ČEŠTINA V AMERICE

Základní

Čeština sice přichází do Ameriky s prvními přistěhovalci v 17. stol., ale pojem čeština v Americe se vztahuje na češtinu přesazenou na americký kontinent v době hromadného přistěhovalectví do USA, tedy převážně od konce americké občanské války (1861–1865) do 1. světové války.

1 Migrace do Ameriky

Specifikem této češtiny je, že se dostala do Ameriky v rámci dlouhodobé a cílené migrace charakterizované přesuny vzájemně spřízněných rodin (spíše než jednotlivců), které odcházely s cílem nevrátit se do své domoviny, ale vytvořit si přistěhovalecké osady a novou vlast, a to především v případě agrární migrace. Do Ameriky se ale č. dostala už s moravskými bratry (viz ✍Křížová, 2001; ✍Křížová, 2002). Přistěhovalci Ameriku osidlovali, přinášeli evropskou civilizaci do nedotčených oblastí mimo města, kultivovali půdu a formovali novou společnost (viz také ✍Maresh & Hudson, 1934; ✍Miodunka & Brozek (eds.), 1984; ✍Morawska, 1993; ✍Opatrný, 1993; ✍Polišenský, 1992; ✍Polišenský, 1996; ✍Šatava, 1989). Společenské vazby v ní tvořily převážně endocentrické etnické vztahy a rodinné svazky, v nichž přemístěný jaz. prosperoval až po čtyři generace. V zemědělských lokalitách měli přistěhovalci až do doby, kdy začalo být přistěhovalectví omezováno a Evropané byli děleni na žádoucí a nežádoucí, prostor pro vlastní existenci. Zakládali si č. spolky, čtenářské kluby, kostely a školy, a tak vytvořili kulturní prostor vhodný pro kultivování jaz., a to jak ve spisovné podobě, která se uplatnila např. v přistěhovaleckém tisku a korespondenci, tak v podobě hovorové. Č. se přitom dostala do ↗jazykového kontaktu nejen s majoritní angličtinou, ale zůstala v některých státech USA také v kontaktu s němčinou, a tyto kontakty ji ovlivňovaly a měnily, jak je to pro jaz. přirozené.

Č. v A. nebyla jednolitým, ale nářečně členitým jaz., který do sebe vstřebával lexikální i strukturní jevy angličtiny, až se stal jazykem hybridním, dlouhodobě se odklánějícím od primárních jazykových zdrojů. Variabilita č. v A., její postupná ↗atrofie a zánik souvisely s faktory jako zemědělské × městské prostředí, doba osídlení, trvalý × přerušený přísun přistěhovalců, jejich zeměpisný původ, vzdělání, ekonomické postavení aj. Ve vazbě na tyto faktory se č. v A. přetvářela pojmově, lexikálně i gramaticky. Z těchto změn lze odvodit určité zákonitosti vývoje č. jako slovanského jaz. v kontaktu s angl., typologicky odlišným jaz., vůči němuž fungovala č. po dvě až čtyři generace jako okrajový jaz., který se přizpůsoboval, aniž by poznamenal jaz. majoritní (srov. ✍Eckert(ová), 1987; ✍Eckert(ová), 1988; ✍Eckert(ová), 1990; ✍Polinsky(ová), 1995). Č. migranti z let následujících po roce 1948 a 1968 se rozptylují a nevytvářejí již nikde ve Spojených státech komunity a osady, jak tomu bylo o sto let dříve, a z češtiny na angličtinu přechází již druhá přistěhovalecká generace.

