně s postupy jinými, zvl. s výkladovým a úvahovým. K publicistickým analytickým žánrům řadíme: úvodník, komentář, glosu, novinářský posudek, dále pak žánry vykazující přesahy ke stylům jiným, např. novinářská recenze a kritika, interview, projev, proslov, diskuse, debata, polemika, reportáž (s přesahy ke stylu odbornému, řečnickému, event. k beletristickému publicistickému stylu).

(c) Beletristický publicistický styl

Beletristický publicistický styl je modifikován výrazovými prostředky beletrizujícími text, stylovou vyhraněností a autorskou subjektivitou. Vedle funkce informativní a persvazivní texty působí i svou funkcí estetickou. Žurnalisté sice primárně nesledují estetizaci n. poetizaci vyjadřování, ale jejím prostřednictvím docilují formální aktualizace s výraznějším persvazivním působením na adresáty. Kompozice publicistických beletristických textů vychází ponejvíce ze slohového postupu vyprávěcího (fejeton) n. popisného (beletrizovaná reportáž, medailonek), jindy je uplatňován postup informační n. úvahový (črta, sloupek). Od beletristických literárních žánrů se liší konkrétností informací, prezentací faktografických údajů jako dokumentu o události, problému n. době. Vzhledem ke krátkosti textů bývá klasická trichotomie úvod – stať – závěr méně zřetelná. K publicistickým žánrům beletristicky zaměřeným, které se stabilizovaly v psaném tisku, patří novinářský fejeton, sloupek, črta, medailonek a beletrizovaná reportáž. Na pomezí zpravodajství a analytické publicistiky s přesahy do beletrizované se objevují žánry nové: příběh (story), fraška (crazy story – bláznivý příběh), fíčr (z angl. feature ‘dramatizovaný příběh’).

Ž.s. je typický i pro mluvenou žurnalistiku, a to jak pro texty vysoce oficiální, tak pro projevy bezprostřední, spontánní. K mluveným žurnalistickým žánrům zpravodajským a publicistickým patří mluvená rozhlasová a televizní zpravodajství, komentáře, moderátorské diskursy a jiné tematicky zaměřené mediální pořady – televizní besedy, řízené diskuse, polemiky. Zvláštní typ mluvené publicistiky vytvářejí moderátorské dialogické pořady v rozhlase n. v televizi, někdy při strojené spontánnosti (sekundární mluvenosti) s přesahy do stylu prostěsdělovacího, jindy při oficiálnosti s přesahy do stylu řečnického a s výraznou persvazí.

Ž.s. je jiný v médiích seriózních a poněkud jiný v tzv. bulvárních médiích, často výrazně expresivních, persvazivních až manipulativních (✍Švehlová, 1995), které často nerespektují nejen jazykové a komunikační normy, ale i etiku veřejné komunikace. Se vznikem soukromých stanic a redakcí narůstá vedle celostátních médií také žurnalistika regionální, která bývá převážně spjata s děním v regionu, zatímco celostátní média více prezentují témata celostátního dosahu a bývají spjata s tematikou zahraničních masmediálních agentur.

2 Výrazové prostředky žurnalistiky

Výrazové prostředky žurnalistiky vykazují dvojpólové rozčlenění. Jedna skupina prostředků se jeví jako relativně stálá, neměnná a představuje ustálené a stereotypně se opakující konstrukce a obraty svědčící o procesu automatizace publicistického vyjadřování. Na druhé straně sledujeme obměňování stabilizovaných výrazových prostředků, užití prostředků nových, odrážejících dobu n. nově proměněných, modifikovaných. Tyto jaz. prostředky se jeví jako stylově aktivní, v textu dochází ke stylové ↗aktualizaci (✍Chloupek, 1978a; ✍Chloupek, 1978b; ✍Chloupek, 1987; ✍Minářová, 1991; ✍Minářová, 2008; ✍Minářová, 2011; ✍Junková, 1995; ✍Junková, 2010; ✍Srpová, 1998, aj.). Ostré rozhraničení mezi prostředky automatizovanými (event. automatizujícími) a mezi prostředky stylové aktualizace/aktivizace vést nelze; jde o proces probíhající. Některé lexémy a formulace s nimi opět při častém opakování postupně podléhají automatizaci. Je podstatné, že četností výskytu jaz. prostředků uvedených skupin n. jejich absencí (kromě jiných faktorů) se uvnitř žurnalistického stylu vyhraňují po výrazové stránce jeho (výše uvedené) dílčí funkční styly: zpravodajský, publicistický analytický a publicistický beletristický.

