Typ ↗citoslovcí vyjadřujících řadu odstínů specifikovaných i nespecifikovaných, kladných i záporných emocí. Některá e.c. vyjadřují určitou emoci inherentně: fuj (odpor), jupí, sláva (radost), mňam (libost), většinou je ovšem význam blíže určen kontextem: Ach, to je krása! (libost) × Ach, to bolí (bolest) × Ach, to jsou k nám hosti (překvapení).

Podle typu emocí se rozlišují e.c. vyjadřující (a) kladné emoce: libost (Mňam, to bude dobrůtka), radost (Jupí, to bude prima výlet!), pocit triumfu (Heč, a ty to neuvidíš), uspokojení (Sláva, vyhráli jsme to), nadšení (Joj, to je nádhera!), dojetí (Ach jo, kdyby to tak přišlo zpět), něžnost (No ťuťuťu, ňuňuňu, kdepak jsme se to toulali?) aj.; (b) záporné emoce: nelibost zahrnující škálu ošklivosti (Br, to je zima), odporu (Fuj, to je hnus), opovržení (Ále, to je přece nesmysl), nechuti (Ále, mně se nechce), nespokojenosti (Hernajs, kdy už to bude hotový?), zlosti (Hergot, tak už otevři), vzdoru (Půjdu tam, a basta), bolesti (Au, už mi to nemačkej), posměchu (Kyš, kyš, neumí), smutku a žalu (Bože, to je ale trápení).