Pro vystěhovalectví byly důvody ekonomické a politické, místně podnícené ekonomickou krizí domácího tkalcovství a přírodními pohromami, jak tomu bylo např. ve východních Čechách a na severovýchodní Moravě. Přistěhovalci do Ameriky z č. zemí směřovali zprvu na americký středozápad a jih, tedy do Wisconsinu, Iowy, Illinois, Minnesoty (viz ✍Jerabek(ová), 1976), Nebrasky a Texasu za levnou zemědělskou půdou, později i do průmyslových center, a to zvl. Chicaga, St. Louis, Racine, Cedar Rapids a Clevelandu. Zatímco do roku 1850 se do Ameriky vystěhovalo kolem pěti set lidí, v letech 1850 až 1869 se do Baltimoru, New Yorku, New Orleansu, St. Louis, Detroitu, Clevelandu, Chicaga a států Texas, Nebraska, Iowa, Kansas, Severní a Jižní Dakota, Oklahoma, Wisconsin a Minnesota vystěhovalo z Čech a Moravy 58 000 obyvatel (viz ✍Capek, 1920:20–31), z nichž 75 % pocházelo z Čech, od roku 1850 do 1950 to bylo celkem 400 000 Čechů a Moravanů (Harvard Encyclopedia of American Ethnic Groups, 1980:262–263). Češi se často usazovali v blízkosti německých přistěhovalců, jejichž jaz. a kulturní zvyklosti znali, jak o tom psal již ✍Capek (1920:112). Čeština přistěhovalce stmelovala a byla jejich hlavním identifikačním znakem. Zatímco v r. 1900 žilo jednoznačně nejvíce obyvatel českého původu ve státě Illinois (hl. m. Chicago), a to ke 40 000, a ve státech amerického Středozápadu, New Yorku a v Texasu kolem 10 000, v r. 1980 žilo nejvíc potomků č. přistěhovalců v Illinois, Texasu a Kalifornii (viz ✍Kučera, 1990). Češtinu v Americe reprezentuje také česká komunita v Chicagu, která byla na vrcholu své slávy ve 20. a 30. letech 20. stol., kdy bylo Chicago třetím největším městem, kde se mluvilo č. (nakladatel Geringer vydal 1925 Zlatou knihu československého Chicaga, jehož starostou byl v letech 1931–1933 Antonín Čermák). Celkově v USA v té době žilo téměř půl miliónu obyvatel československého původu (viz také etnografické studie osad osídlených migranty ze střední a východní Evropy: Češi v cizině, 1992; ✍Bicha, 1980; ✍Olesch, 1970; ✍Perkowski, 1970). Češi v Americe si vytvořili prostřednictvím č. institucí (novin, obchodů, čtenářských kroužků, církve a školy) kulturní prostor, který jim poskytoval identitu (o roli katolické církve psal ✍Houšť, 1890). Zvláštní kapitolu tvořily č. kapely, např. Bačův rodinný orchestr v Texasu. Češi v Americe v č. mysleli a byli doma, č. vytyčovala jejich území a poskytovala jim zázemí ekonomické i společenské, protože vytvářela komunikační vazby a hranice č. komunity. Mimo komunitu měla č. nulovou společenskou a ekonomickou hodnotu. Amerika Čechům prostor pro svébytnou paralelní existenci poskytovala, tato paralelnost jim ale existenci také komplikovala. Ekonomicky totiž pro Čechy nebyla výhodná, výhody jim naopak mohla přinést spolupráce s většinou a integrace. Češi naopak kladli do popředí nutnost vytvořit a posléze si udržet národní svébytnost a vychovat k ní i své potomky. Ztotožnění s č. pro ně bylo o to významnější, že domov byl daleko za mořem a žil v představách přistěhovalců jako historicky uzavřená hodnota a mytologizovaná představa, kterou si přivezli spolu s dějinami Palackého a bratrskou Biblí.

2 Prameny ke studiu češtiny v Americe

Ke studiu č. v A. se dochovaly různorodé psané i ústní prameny, např. korespondence, přistěhovalecké tiskoviny, paměti publikované v časopisech, ale také kázání, deníky, kuchařské recepty, inzerce, proslovy a nahrané rozhovory, které slouží jako podklad lingvistických a etnografických studií. Zajímavá a dosud jen okrajově probádaná je korespondence propojující střední Evropu s Amerikou v pozůstalostech amerických Čechů. V těchto dopisech můžeme sledovat stylistickou a žánrovou variabilitu č., ale také dobovou společenskou situaci a historické podmínky migrace a integrace přistěhovalců (✍Kašpar (ed.), 1986). Psané „americké češtině“ se v rozborech amerických periodik věnovaly ✍Jaklová (2002),  ✍Šipková (2001)ad., jež poukazují na lexikální a strukturální důsledky jaz. kontaktu. Ještě výraznější byly v mluvené americké č., která nebyla pospisovněna, a pro niž bylo charakteristické code switching, přepínání a prolínání obou kódů (viz ✍Eckert(ová) & Hannan, 2009; ✍Myers‑Scotton(ová), 1998). Noviny hrály nedoceněnou roli v řetězové migraci, kterou usměrňovaly, informovaly o ní a komentovaly stanoviska amerických institucí (✍Capek, 1911). Navíc č. komunitu v Americe koordinovaly i jazykově. Bez nich by č. v A. jako kulturní pojem neexistovala. V novinách docházelo k aktivní konstrukci identity, noviny poskytovaly prostor, na němž se uplatňovala spis. č. Publikační činnost Čechů v Americe byla pozoruhodná. Jen v Texasu se ještě před 2. světovou válkou vydávalo na třicet českých novin, časopisů a novinových příloh (viz ✍Machann & Mendl, 1983:178–185).