Tendence k automatizaci a stereotypnosti je výrazná především ve zpravodajství, v němž obvykle nevynikne individuální styl autora. K jaz. prostředkům automatizace patří opakující se výrazy a obraty s nimi: brány se otevřely, ochlazení vztahů, prolomily se ledy (zahraniční politiky, event. čehokoliv), rozbouřila se hladina mínění, start do nového roku, vysoká hra v politice, žebříček výsledků, postupové příčky (v lize), ztracená šance, spadnout na dno n. odrazit se ode dna (klub se už odráží od ligového dna). Některá vyjádření už mohou být považována za publicistická (žurnalistická, novinářská) ↗klišé: bitva o radar, žňová bitva, boj o lídra strany, boj o senátní křesla, otevírat brány škol, mapovat n. monitorovat (přestupky), problémy artikulovat, akce čisté ruce, banánová republika n. banánové ráje, praní špinavých peněz, staršího data jsou klišé palčivé otázky, zorný úhel, klíčový význam, plodná diskuse, bouřlivé ovace, časový horizont, selhání lidského faktoru. Lexikální prostředky často užité v jiném sémantickém okolí včetně ↗frazémů a ↗přísloví se jeví v opakující se komunikační situaci jako stylisticky příznakové žurnalistické n. publicistické (a vnímané takto i mimo žurnalistický kontext) a stávají se publicismy. Některé z nich opět poklesnou v klišé: mechanismus (ústavní, tržní, boje proti korupci), polštář (finanční, ekonomický), zlatý padák, prolomily se ledy (zahraniční politiky). Mnohé publicismy jsou slovy módními: stimulace podnikání, filozofie trhu, artikulovat problémy, finanční injekce, návrhy neprůhledné n. neprůchodné, pestrobarevný senát, jednobarevná vláda. Módními jsou také opakovaná publicistická pojmenování nových jevů a reálií. Na přelomu tisíciletí jsou to např. akce čisté ruce, tzv. nemoc šílených krav, špinavé peníze, praní špinavých peněz, bílý kůň, tunelování (bank n. podniků), tunelář. Dále jsou pro publicistiku charakteristická vyjádření neurčitá, povšechná, obecně shrnující: scéna (politická, bankovní, vojenská, poslanecká), zdroje (dobře informované, blízké), síly, masy, směry, odpovědná místa, odpovědní činitelé, subjekty (ve sněmovně máme nové subjekty), fórum (zastupitelské fórum široké veřejnosti), kruhy (dobře informované, zainteresované, podnikatelské), široké kruhy veřejnosti.

Aktualizaci // Aktivizaci vyjádření a intenzifikující působení vnášejí do ž.s. všechna nová obrazná vyjádření metonymická a metaforická, přirovnání, synekdochy, všechny užité ↗tropy a figury, frazémy kulturní, literární citáty i biblismy: startuje smršť lednových slev, diskuse vřela jako horká láva, odmítá hrát roli mesiáše, lékový úřad živí několik firem, revoluce se nadechla, zmrtvýchvstání domácího hokeje, obtíže nejsou zažehnány, nové vydání knihy spatřilo světlo světa. Výskyt frazémů i známých výroků, rčení a přísloví doprovázejí v ž.s. jejich proměny a modifikace, mnohdy nečekané a neopakované. Inovacemi procházejí známá přísloví, nyní uplatňované v nových sémantických souvislostech: učitel nad zlato, co Čech, to podnikatel, po volbách je každý generálem. Záměrné porušení původně pevné strukturní pozice jednotlivých komponentů frazémů a přísloví je výrazným rysem současného ž.s. Funkčnost spočívá v jaz. aktualizaci a intenzifikaci výrazu. Výrazným syntaktickým prostředkem stylové aktualizace // aktivizace v textech ž.s. je specifický shodný přívlastek implicitní (viz ✍Chloupek, 1986:44–41; ✍Chloupek, 1978a; ✍Chloupek, 1978b; ✍Minářová, 1991:211–212; ✍Minářová, 2008; ✍Minářová, 2011:226–227; ✍Srpová, 1998:127–128). Prezentuje významové jádro odpovídajícího nevyjádřeného přívlastku explicitního, jehož význam musí adresáti na základě (často velmi aktuálních) znalostí o světě rekonstruovat; např. sociálnědemokratická facka = ‘facka, která padla na zasedání ČSSD v r. 1995’. Implicitní přívlastek zajišťuje ↗kondenzaci vyjádření a představuje implicitnost sdělení, a to na rozdíl od předpokládané explicitnosti žurnalistické komunikace. Spojení vzniklá v žurnalistice nejdříve ozvláštňují text, posléze se užívají téměř automaticky. Častá jsou ve sportovní žurnalistice: tenisový bronz, olympijské zlato, výkonová bilance, finálová série, kraulová štafeta, výsledková sezóna, pohárové jaro, rychlá kola (závod rychlých kol), podkošová střelkyně; ve velké míře slouží žurnalistické komunikaci politické a ekonomické: tlačítková demokracie, průzkumový barometr, cenová válka, modrý kongres, zelené výhrady (= ‘výhrady Strany zelených’), zelený poslanec, sociální polštář, daňové prázdniny, daňový ráj; uplatňují se v tématech kulturních a v širokém kontextu společenském: seriálový doktor, oskarový favorit, ptačí chřipka, rumová aféra, cenová válka, zlatý padák, chodníková novela, náhubkový zákon.

