AKUZATIV S INFINITIVEM

Autor: Pavel Caha
Základní

Termín akuzativ s infinitivem primárně popisuje syntaktickou konstrukci, kde je objekt (předmět) slovesa vyjádřen (minimálně) sekvencí akuzativu a infinitivu. Jedná se o termín přejatý z latinské gramatiky (accusativus cum infinitivo, a konstrukce se tedy rovněž někdy nazývá AcI // AcI-konstrukce; č. konstrukce akuzativu s infinitivem // AsI). V č. je termín prototypicky aplikovatelný na syntaktické struktury u sloves pasivního vnímání, viz ✍Svoboda (1962); ✍Caha (2004); ✍Panevová (2008):

(1)

Viděl Petra přicházet × *Pozoroval Petra přicházet

Definice konstrukce v sobě zahrnuje dvě části: formální (máme sekvenci akuz.+inf.) a sémantickou (akuz.+inf. je tematickým předmětem slovesa). Z toho vyplývá, že ne všude, kde vidíme sekvenci akuz.+inf., se jedná o AsI-konstrukci. Např. věta Nutil Petra odejít se za AsI nepovažuje, protože sekvence akuz.+inf. nemá status argumentu slovesa nutit. To jde dobře vidět na parafrázích, kde infinitní konstrukci nahradíme finitní větou. Tak na jedné straně lze říci: [Co] viděl Karel? – Viděl, [jak Petr odchází], což ukazuje, že sloveso vidět má jeden argument, který může být vyjádřen (mimo jiné) sekvencí akuz.+inf., tedy Viděl [Petra odcházet]. Na druhou stranu nejde říci: *Co nutil Karel?*Nutil, aby Petr odešel; musíme říci: K čemu nutil Karel Petra?Nutil ho, aby odešel. To ukazuje, že sloveso nutit má dva argumenty, z nichž jeden je vyjádřen akuzativem a druhý infinitivem, tedy Nutil [ho] [odejít]. Důsledkem této analýzy (akuz.+inf. je jako jeden celek argument slovesa vidět) je poměrně komplikovaný gramatický status akuzativního jména. Zaprvé musí být tematickým subjektem infinitivu (protože není tematickým objektem slovesa vidět, tím je sekvence akuz.+inf.). Pád tohoto jména (akuzativ) však na slovese vidět evidentně závislý je. To je zřejmé v případě, kdy sloveso vidět pasivizujeme, protože akuzativ se mění na nominativ (jako by se jednalo o obyčejný objekt slovesa vidět): Vyplašený srnčí ratlík utekl z autonehody v okolí Šťáhlav a byl viděn utíkat na Starý Plzenec; prosím o pomoc při jeho nalezení (z internetu). Shrnuto: akuzativní jméno je tematickým subjektem infinitivu, ale jeho pád je určen slovesem vidět. V č. syntaktické literatuře se tradičně pokládá akuz. za přímý předmět a inf. za ↗doplněk (ČŘJ, 1996:282). 3 (1987:114) pokládá akuz. taky za přímý předmět, ale inf. za příslovečné určení průvodního děje/stavu (komitativní), odvolávaje se na paralelnost struktur Viděl jsem bratra padat k zemi – Viděl jsem bratra, jak padá k zemi; MSoČ 2 (2014:172) analyzuje konstrukci jako případ objektové ↗kontroly. Viz také ↗infinitiv.

Rozšiřující

Struktury s takovými charakteristikami vedly v rámci generativní gramatiky ke dvěma protichůdným analýzám. Podle ✍Chomského (1977) zůstává akuzativní NP v pozici subjektu infinitivní fráze a pád je jí udělen na tomto místě „výjimečně“ přes hranici klauze (viděl [ho odcházet]). Tato analýza se označuje jako exceptional case marking (ECM) a příslušné konstrukce jako ECM-konstrukce. ✍Postal (1974) naproti tomu argumentoval, že objekt se posunuje ven z infinitivní věty do pozice běžného objektu finitního slovesa, a podstupuje tedy určité nadzvednutí na objekt (raising-to-object): viděl hoi [ti odcházet]; viz raising. Obecná relevance této debaty je v tom, jestli je udělení pádu nějakým způsobem svázáno se syntaktickou pozicí (raising-to-object), n. jestli lze pád přidělit na dálku (↗ECM). Teoretická naléhavost této specifické konstrukce se časem vytratila, debata však za sebou zanechala stopy v tom smyslu, že veškeré udělování pádu je v dnešních teoriích buď ve stylu ECM (tj. přidělování na dálku, např. AGREE; viz ✍Chomsky, 2000 a jinde), n. ve stylu raising-to-object (tj. přidělování pádu lokálně (Spec-Head); viz ✍Chomsky, 1995; ✍Kayne, 2004; ✍Caha, 2009, pro různé verze této možnosti). V rámci ↗HPSG (✍Pollard & Sag, 1994) se u sloves typu vidět hovoří o „structure sharing“ (sdílení struktury).