3 Čeština ve státě Texas

Příkladem prostředí, jež č. v A. obývala a v němž dlouhodobě prosperovala, je Texas, kam se stěhovali její nositelé od 2. pol. 19. stol. V Texasu vydávali např. od r. 1885 téměř osmdesát let týdeník Svoboda, z toho čtyřicet let pod ideovým vedením redaktora A. Haiduška, a několik desítek dalších periodik. Svoboda je výjimečným zdrojem primárních jazykových i historických údajů o č. v A. a sebereflexí identity a asimilace přistěhovalce a č. v interakci s americkým světem. V Texasu přistěhovalci vybudovali národní společenství jako etnickou, politickou a ekonomickou entitu, kterou spojovala ideologie jednoty, jejímž podstatným prvkem byl jazyk. Přistěhovalci si na pojmech češství a český (resp. moravský) národ nejen zakládali, ale č. kulturu vnímali jako nadřazenou americké. Např. č. bratrská osada Snook byla typickým příkladem svébytné farmářské osady, soustředěné kolem kostela, farmy, školy a rodiny a tvořící uzavřenou společenskou jednotku (✍Skrabanek, 1988). Ohniskem snah vytyčených ve stanovách texaských č. národních spolků byla péče o jaz., tvořící osu národního života. Přistěhovalci psali o odhodlání uchovat si jej v Texasu déle než v jiných státech (např. Svoboda, 17. 1. 1895). I když se už v r. 1871 angl. prosadila jako vyučovací jaz. povinné školní docházky, ještě v 50. letech 20. stol. se č. vyučovala na několika středních školách. V čele č. komunity stáli „vůdcové národního života“, kteří zakládali „ryze české spolky“, aby se udržely domácí kulturní tradice „ku prospěchu naší národnosti“ a Češi se nemuseli „v nové vlasti“ sdružovat s „jinonárodovci“, ale „častěji se scházet, spolu se bavit a poučovat… a… se držet národního přísloví svůj k svému“ (Svoboda, 24. 9. 1909). Spolky se zakládaly místně na principu etnickém a náboženském od 70. let 19. stol.: „Naše národnost v této naší nové vlasti nejen žije, ale i kráčí s jinými národy a přitom klade základ, na kterém můžeme budovati udržení svého mateřského jazyka. Při této práci jsou hlavními činiteli naše spolky, neboť jich členové jsou vázáni svou ctí, že se přičiní, aby náš mateřský jazyk se zveleboval… Téměř v každé osadě, v níž se nalézá spolek, jest zařízena škola a vyučováno v ní našemu jazyku mateřskému. Za tyto snahy by se měl cítit zavázán trvajícím díkem každý, jehož žilami proudí slovanská krev, neboť jen dotud udržíme svou národnost, dokud budeme pěstovat svůj mateřský jazyk.“ (Svoboda, 15. 5. 1902).

4 Amerikanizace

Čeština v Americe byla oslabena, když ustal příliv přistěhovalců a její pole působnosti se redukovalo na rodinu a domov. Se vznikem Československa a zlepšováním poválečné ekonomické situace pominuly primární důvody k migraci. Č. ale oslaboval také vzrůstající asimilační tlak americké společnosti, který vyvrcholil nastavením imigračních kvót radikálně omezujících počet tzv. „nových“ přistěhovalců z východní Evropy. V letech 1914–1920 se také vyhrotila amerikanizační kampaň za patriotismus a národní sjednocení, které měla zprostředkovat angličtina, jejíž výuka se stala prioritní spolu s výukou americké historie a patriotismu. Ty legislativa – původně namířená proti Němcům, ale omezující i ostatní přistěhovalce – v r. 1918 zařadila do škol jako zvláštní předmět. Cílevědomá a tvrdá amerikanizace ostře kontrastovala s dosavadním relativně tolerantním přístupem k přistěhovalcům. Zastánci hnutí nativismu útočili nejen na etnické spolky, ale i neamerické školy, a v několika státech je postavili mimo zákon. Za trestuhodné se považovaly protiamerické projevy, včetně cizojazyčné mluvy (viz ✍Daniels, 1997). V r. 1921 omezil imigrační zákon příliv přistěhovalců kvótami, které byly tak nízké, že odpovídaly počtu přistěhovalců ze sčítání obyvatelstva roku 1890. Zákonem se mělo předejít tomu, aby se do země dostaly nechtěné živly. V r. 1924 byl navíc schválen zákon o národním původu (National Origins Act). Právě v té době byla č. v A. zavedena jako akademický předmět na texaské univerzitě v Austinu, kam se hlásilo stále více studentů č. původu (někteří studenti se ale údajně „styděli za svůj jazyk z obavy, že je stoprocentní Američané budou přehlížet a opovrhovat jimi za to, že se hlásí ke svým kořenům“, Svoboda, 2. 12. 1926). Pomalá akulturace č. enklávy se střetávala s politicky cílenou intenzivní integrací etnických minorit do amerického národa. Č. v Texasu a její komunita fungující jako stabilní jednotka pravidelně oživovaná novými přistěhovalci a upevňovaná sňatky uzavíranými téměř výlučně mezi krajany až do 20. let 20. stol., a č. v A. vůbec, nakonec podlehla. Politická situace v Americe i doma se totiž radikálně změnila a příliv přistěhovalců ustal stejně rychle, jako v polovině 19. stol. propukl. Navíc se zájmy uživatelů č. a příslušníků č. komunity rozcházely spolu s tím, jak se komplikovaly jejich osobní komunikační vazby propojující nejen členy obce mezi sebou, ale také vazby s Američany stojícími mimo obec (ke komunikačním vazbám v sociální síti jako pavučině vztahů mezi jednotlivci v daném společenském a zeměpisném prostoru, která jim umožňuje přístup k informacím, zboží a službám, viz ✍Milroy(ová), 1987; ✍Milroy(ová) & Gordon, 2003). Přetvářel se komunikační prostor, v němž se dříve uplatňovala č., a v komunikačních vazbách se měnila frekvence užívání č. a angl.