Lexikum ž.s. odráží dobu a je dobově proměnné. Po r. 1989 je to zvl. patrné ve zpravodajství, v němž stoupá velký výskyt slov přejatých, zvl. anglicismů: marketing, holding, image, fanklub, talk show, squash; viz např. ✍Svobodová (1999); viz ↗anglicismus. Zvýšenou autentičnost a persvazi zajišťují expresiva a roste i expresivita kontextová, a to s převahou výskytu v analytických úvodnících a komentářích a ve všech žánrech publicistického stylu beletristického. V celé šíři ž.s. výrazně narůstá intertextovost a citace výroků známých osobností n. odkazy na ně mají nejen platnost argumentu, ale zvyšují persvazi textu. Morfologické prostředky jsou spisovné a převahou stylově nepříznakové. Morfologické dublety stylově rozlišené se vyskytují v závislosti na žánrech v celém stylovém rozpětí od hovorovosti až ke knižnosti. Převaha hovorových variant s přesahy mimo standard souvisí s žurnalistikou mluvenou. Návaznost vět a souvětí zajišťují ve velké míře nepůvodní předložky a spojení s předložkovou funkcí: za příčinou, za účelem, díky (něčemu, někomu), na základě (čeho), se zřetelem, v důsledku.

Zatímco zpravodajství směřuje ke stereotypnosti, pro publicistiku analytickou a zvl. beletristickou je příznačná výrazová různorodost, stylová individualizace, potřeba autora být originální, neotřelý, na obsah sdělení upozornit také jazykem. Výskyt jaz. prostředků automatizovaných a aktualizovaných (stylově aktivních) a jejich neustálé obměny a modifikace jsou pro žurnalistickou komunikaci charakteristické.

Stylová podoba ž.s. je odrazem vývojových tendencí spis. jazyka i současné společenské komunikace. Texty ž.s. jsou polem, v němž probíhají významné proměny norem jazyka, a ž.s. také na vyjadřování uživatelů jazyka nejvíce působí. Nadto je tu silná vázanost stylu na dobu, neboť nejen obsah, ale i lexikum signalizuje dobu vzniku textu a mnohdy je užité vyjádření jen v té určité době plně srozumitelné. V budoucnu zřejmě všichni bez kontextu neporozumí spojení heparinový vrah, tlačítková demokracie, pestrobarevný senát n. pomlčková válka. Mediální diskurz a jeho jazyková, stylová i kompoziční podoba zůstávají i nadále středem intenzivní badatelské pozornosti (viz ✍Schneiderová, 2013).