Všechny tyto klasické generativní interpretace AsI-konstrukcí se vztahují především na konstrukce se slovesy propozicionálního postoje (jako věřit). Ta v angl. umožňují realizovat propozici, která je předmětem postoje mluvčího, jako infinitní strukturu: I beleive him to have left, doslova Věřím ho odejít ve významu ‘Věřím, že odešel’. Celá teoretická debata ohledně ECM × raising-to-object (n. structure sharing) pak byla vedena na jejich základě. Č. však tyto konstrukce se slovesy propozicionálního postoje vůbec nemá; viz ✍Lasnik (1998) pro pokus o vysvětlení.

Konstrukce se slovesy vnímání jsou těmto strukturám v něčem podobné (distribucí tematických rolí), ale také se od nich liší (v č.angl. i jinde), a to především v tom, že umožňují pouze specifický typ predikace, tzv. stage-level (✍Basilico, 2003); viz stage level predikát × individual level predikát. To zjednodušeně znamená, že v jejich rámci nelze vyjádřit predikace trvalého charakteru, např. nelze říci *Slyším ho mít přízvuk. Srov. Slyšel ho mluvit s přízvukem, což je stage-level predikace. Tento fakt je relevantní v tom, že spoustu „klasických“ testů vyvinutých v rámci generativní gramatiky na zjišťování AsI-konstrukcí nelze na slovesa vnímání vůbec aplikovat. Tak např. se klasicky tvrdí, že AsI-konstrukce (typu propozičního postoje) umožňují idiomatickou interpretaci infinitivních struktur. Přeneseno na slovesa vnímání by to odpovídalo větám typu *Viděl jablko nepadat daleko od stromu. Negramatičnost těchto vět však není přímým důkazem proti AsI analýze, protože důvody nemožnosti idiomů v daném prostředí jsou spíše spojeny s tím, že slovesa percepce vyžadují stage-level predikáty. Stage-level idiomy jsou poměrně přijatelné (Uslyšíme ptáčka zpívat?), ale kontrast se slovesy kontrolovými (viz ↗kontrola) není černobílý (Donutíme ptáčka zpívat se jeví poměrně přijatelné v idiomatické interpretaci), pravděpodobně proto, že části idiomu (subjekt a predikát) je zde možno odděleně distribuovat na participanty dané situace. Stejně tak je u sloves vnímání omezena škála funkčních kategorií infinitního slovesa; je nemožné vyjádřit zde modalitu (*Slyšel budík moct vzbudit i mrtvého) či slovesný rod (pasivum): *Viděl Petra být zkoušen. Toto je opět v kontrastu s dobře prozkoumanými AsI slovesy propozičního postoje, a tak je možné, že i tato fakta (zvlášť absence modality) vyplývají právě z typu predikace (tj. stage-level).

Je zajímavé, že angl. příklady s percepčními slovesy paradoxně vedou k teoretickým komplikacím (jak pro ECM, tak raising-to-object), protože akuzativní NP vůbec nejde pasivizovat. He saw the prisoners board the train (‘Viděl vězně nasedat do vlaku’) nejde „transformovat“ na *The prisoners were seen board the train (‘Vězni byli viděni nasedat do vlaku’). ✍Kayne (1984) proto přichází s názorem, že akuzativní pád je v takových případech udělen uvnitř infinitní klauze a není vůbec spojen se slovesem vidět.

Nezávisle na těchto otázkách ohledně variace v rámci AsI-konstrukcí se oproti celé této skupině sloves staví slovesa typu nutit, kde je akuzativní NP tematickým objektem slovesa a subjektem infinitivu je foneticky nevyjádřený, ale syntakticky aktivní element (PRO nebo analogický konstrukt), který je koindexován s objektovou NP: Nutil hoi [PROi odejít] (srov. s ECM typem analýzy Viděl [hoi odcházet]). Této koindexaci se tradičně říká kontrola a slovesům s touto vlastností kontrolová. Kontrolová slovesa jsou důležitá pro odhalení gramatických důsledků tematického rozdílu mezi AsI a kontrolou; viz ↗kontrola.

To, že akuzativní jméno má u slovesa vidět status subjektu, se v č. projevuje alespoň třemi vlastnostmi:

(1) Tím, že negace na infinitivu může marginálně vyvolat negativní formu na akuzativním jméně, což je vlastnost, která je v č. charakteristická pro vztahy uvnitř klauze: Vidět nikoho nevstávat, když starý člověk nastoupí do tramvaje, je čím dál běžnější (takto v ✍Caha, 2004). Oproti tomu *Nutit nikoho nevstávat je těžko interpretovatelné. Tento (byť poněkud subtilní) kontrast je s největší pravděpodobností v nějakém vztahu k rozdílným gramatickým strukturám příkladů s vidětnutit. Nabízí se vysvětlení, že zatímco u slovesa vidět je akuzativní NP subjektem infinitivu, a tedy pod jeho vlivem, u nutit je akuzativní NP tematickým objektem daného slovesa, a negace infinitivu u tohoto slovesa nemá proto na jméno vliv.