 5 Čeština v Americe ve spisovné a nářeční podobě

Č. v A. se kultivovala a standardizovala také ve spisovné podobě (✍Eckert(ová) & Hannan, 2009). Tato standardizace znamenala, že uživatelé jaz. potlačili v psaném projevu jaz. variabilitu a sjednotili se na kódu, který skupinu věrohodně reprezentoval na veřejnosti. V osadách v Texasu se např. uplatnil běžně užívaný psaný jazyk, spisovná č. s prvky lašského nářečí, která pro ně byla věrohodná a v níž redaktoři dále stylisticky upravovali dopisy čtenářů. V texaském tisku byla přípustná např. nářeční vokálová krátkost a nedůsledně označována spisovná délka samohlásek, nářeční gramatické tvary jako něnisú ‘nejsouʼ, čnu ‘činímʼ, pšu ‘píšuʼ, všeci ‘všichniʼ, mámy ‘mámeʼ, bysme ‘bychomʼ,aj. a lexikální výrazy stařičci ‘‘prarodiče’, včil ‘teďʼ, tož ‘takʼ a řada dalších. Spisovně česky se kázalo, vyučovalo, hrálo divadlo a někdy i vedla soukromá korespondence. Dochoval se i veřejný projev z r. 1920 kolísající v ústním přednesu mezi spisovnou č. a nářečím (v rukopise tvoří původní vrstvu nářečí opravované do spisovné č.), ale spisovně upravený v katolickém časopise Nový domov (Hallettsville, 1895–?). Nářečí bylo doménou pamětí publikovaných v novinách, kuchařských receptů, a jak se stíralo stylistické povědomí mluvčích, i korespondence. Ve srovnání s tím, jak omezeně se nářečí v psaném projevu užívá na domácí půdě dnes (kde je chápáno jako řeč soukromá), překvapují nářeční texty v přistěhovaleckých novinách rozsahem i obsahem. Novinové texty také ilustrují, jak se č. postupně začala stylisticky zplošťovat spolu s tím, jak přistěhovalci začali přetvářet svoje komunikační vazby a č. nahrazovat anglickými. Dopisy, úvodníky, reklamy a inzeráty vypovídají o změnách v prostředí, v němž č. fungovala, a promítá se do nich doba a změny, které s sebou přinášela. Svědčí mimo jiné i o tom, že v č. osadách sice žili bilingvní jednotlivci, ale osady jako sociální celky bilingvní nebyly. Č. v nich fungovala vedle angl., každý jaz. měl své pole působnosti a vzájemně se doplňovaly.

 6 Čeština v Americe a jazykový kontakt

Při jazykovém kontaktu dochází k vzájemnému ovlivňování, které je většinou disproporční, protože jeden z jaz. je dominantní a postupně lexikálně a strukturálně přetváří jaz. vedlejší, který přejímá rysy dominantního jaz. (srov. ✍Poplack(ová) & Sankoff, 1984). Zděděný jazyk (heritage language) privátní domény či sféry postupně zaniká a odumírá v jazyce, který přistěhovalci postupně přijímají za svůj spolu s tím, jak se při navazování nových vazeb ve veřejných doménách spojených s angl. zpřetrhávají vazby na zděděný jazyk. Model lexikální restrukturalizace (✍Myers‑Scotton(ová), 1998), který se projevuje v rovině pojmoslovné provázané s morfologickou restrukturalizací, a to v rámci lexikálních i syntaktických jednotek, je aplikovatelný i na bilingvní kontaktní situace, v nichž osvětluje fáze restrukturalizace. Kontakt vede k přepínání kódů v rámci věty a konvergenci – užívání morfémů primárního jaz., přes které se zavádějí do sekundárního jaz. nové způsoby lexikalizace (✍Myers‑Scotton(ová), 1998:290, 315), a tak se sekundární jaz. stává hybridním.

7 Příklady z česko‑anglických textů

Dopis z Bartenscreek je napsán texaskou spis.č. zachovávající konzervativní infinitivy na ‑ti, 3. os. sg. préz. jest, přechodník očekávaje a lexémy jako nechť a kdežto, proložené hovorovými výrazy kýho ďasa a dialektismy (např. instr.pl.těmi boty), chybějící diftongizace ú > ou – zde obúti místo obouti a lexémem zabokoval ‘zacouval’, vzniklým kombinací angl. sémantického morfému backč. funkčními morfémy:

„Dávno jest tomu, co jsem do „Svobody“ nic nepsal, očekávaje vždy pěknějšího počasí ale marně. I dnes, co toto píšu, prší o překot. Ale nechť je jakkoliv, jen když nebude tak, jako před dvanácti dny. Poslyšte: Jednou z večera jdu poklízet dobytek. Vešel jsem do peny, hned jsem zabokoval tak nešťastně že jsem pouze nohy z bláta dostal, kdežto boty živou mocí nechtěly ven… Druhého dne otec hledí na mé boty, jež byly celé červené. Kýho ďasa jsi s těmi boty udělal?“ (Svoboda, 1. 2. 1888).

