ČLENSKÁ KATEGORIZAČNÍ ANALÝZA

Základní

Pojem ↗konverzační analýzy, jímž se vystihují aktivity mluvčích zaměřené na kategorizaci osob (nověji i dalších entit). Rovněž označení příslušného odvětví konverzační analýzy nebo ↗etnometodologie. Č.k.a. studuje situačně podmíněné každodenní vědění o lidech v té podobě, jak se ho sami lidé dovolávají, spoléhají na něj a reprodukují ho.

Rozšiřující

Ve shodě s etnometodologickým východiskem je v termínu členská kategorizační analýza zvýrazněn komponent členská – jde totiž o analýzu kategorií, které jsou užívány ke kategorizaci samých „členů“ nějakého společenství, a zároveň o kategorie, které užívají sami „členové“ tohoto společenství (ne pouze odborníci). Č.k.a. zkoumá, jak mluvčí v různých komunikačních formách (zejm. v průběhu rozhovoru) kategorizují osoby (stejnou osobu lze totiž v rozhovoru kategorizovat např. jako otce, Čecha, sportovce, inženýra, liberála aj.), dále instituce (např. ✍Leudar & Nekvapil, 1998), místa (např. ✍Nekvapil & Zeman, 2000) aj. V rozhovoru volí mluvčí příslušnou kategorii ze „souboru/inventáře členských kategorií“ (takovým souborem je např. „soubor rodinných příslušníků / rodina“ n. „soubor extremistických politických stran“) a kategorii aplikuje na konkrétního nositele podle určitých pravidel (např. tzv. ekonomické pravidlo zní: člena nějakého společenství stačí popsat pomocí jediné kategorie). Členské kategorie jsou konstituovány „kategoriálními predikáty“, tj. vlastnostmi, které mluvčí považují pro tyto kategorie za typické; nejvíce byly studovány „kategoriálně vázané aktivity“ (např. kategoriálně vázanou aktivitou „učitele“ je to, že „učí“; na základě toho nepovažujeme spojku „ale“ v následující formulaci za nijak neobvyklou: On je učitel, ale živí se reklamou). V členských kategoriích je obsaženo sdílené každodenní vědění, kategorie jsou, jak říká H. Sacks, „bohaté na inference“ a to mluvčím umožňuje v rozhovoru provádět ne zcela explicitní kategorizační práci, která přesahuje pouhý výběr pojmenování pro příslušnou kategorii (např. lze evokovat odpovídající kategorii uvedením kategoriálně vázané aktivity). Výběr sociální kategorie v rozhovoru, a tedy i mluvení o osobách a jejich skupinách, je citlivou záležitostí, neboť tímto způsobem dávají mluvčí najevo svou sociální identitu nebo sociální identitu svých komunikačních partnerů nebo sociální identitu lidí v rozhovoru nepřítomných. ✍Kallmeyer & Keim(ová) (1994:361) k tomu výstižně říkají:

„Kategorizace obecně variuje podle toho, co je prezentováno jako relevantní. Na tutéž osobu lze aplikovat různé kategorie v souladu s tím, z jaké perspektivy se identita této osoby dostane v rozhovoru do popředí. Kategorizace je tedy vždy spojena s určitou perspektivou a je jednostranná, neboť komplexní definici sociálních identit a vztahů redukuje na jeden aspekt“ (z něm. přeložil autor hesla).

Č.k.a. zdůrazňuje, že kategorizování se neděje jen pro samo kategorizování, ale uskutečňuje se jím zároveň ještě něco jiného, totiž praktická jednání. Kategorizování může být prostředkem k vymezení morálních, sociálních či náboženských charakteristik a takto k dosažení např. toho, že určitá skupina lidí je odmítnuta jako plnohodnotní spoluobčané nebo určitá sociální skupina je získána jako spojenec v nadcházejícím konfliktu (viz ✍Nekvapil & Leudar, 2006). Lze rozlišit tři základní druhy kategorizační práce: 1. Účastníci v rozhovoru spojují s určitou kategorií určitý kategoriální predikát, n. naopak jeho vazbu na tuto kategorii popírají. 2. Účastníci přisuzují určité osobě (n. skupině osob) to, že je nositelem určité kategorie, n. jí nositelství této kategorie upírají. 3. Účastníci rozhovoru zařazují kategorii do určitého souboru kategorií, n. ji naopak z tohoto souboru vyčleňují. V souladu s tím lze postihnout vývoj členských kategorií; jsou modifikovány třemi způsoby: (i) změnou kategoriálních predikátů (např. aktivit, charakterových vlastností, dispozic k určitému jednání), které se typicky spojují s danou kategorií, (ii) novým vymezením nositelství kategorie, (iii) změnou souboru, do něhož je kategorie řazena. Oproti hlavnímu proudu ↗konverzační analýzy ✍Watson (1997) zdůrazňuje, že sekvenční analýza rozhovoru, prováděná konverzačními analytiky, nemůže z principiálních důvodů pominout analýzu kategorizační (což samozřejmě platí i obráceně).