Rozšiřující
Literatura
  • Balkó, I. Fonetická charakteristika mluvených projevů moderátorů v zábavných televizních pořadech. In Ĺ. Kralčák (ed.), Hovorená podoba jazyka v médiách, 2008, 163–170.
  • Bartošek, J. Jazyk současné české politiky, 1993.
  • Bartošek, J. Jazyková kultura mluveného zpravodajství. In Jančáková, J. & M. Komárek ad. (eds.), Spisovná čeština a jazyková kultura 1993, 1995a, 166–171.
  • Bartošek, J. Žurnalistika a publicistika. In Jančáková, J. & M. Komárek ad. (eds.), Spisovná čeština a jazyková kultura 1993, 1995b, 48–49.
  • Bartošek, J. Novinové titulky. In Nebeská, I. & A. Macurová (eds.), Jazyk a jeho užívání, 1996, 251–264.
  • Bartošek, J. Jazyk žurnalistiky. In Daneš, F. a kol. Český jazyk na přelomu tisíciletí, 1997a, 42–67.
  • Bartošek, J. Žurnalistika. Úvod do studia, 1997b.
  • Bartošek, J. Znaky důvěryhodné žurnalistické zprávy. In Minářová, E. & K. Ondrášková (eds.), Spisovnost a nespisovnost. Zdroje, proměny a perspektivy, 2004, 216–221.
  • Bečka, J. V. Jazyk a styl novin, 1973.
  • Bečka, J. V. Sloh žurnalistiky, 1986.
  • Bečka, J. V. Česká stylistika, 1992.
  • Binar, L. Současný stav zkoumání publicistického funkčního stylu. Sborník prací Filozoficko-přírodovědné fakulty Slezské univerzity v Opavě, D1, 2001, 164–171.
  • Čechová, M. & K. Karhanová. K recepci kulturních frazémů v současné komunikaci. 78, 1995, 138–144.
  • Čermák, F. Frazeologie novinového úvodníku: Úzus, funkce a aktualizace. SaS 57, 1996, 81–90.
  • Čmejrková, S. Spisovnost a nespisovnost v současné rozhlasové a televizní publicistice. In Šrámek, R. (ed.), Spisovnost a nespisovnost dnes, 1996, 191–194.
  • Čmejrková, S. Televizní interview a jiné duely. Mediální dialog jako žánr veřejného projevu. SaS 60, 1999, 247–268.
  • Čmejrková, S. Jazyk médií a jeho konverzacionalizace. JA 45, 2008, 87–100.
  • Čmejrková, S. & J. Hoffmannová. (eds.) Jazyk, média a politika, 2003.
  • Čmejrková, S. & J. Hoffmannová ad. Styl mediálních dialogů, 2013.
  • Dvořák, E. K závislosti stylu publicistického na stylu odborném. SlavPrag 26, 1987, 101–105.
  • Fairclough, N. Media Discourse, 1995.
  • Fidelius, P. Řeč komunistické moci, 2002.
  • Fištějn, J. Média a moc, 2000.
  • Hausenblas, O. Tendenčnost a manipulace. In Jančáková, J. & M. Komárek ad. (eds.), Spisovná čeština a jazyková kultura 1993, 1995, 164–165.
  • Hlavsa, Z. K persvazivním prostředkům české publicistiky. In Jančáková, J. & M. Komárek ad. (eds.), Spisovná čeština a jazyková kultura 1993, 1995, 149––154.
  • Hlavsová, J. Jazyk politiky. In Daneš, F. a kol. Český jazyk na přelomu tisíciletí, 1997, 26–41.
  • Hoffmannová, J. Projev taktu a beztaktnosti v televizních rozhovorech. SaS 55, 1994, 194–201.
  • Hoffmannová, J. Mluvenost, nespisovnost a psaný text (v publicistice). In Šrámek, R. (ed.), Spisovnost a nespisovnost dnes, 1996, 195–200.
  • Höflerová, E. Soudržnost nelineárního elektronického textu. In Mitter, P. & K. Tošková (eds.), Ty, já a oni v jazyce a literatuře, 2009, 148–152.
  • Chloupek, J. Dialektika stálého a proměnného v publicistickém stylu. SaS 39, 1978a, 317–320.
  • Chloupek, J. Publicistický styl jako pole jazykového vývoje. In Havránek, B. (ed.), Československé přednášky pro VIII. mezinárodní sjezd slavistů v Záhřebu, 1978b, 35–41.
  • Chloupek, J. Dichotomie spisovnosti a nespisovnosti, 1986.
  • Chloupek, J. O stylu publicistickém. SlavPrag 26, Problémy stylistiky, 1987, 95–99.