Obdobně jinde najdeme např. tvar úrody podle angl. ‘crops’, kde je sice sémantický i funkční morfém český, ale morfosyntakticky odpovídá angl. plurálu. V dopisech se také vyskytují angl. slova morfologicky přizpůsobená č. jako džina, štora, balpikovačka. Redaktoři zasahovali do dopisů se záměrem částečně nářeční text přetvořit ve spisovnější a také z něj odstranit německé lexikální výpůjčky a kalky. Markantně se lišily od zásahů redaktorů z 20. a pozdějších let, kteří se spisovně česky naučili v texaské škole a upravovali texty do těžkopádné č., ale anglicismy pojmové, syntaktické a morfologické nevnímali a neopravovali.

8 Rozklad češtiny v Americe

Podle ✍Myers-Scotton(ové) (1998:316) „je možné na základě sociolingvistické a psycholingvistické charakteristiky jazykové komunity předpovědět, zda a kdy se začne jazyk vytrácet“. K tomu dochází, když jsou „ohroženy hodnoty spojované s daným jazykem a cizímu jazyku dominujícímu zděděný jazyk přibývá na prestiži […]“, zatímco zděděný jaz. přestává být určující pro identitu jedince, dostává se jako jaz. původní země do marginální pozice a přežívá v rituálním jaz. frází, modliteb a písniček. Č. v A. se přestala chovat jako č., když česky vypadající morfémy vstřebaly anglickou sémantiku (kára znamenalo ‘car’, ‘auto’), č. významy se rozmělnily v anglických (obchod byl zaměňován za shop, významově širším než český obchod), č. morfémy se používaly v doslovných angl. významech (např. dělat bum ve významu make boom), přetvářely se vztahy mezi významem a formou (dostat se používalo ve významu angl. to get ‘nastat, pochopit, obdržet’), morfematická variabilita určitého č. slovního základu n. sufixu se nahradila jediným a ostatní se užívat přestaly (robce – vyrábět > vyrábitel) n. naopak se č. funkční morfémy užívaly synonymně (např. zdravotnízdravý, bavlněný, bavlníkový a bavlnný), č. slova byla vtlačena do ustálených angl. sémanticko-syntaktických spojení (např. pán a paní Jan Zabransky) a česky vypadající věty pojmoslovně a syntakticky doslova odpovídaly angl. (např. Děkujte své mouce za své štěstí ‘Thank your flour for your happinnessʼ). Naznačené kalkování z angličtiny rozrušilo také význam č. spojení a vedlo k interferenci s angl. větnou stavbou a angl. pojmoslovím, k jehož převzetí dochází. Strukturální a významové posuny dokumentují přejímky jako pikovačka ‘sběr bavlny’, džin ‘lis na bavlnuʼ, džinovat, pastor, bušle, korny, loty, klerk, rentýř, brownový ‘hnědýʼ, kopek z angl. cup ‘hrnekʼ aj., anglické kalky jako např. slovesa to use, get, thank n. show ve spojeních jako dostali jsme velikou zimu podle ‘we got cold winter; it got very coldʼ, užívati mouky pro všechno pečení ‘to use flours for all bakingʼ, ukazujeme obleky ‘we show/display suitsʼ ve smyslu ‘předvádíme oblekyʼ, obrazy ‘photographs/picturesʼ ve významu ‘fotografieʼ, těžké střevíce ‘heavy/sturdy shoesʼ ve významu ‘boty, které vydržíʼ, rozkošná práce ‘nice, pleasant workʼ ve významu ‘příjemná práceʼ, celý wheat ‘whole wheatʼ ve významu ‘celozrnnýʼ, ceny trhu ‘market pricesʼ ve významu ‘tržní cenyʼ, daněplatci ‘tax payersʼ, ‘Baker Boy Breadʼ čerstvý téhož dne ‘fresh the same/every dayʼ ve významu ‘peče se denněʼ, ale ne ‘čerstvýʼ aj. K dalším strukturním změnám patří následující: Jména hromadná se interpretují a užívají jako plurál, např. úroda > úrody podle ‘cropsʼ, mouka > mouky ‘floursʼ, homonymní morfémy se ztotožňují, např. rýže ‘riceʼ a rýžovat ‘to mineʼ, funkční morfémy se nedůsledně rozlišují, např. ‑ové, ‑ací, ‑ání v rýžové pumpy ‘mining pumpsʼ ve významu ‘rýžovací pumpy/pumpy na rýžováníʼ nebo ‑ý a ‑otní v zdravotní chléb ve významu ‘zdravý chlébʼ, předpony o‑ a za‑ ve spojení obalen ve významu ‘zabalen’, na‑do‑ v dostali jsme velkou zimu ve významu ‘nastala zima’. Obdobně je častá lexikální restrukturalizace i v dopisech a textech v novinách.

Amerikanizaci č. lze sledovat také na dobových náhrobních nápisech na hřbitovech v Texasu, Nebrasce a jinde (např. ✍Kochis, 1980). ✍Eckertová (1998) identifikovala specifické fáze v procesu variability a změny v jazyce, resp. jeho ↗atrofie. Č. se vsazuje do angl. gramatických vazeb udávajících formulaci jmen, dat a příbuzenských vztahů. Tato konvergence patří k počátečním projevům jaz. kontaktu a dochází k ní v početných přistěhovaleckých komunitách, v nichž se původního jaz. užívalo v každodenních osobních kontaktech, ale které zároveň udržovaly vztahy s majoritní společností (viz ✍Myers-Scotton(ová), 1997:230). Podrobněji k analýze těchto jazykových změn viz ↗atrofie.