Literatura
  • Cżyzewski, M. & E. Gülich ad. Nationale Selbst- und Fremdbilder im Gespräch, 1995.
  • Francis, D. & S. Hester. An Invitation to Ethnomethodology: Language, Society and Interaction, 2004.
  • Havlík, M. Diskurzní praktiky křesťanských kazatelů při konstituování standardního relačního páru „my“ – „oni“. SaS 70, 2009, 83–99.
  • Hester, S. & W. Housley. (eds.) Language, Interaction and National Identity, 2002.
  • Kallmeyer, W. & I. Keim(ová). Bezeichnungen, Typisierung und soziale Kategorien. Untersucht am Beispiel der Ehe in der Filsbachwelt. In Kallmeyer, W. (ed.), Kommunikation in der Stadt. Teil 1.Exemplarische Analysen des Sprachverhaltens in Mannheim, 1994, 319–386.
  • Lepper, G. Categories in Text and Talk, 2000.
  • Leudar, I. & J. Nekvapil. On the Emergence of Political Identity in the Czech Mass Media: The Case of the Democratic Party of Sudetenland. Czech Sociological Review 6, 1998, 43–58.
  • Leudar, I. & J. Nekvapil. Presentations of Romanies in the Czech Media: On Category Work in Television Debates. Discourse & Society 11, 2000, 487–513.
  • Leudar, I. & V. Marsland ad. On Membership Categorization: ‘Us’, ‘Them’ and ‘Doing Violence’ in Political Discourse. Discourse and Society 15, 2004, 243–266.
  • Nekvapil, J. Die kommunikative Überwindung der tschechisch-deutschen ethnischen Polarisation. Deutsche, deutsche Kollegen, Expatriates und andere soziale Kategorien im Automobilwerk Škoda. In Höhne, S. & M. Nekula (eds.), Sprache, Wirtschaft, Kultur. Deutsche und Tschechen in Interaktion, 1997, 127–145.
  • Nekvapil, J. Sociální kategorizace v interkulturním kontaktu: základní výklad, cvičení a diskuse dvou scén z podnikové komunikace. Češtinář 11, 2000/2001, 38–52, 72–84.
  • Nekvapil, J. & J. Zeman. K verbální strukturaci Hradce Králové v každodenní komunikaci. Cahiers du CEFRES 18, 2000, 19–37.
  • Nekvapil, J. & I. Leudar. O českých masmédiích z etnometodologické perspektivy: romská identita v dialogických sítích. SaS 64, 2003, 161–192.
  • Nekvapil, J. & I. Leudar. Prezentace událostí 11. 9. 2001: Bush, bin Ládin a jiní v interakci. Sociologický časopis / Czech Sociological Review 42, 2006, 353–377.
  • Sacks, H. On the Analyzability of Stories by Children. In Gumperz, J. & D. Hymes (eds.), Directions in Sociolinguistics: The Ethnography of Communication, 1972, 325–345.
  • Sacks, H. Lectures on Conversation, 1992.
  • Schegloff, E. A. A Tutorial on Membership Categorization. Journal of Pragmatics 39, 2007, 462–482.
  • Silverman, D. Harvey Sacks. Social Science and Conversation Analysis, 1998.
  • Watson, R. Some General Reflections on ‚Categorization‘ and ‚Sequence‘ in the Analysis of Conversation. In Hester, S. & P. Eglin (eds.), Culture in Action: Studies in Membership Categorization Analysis, 1997, 49–75.
Citace
Jiří Nekvapil (2017): ČLENSKÁ KATEGORIZAČNÍ ANALÝZA. In: Petr Karlík, Marek Nekula, Jana Pleskalová (eds.), CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny.
URL: https://www.czechency.org/slovnik/ČLENSKÁ KATEGORIZAČNÍ ANALÝZA (poslední přístup: 1. 12. 2020)

Další pojmy:

analýza diskurzu

CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny

Všechna práva vyhrazena © Masarykova univerzita, Brno 2012–2020

Provozuje Centrum zpracování přirozeného jazyka