  • Jaklová, A. Výrazové prostředky současného publicistického textu. Stylistyka 4, 1995, 164–176.
  • Jedlička, A. Příspěvek k charakteristice jazyka novin a časopisů. SlavPrag 21, 1982, 211–221.
  • Jedlička, A. K teorii, pojmosloví a terminologii publicistického jazyka (stylu). 77, 1994, 20–26.
  • Jedlička, A. & V. Formánková ad. Základy české stylistiky, 1970.
  • Jelínek, M. O jazyku a stylu novin, 1957.
  • Jelínek, M. Stylistika. In PMČ, 1995, 701–782.
  • Jelínek, M. Styl publicistický. In ESČ, 2002, 458–460.
  • Jílek, V. Žurnalistické texty jako výsledek působení jazykových a mimojazykových vlivů, 2009.
  • Jílek, V. Normativní koncept zpravodajství jako specifický zdroj stylové normy a prostředek analýzy zpravodajských textů. In Klímová, K. & I. Kolářová ad. (eds.), Stylistika v kontextu historie a současnosti, 2013, 175–180.
  • Junková, B. Jazyková aktualizace a automatizace v současné publicistice. In Jančáková, J. & M. Komárek ad. (eds.), Spisovná čeština a jazyková kultura 1993, 1995, 226–229.
  • Junková, B. Lexikální prostředky v české žurnalistice 90. let. In Witosz, B. (ed.), Stylistyka a pragmatika, 2001, 287–295.
  • Junková, B. Aluze v psané publicistice. In Srpová, H. (ed.), Metody a prostředky přesvědčování v masových médiích, 2005, 119–124.
  • Junková, B. Kulturní frazeologie v současné publicistice. In Jaklová, A. (ed.), Komunikace – styl – text, 2006, 87–91.
  • Junková, B. Jazyková dynamika současné publicistiky, 2010.
  • Kamiš, A. Slovní zásoba české publicistiky 18. století, 1974.
  • Kraus, J. K statistickému rozboru publicistického stylu. SaS 30, 1969, 371–379.
  • Kraus, J. Mery ocenki publicističeskich tekstov. PSML 3, 1971, 121–134.
  • Kraus, J. On the Stylistical-Semantic Analysis of Adjectives in Journalistic Style. PSML 7, 1972, 95–106.
  • Křístek, V. K jazykové stránce revolučního tisku za první republiky. 54, 1971, 131–141.
  • Kvítková, N. K přesvědčovací funkci v textech revolučního období po 17. listopadu 1989. 74, 1991, 199–207.
  • Kvítková, N. Přínos Františka Palackého k formování publicistického stylu. In Klímová, K. & I. Kolářová ad. (eds.), Stylistika v kontextu historie a současnosti, 2013, 95–99.
  • Minářová, E. Získávací a přesvědčovací funkce jako konstituující faktor projevu – funkční styl publicistický. In Chloupek, J. a kol., Stylistika češtiny, 1991, 201–224.
  • Minářová, E. Obrazná vyjádření ve stylu publicistickém. In Jančáková, J. & M. Komárek ad. (eds.), Spisovná čeština a jazyková kultura 1993, 1995a, 181–183.
  • Minářová, E. Rysy mluvené publicistiky. In Davidová, D. (ed.), K diferenciaci současného mluveného jazyka, 1995b, 154–158.
  • Minářová, E. Parémie a frazémy v publicistice, jejich proměny a funkce se zaměřením na církevní publicistiku. In Raclavská, J. ad. (eds.), Parémie národů slovanských II, 2005, 64–71.
  • Minářová, E. Informativní a persvazivní funkce jako konstituující faktor projevu. Funkční styl publicistický. In Čechová, M. & M. Krčmová ad. Současná stylistika, 2008, 206–244.
  • Minářová, E. Stylistika pro žurnalisty, 2011.
  • Mistrík, J. Štylistika, 1997.
  • Mlčoch, M. Několik poznámek k nejazykovým a jazykovým prostředkům v současném bulvárním a tzv. seriózním tisku. 85, 2002, 235–243.
  • Mrázková, K. Emotivní funkce a expresivita v současné české publicistice. In Klímová, K. & I. Kolářová ad. (eds.), Stylistika v kontextu historie a současnosti, 2013, 199–207.