Obecně platí, že čím více lidí se učilo angl., protože angl. potřebovali ke komunikaci s vnějším světem, tím častěji pronikala angl. ve frázích označujících specificky americké reálie do každodenního užívání. Svědčí o tom i osobní korespondence let 1910–1920 (pozdravy na pohlednicích apod.). Na texaské univerzitě v Austinu se ve 30. a 40. letech těšila čeština, vyučovaná profesorem Míčkem, značné oblibě. V roce 1926 ji studovalo jen čtrnáct studentů, ale o šest let později 36 (a v roce 1938 dokonce 91), a na obor se hlásili i studenti, kteří nebyli č. původu. Č. studenti se už ale nevraceli na rodičovské farmy, mluvit česky nebrali jako nutnost, ale byla to pro ně intelektuální záležitost, a čím méně samozřejmé bylo mluvit česky doma, tím víc se péče o č. institucionalizovala. Primární zdroje 30. a 40. let reflektují klesající prestiž č. Jak angl. postupně přebírala funkce a uplatňovala se v komunikačních situacích na úkor č., mluvčí se č. vzdávali. V inzerátech je zřejmý doslovný překlad z angl.:

„Joe’s place vás zve k odpočinku, pobavení, posilnění a občerstvení všeho druhu. Pivo bečkové i flaškové, dobře ochlazené vždy na skladě. Doutníky, tabák, cigarety. Ice cream a chladné nápoje. Domino a kulečníky. Též chutná jídla. Stavte se jak budete ve městě. Joe Kořenek, majitel“ (1950).

Stav češtiny v Americe reflektují i dopisy čtenářů redakci z 50. let. Zajímavě, a navíc v místním texasko‑moravském nářečí, popisuje rozklad č. farmy i následující korespondent Svobody:

„Ani byste neřekli jak su ludě hladni na ty tolary za něskajší doby. Im nězaleží na tym, jakym spusobem ten tolar vydřu, enom dyš ho vydřu. Že včilej su na fšecko mašiny totiš aj v zemědělstvu, toš pro koně neni hrubě žádnej potřeby, toš ti hladni na ty penize vymetaju kdě jake pastry a botně a skupuju kdě jaku staru herku a voza ich do velkych měst a tam esli třeba, toš ich pokrmja coby stlustly, a potem ich zabijaju a prodavaju to maso za hovězi, a tak na tym dělaju velké peníze. Za herku daju pětku a utrža zaňu zadvěsta a možna aj věc.“ (1950).

O postupujících změnách v písemné podobě poválečné češtiny v Americe svědčí novinové stránky s anglickými nebo doslova přeloženými inzeráty a titulky. Těžiště jazyka se přesunulo z přirozeného komunikativního prostředí na akademickou půdu. V Grangeru, Ganado, Westu aj. se na střední škole vyučovalo češtině ještě ve 40. až 60. letech, ale po 2. světové válce výuka celkově upadala a venkovské školy se slučovaly ve školní okrsky s jednotným systémem vzdělávání. Válka uspíšila rozklad komunity a v převládajícím ovzduší amerického patriotismu nebylo záhodno odlišovat se od většiny a nemluvit anglicky, viz články popisující tuto situaci v novinách. V texaské Praze přestali česky vyučovat na církevní škole až v roce 1972. Česky mluvící kněží odcházeli a noví už na jejich místa nenastupovali: „Máme zde velikou osadu a mnoho moravského lidu je tu, ale česky se vůbec nekáže, jenom anglicky… ti mladí o to nestojí, aby stařenky slyšeli alespoň někdy to slovo Boží ve své mateřštině.“ (1950).

Přechod na angl. byl připraven dlouhodobým jaz. kontaktem a urychlen radikálními změnami v poválečném světě. Angl. se stala pro potomky přistěhovalců jazykem budoucnosti a cestou do lepšího světa, č. symbolem minulosti. Nebyla mluvčím vzata násilím, ale přestala pro ně být praktická, protože stylisticky ani lexikálně nezastupovala jejich zájmy a potřeby, a tak ji nepředávali následující generaci. Dopisy v č. se opravovaly nedůsledně, obsahovaly prvky spisovné a nářeční i pravopisné chyby. Ještě v 80. letech 20. stol. zastupoval tisk a rozhlas leckde společný č. prostor. Do č. časopisů Hospodář a Našinec dodávali většinu materiálu k publikaci čtenáři (ještě v r. 1973 uveřejnil Hospodář inzerát, že hledá „hocha nebo dívku ku čtení korektur a úpravu dopisů“, který by „znal přesně českou gramatiku“). Více k češtině v Americe a Texasu ✍Dutkova, 1999; ✍Dutkova‑Cope(ová), 2001a; ✍Dutkova‑Cope(ová), 2001b; ✍Dutkova‑Cope(ová), 2001c; ✍Dutkova‑Cope(ová), 2003; ✍Cope(ová), 2006; ✍Cope(ová), 2009; ✍Cope(ová), 2011; ✍Hannan, 1992; ✍Hannan, 1996; ✍Mendl, 1978✍Perkowski, 1970.

V Americe se tak č. stala jazykem minoritním, který se vytrácel z každodenního úzu. V Texasu, kde byla č. zvlášť početně zastoupena, se její doznívající výskyt v současnosti mapuje a analyzuje. Přežívá pouze v úzu jednotlivců, poznamenaná atrofickými změnami, ale zároveň si udržuje domácí nářeční specifika. Přístup k americké č. v texaské podobě poskytuje internetová databáze založená na historických a jazykových informacích a primárních pramenech, kterou buduje ve spolupráci s University of Texas v Austinu L. Cope(ová); (http://laits.utexas.edu/txczechproject/). Ta umožňuje částečnou rekonstrukci domácích nářečí na základě texaských nahrávek sebraných S. Pírkovou Jakobson (k dispozici od 70. let do současnosti). Češi v Americe online (http://loc.gov/) podává historický přehled.

Rozšiřující
Literatura
  • Bicha, K. D. Community or Cooperation? The Case of the Czech-Americans. In Ward, C. A. & P. Shashko ad. (eds.), Studies in Ethnicity: The East European Experience in America, 1980, 93–102.
  • Capek, T. Padesát let českého tisku v Americe, 1911.
  • Capek, T. The Cechs (Bohemians) in America, 1920.
  • Čapek, T. Moje Amerika, 1935.
  • Cope, L. Discontinued Intergenerational Transmission of Czech in Texas: “Hindsight is Better than Foresight.” Southern Journal of Linguistics 30, 2006, 1–49.
  • Cope, L. Switching Codes, Affirming Identities: Writing in Texas Czech. Discourse and Interaction 2, 2009, 5–21.
  • Cope, L. From Ethnocultural Pride to Promoting the Texas Czech Vernacular: Current Maintenance Efforts and Unexplored Possibilities. Language and Education 25, 2011, 361–383.
  • Češi v cizině 6, 1992.
  • Daniels, R. Not Like Us: Immigrants and Minorities in America, 1890–1924, 1997.
  • Devítský, J. Wystehovanci do Ameriky, 1849.
  • Doubrava, F. F. Experiences of a Bohemian Emigrant Family. Wisconsin Magazine of History 8, 1924–1925, 393–406.
  • Dubovický, I. Právo a vystěhovalectví. Češi v cizině 7, 1993a, 67–92.
  • Dubovický, I. An Ethnic Dilemma. Nebraska History 74, 1993b, 195–208.
  • Dutkova, L. Texas Czech of Texas Czechs: An Ethnolinguistic Perspective on Language Use in a Dying Language Community. Brown Slavic Contributions 11, 1999, 2–10.
  • Dutkova, L. Texas Czech Folk Music and Ethnic Identity. Pragmatics 10, 2000, 7–37.
  • Dutkova, L. Texas Czech: The Language of Texans Who Say they Speak ‘a Different Type of Czech’. Southwest Journal of Linguistics 20, 2001, 29–69.
  • Dutkova-Cope, L. Texas Czech Ethnic Identity: “So how Czech are you, Really?” Slavic and East European Journal 47, 2003, 648–676.
  • Dvornik, F. Czech Contributions to the Growth of the United States, 1962.
  • Eckert, E. Lexicon of the First Generation American Czechs. Review of Applied Linguistics 76, 1987, 25–41.
  • Eckert, E. First Generation American Czech: A Sociolinguistic Survey. Language Problems and Language Planning 12, 1988, 97–109.
  • Eckert, E. Simplification in Transplanted Languages: A Study of Motion Verbs in American Czech. Review of Applied Linguistics 87–88, 1990, 95–118.
  • Eckertová, E. Češi v Texase: moravské komunity a nářečí náhrobních nápisů. 81, 1998, 38–49.
  • Eckert, E. Po stopách českých vystěhovalců do Texasu. Český lid 88, 2001, 222–264.
  • Eckert, E. & K. Hannan. Vernacular Writing and a Sociolinguistic Change in the Texas Czech Community. Journal of Slavic Linguistics 17, 2009, 87–161.
  • Garver, B. M. Americans of Czech and Slovak Ancestry in the History of Czechoslovakia. Czechoslovak and Central European Journal 11, 1993, 1–14.
  • Habenicht, J. History of Czechs in America, 1904.
  • Hannan, K. Texas Czech Evolves over Period of 150 Years. KJT News 32, 1992.
  • Hannan, K. Ethnic Identity among the Czechs and Moravians of Texas. Journal of American Ethnic History 15, 1996, 3–31.
  • Hannan, K. Reflections on Assimilation and Language Death in Czech-Moravian Texas. Kosmas 16, 2003, 110–132.
  • Hannan, K. From one Monolingualism to Another: Ethnic Assimilation as a Product of Language Displacement in Czech-Moravian Texas. Český lid 91, 2004, 235–252.
  • Harvard Encyclopedia of American Ethnic Groups, 1980.
  • Henzl, V. M. Cultivation and Maintenance of Literary Czech by American Speakers, 1975.