  • Müllerová, O. Dialogické pořady v televizní publicistice. In Jančáková, J. & M. Komárek ad. (eds.), Spisovná čeština a jazyková kultura 1993, 1995, 176–181.
  • Nekvapil, J. Medien und Mediensprache im Umbruch. In Gerlich, P. & F. Plasser ad. (eds.), Regimewechsel, 1992, 357–373.
  • Osvaldová, B. & J. Halada ad. Encyklopedie praktické žurnalistiky a marketingové komunikace, 2007.
  • Osvaldová, B. a kol. Zpravodajství v médiích, 2001.
  • Osvaldová, B. & A. Tejkalová. Žurnalistika v informační společnosti: digitalizace a internetizace žurnalistiky, 2009.
  • Pácl, P. O bulvarizaci českých médií. In Srpová, H. (ed.), Metody a prostředky přesvědčování v masových médiích, 2005, 150–159.
  • Reifová, I. a kol. Slovník mediální komunikace, 2004.
  • Russ-Moll, S. & H. Bakičová. Žurnalistika. Komplexní průvodce praktickou žurnalistikou, 2005.
  • Schneiderová, S. Mediální diskurz. In Uličný, O. & S. Schneiderová (eds.), Komunikační situace a styl. Studie k moderní mluvnici češtiny 2, 2013, 95–121.
  • Srpová, H. K aktualizaci a automatizaci v současné psané publicistice, 1998.
  • Srpová, H. Manipulace a persvaze – janusovské téma. In Srpová, H. (ed.), Metody a prostředky přesvědčování v masových médiích, 2005, 200–208.
  • Srpová, H. Terminologické patálie. In Klímová, K. & I. Kolářová. ad. Stylistika v kontextu historie a současnosti, 2013, 27–34.
  • Staněk, V. Okazionalismy v současné české publicistice. 85, 2002, 57–67.
  • Stich, A. Problematika publicistického funkčního stylu a jeho konfrontačního studia v rámci slovanských jazyků. In Havlová, F. & A. Stich. Stylistické studie I, 1974a, 33–54.
  • Stich, A. K textové výstavbě publicistických projevů. In Havlová, F. & A. Stich. Stylistické studie I, 1974b, 55–94.
  • Stich, A. Der Stil der Publizistik. In Horálek, K. & J. Kuchař ad. (eds.), Grundlagen der Sprachkultur 2, 1982, 303–333.
  • Stich, A. Publicistický styl v soustavě funkčních stylů. In Gajda, S. (ed.), Stylistyka I, 1992, 98–106.
  • StSČ, 1997, 176–200.
  • Svobodová, D. Anglicismy v českých publicistických textech – důvody a způsoby jejich užívání. In Čechová, M. (ed.), Jinakost a cizost v jazyce a literatuře, 1999, 165–169.
  • Šlosar, D. Jazyk totality a jazyk dneška. In Jančáková, J. & M. Komárek ad. (eds.), Spisovná čeština a jazyková kultura 1993, 1995, 110–113.
  • Švehlová, M. Cynismus – východisko i efekt současné psané bulvární publicistiky. In Jančáková, J. & M. Komárek ad. (eds.), Spisovná čeština a jazyková kultura 1993, 1995, 161–164.
  • Těšitelová, M. Frekvenční slovník současné české publicistiky, 1980.
  • Těšitelová, M. Kvantitativní charakteristiky české publicistiky, 1982.
  • Trávníček, F. O jazykovém slohu, 1953.
  • Váhala, F. (ed.) Žurnalistika – jazyk a styl, 1966.
  • Zeman, J. Charakteristika hybridních útvarů odborného a publicistického. Termina 94, 1995, 47–54.
  • Žemlička, M. Lexika na pomezí profesionalismů a slangismů v publicistice. In Davidová, D. (ed.), K diferenciaci současného mluveného jazyka, 1995, 140–144.
Citace
Eva Minářová (2017): ŽURNALISTICKÝ STYL. In: Petr Karlík, Marek Nekula, Jana Pleskalová (eds.), CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny.
URL: https://www.czechency.org/slovnik/ŽURNALISTICKÝ STYL (poslední přístup: 15. 12. 2019)

Další pojmy:

stylistika

CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny

Všechna práva vyhrazena © Masarykova univerzita, Brno 2012–2018

Provozuje Centrum zpracování přirozeného jazyka