  • Henzl,V. M. Slavic Languages in the New Environment. In Ferguson, C. A. & S. B. Heath (eds.), Language in the USA, 1981, 293–321.
  • Houšť, Rev. A. P. Krátké dějiny a seznam česko-katolických osad ve Spojených státech Amerických, 1890.
  • Chada, J. The Czechs in the United States, 1981.
  • Jaklová, A. První čechoamerická periodika, jejich jazyk a styl. 84, 2001, 245–252.
  • Jaklová, A. První čechoamerická periodika, jejich jazyk a styl. NŘ 85, 2002, 1–10.
  • Jerabek, E. Czechs and Slovaks in North America: A Bibliography, 1976.
  • Kašpar, O. (ed.) Tam za mořem je Amerika. Dopisy a vzpomínky českých vystěhovalců do Ameriky v 19. století, 1986.
  • Kochis, B. Czech in Nebraska. In Schach, P. (ed.), Languages in Conflict, 1980, 111–118.
  • Křížová, M. Building a New Identity: The First Decades of Existence of the Moravian Church. Opera Historica 9, 2001, 407–422.
  • Křížová, M. The Ideal City and Lost Paradise: The Society of Jesus and the Moravian Church in the New World. Acta Comeniana 15–16, 2002, 141–168.
  • Kučera, K. Český jazyk v USA, 1990.
  • Laska, V. (ed.) The Czechs in America, 1633–1977: A Chronology and Fact Book, 1978.
  • Machann, C. & J. W. Mendl. Krásná Amerika: A Study of Texas Czechs, 1851–1939, 1983.
  • Maresh, H. R. & E. Hudson. The Czech Pioneers of the Southwest, 1934.
  • Mendl, J. W. Moravian Dialects in Texas. In Machann, C. (ed.), The Czechs in Texas, 1978, 128–141.
  • Milroy, L. Language and Social Networks, 1987.
  • Milroy, L. & M. Gordon. Sociolinguistics: Method and Interpretation, 2003.
  • Miodunka, W. & A. Brozek. (eds.) Emigration from Northern, Central, and Southern Europe: Theoretical and Methodological Principles of Research, 1984.
  • Morawska, E. From Myth to Reality: America in the Eyes of East European Peasant Migrant Laborers. In Hoerder, D. & H. Rossler (eds.), Distant Magnets: Expectations and Realities in the Immigrant Experience, 1840–1930, 1993, 241–263.
  • Myers-Scotton, C. Code-switching. In Coulmas, F. (ed.), Handbook of Sociolinguistics, 1997, 217–237.
  • Myers-Scotton, C. Codes and Consequences: Choosing Linguistic Varieties, 1998.
  • Olesch, R. The West Slavic Languages in Texas with Special Regard to Sorbian in Serbin, Lee County. In Gilbert, G. G. (ed.), Texas Studies in Bilingualism, 1970, 150–69.
  • Opatrný, J. Problems in the History of Czech Immigration to America in the Second Half of the Nineteenth Century. Nebraska History 74, 1993, 120–129.
  • Panorama: A Historical Review of Czechs and Slovaks in the United States of America, 1970.
  • Perkowski, J. A Survey of West Slavic Immigrant Languages in Texas. In Gilbert, G. G. (ed.), Texas Studies in Bilingualism, 1970, 163–168.
  • Polinsky, M. Cross-linguistic Parallels in Language Loss. Southwest Journal of Linguistics 14, 1995, 87–123.
  • Polišenský, J. Úvod do studia dějin vystěhovalectví do Ameriky: Češi a Amerika I, 1992.
  • Polišenský, J. Úvod do studia dějin vystěhovalectví do Ameriky: Češi a Amerika II, 1996.
  • Poplack, S. & D. Sankoff. Borrowing: The Synchrony of Integration. Linguistics 2, 1984, 99–135.
  • Reichmann, J. J. Czechoslovaks of Chicago, 1937.
  • Řepa, M. Hory, věrozvěstové a bodří Moraváci. Dějiny a současnost 3, 2003, 23–26.
  • Skrabanek, R. L. We're Czechs, 1988.
  • Sládek, J. V. Z cesty do Texasu. Slávie 8, 1869, 412, 413.
  • Sládek, J. V. Má Amerika (Fejetony a příhody 1871–1892), 1998.
  • Solle, Z. Vojtech Naprstek and his Era: Bohemia, the United States, and the Transmission of Cultures. East Central Europe 17, 1990, 1–30.
  • Sternstein, M. Czechs of Chicagoland, 2008.
  • Šatava, L. Migrační procesy a české vystěhovalectví v 19. století do USA, 1989.
  • Šipková, M. O jazyce čechoamerického týdeníku Našinec. 84, 2001, 192–198.
  • Viz také Atrofie.
Citace
Eva Eckertová (2017): ČEŠTINA V AMERICE. In: Petr Karlík, Marek Nekula, Jana Pleskalová (eds.), CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny.
URL: https://www.czechency.org/slovnik/ČEŠTINA V AMERICE (poslední přístup: 21. 9. 2019)

Další pojmy:

kontaktová lingvistika

CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny

Všechna práva vyhrazena © Masarykova univerzita, Brno 2012–2018

Provozuje Centrum zpracování přirozeného jazyka