(2) Slovesa nutitvidět se liší pádem na ↗depiktivním adjektivu (doplňku) v infinitní struktuře. Toto je oblast gramatiky, kde je zapotřebí opatrnosti, protože kontrasty zde nejsou černobílé. Existuje však poměrně detailní empirická studie ✍Przepiórkowského & Rosena (2005), kde autoři zjistili, že věty typu Viděla ho přijít opilého (s depiktivem v akuzativu) jsou přijatelné pro cca 85 % respondentů, kdežto věty typu Viděla ho přijít opilý jsou přijatelné jen pro cca 4 % respondentů; viz také ✍Panevová & Rosen (2011). U kontrolových struktur dostaneme mnohem větší variaci, ale v zásadě platí, že jsou akceptovatelné jak struktury typu Nutil ji přijít oblečená jako dáma (s depiktivem v nominativu), tak příklady Nutil ji pracovat nachlazenou (s depiktivem v akuzativu). Možnost nominativu na depiktivním adjektivu tedy koreluje s kontrolovou strukturou (viz také ✍Dotlačil, 2005). To ukazuje, že u AsI-konstrukce nemůže mít infinitiv PRO-subjekt (n. analogický konstrukt), zatímco slovesa typu nutit takové struktury umožňují (byť možná nevynucují).

(3) Jistá míra synonymie aktiva/pasiva u AsI sloves a absence této synonymie u kontrolových sloves. Myšlenka je zde taková, že aktivní a pasivní struktura vyjadřují stejný děj (mohou být synonymní) a tato synonymie je u sloves percepce zachována, protože to, co vidíme, je právě tento děj – vyjádřený infinitní klauzí. U sloves kontroly naopak dostaneme rozdíl, jestli je nucení podroben agens (v aktivu) n. patiens (v pasivu). Ideálně bychom zde tedy porovnávali struktury typu Slyšel Petra chválit tu novou encyklopedii a *Slyšel tu novou encyklopedii být chválenou od Petra, ale – jak zmíněno výše – čistá pasiva jsou zde nepřípustná. S jistou nepřesností se tedy musí využít porovnání ne zcela identických konstrukcí, jako např. Viděl doktora očkovat PetraViděl Petra nechat se očkovat od doktora, které jsou (podle očekávání) volnými parafrázemi též percepční situace. Naopak Nutil doktora očkovat PetraNutil Petra nechat se očkovat doktorem nejsou parafrázemi a liší se (očekávaně) tím, kdo je podroben nucení (doktor/Petr).

Slovesům percepce se v některých ohledech blíží i slovesa jiná. ✍Caha (2004) např. pozoruje, že sloveso přistihnout se rovněž vyskytuje v konstrukci, která připomíná AsI, např. Opakovaně jsem je přistihl líbat se v čekárně (z internetu). Ač fakta nejsou černobílá, zdá se, že akuzativní depiktivum je zde mnohem přijatelnější než nominativní (Opakovaně jsem je přistihl líbat se v čekárně opilé/*opilí); to je vlastnost spojená s AsI slovesy. Na druhou stranu se zdá, že sloveso přistihnout vyžaduje tematický objekt: Přistihl (*ho) kouřit na záchodě. Aktivum a pasivum zde navíc nejsou synonymní. Přistihl doktora očkovat Petra × Přistihl Petra nechat se očkovat od doktora se liší tím, kdo byl přistižen s tou implikací, že ten nese odpovědnost za děj vyjádřený infinitní klauzí. Toto sloveso tedy stojí na hranici mezi AsI a kontrolovými strukturami. Viz také ↗infinitiv.

Literatura
  • Basilico, D. On the Topic of Small Clauses. LI 34, 2003, 1–36.
  • Caha, P. Konstrukce akuzativu s infinitivem v češtině. In Č-US 5, 2004, 287–301.
  • Caha, P. The Nanosyntax of Case. PhD. diss., Univ. Tromsø, 2009.
  • ČŘJ, 1996.
  • Dotlačil, J. Non-Local Binding in Slavic Languages and Restructuring. In Blaho, S. & L. Vicente ad. (eds.), Proceedings of Console XIII, 2005, 1–16.
  • Chomsky, N. On Wh-Movement. In Culicover, P. & T. Wasow ad. (eds.), Formal Syntax, 1977, 71–132.
  • Chomsky, N. The Minimalist Program, 1995.
  • Chomsky, N. Minimalist Inquiries: The Framework. In Martin, R. & D. Michaels ad. (eds.), Step by Step: Essays on Minimalist Syntax in Honor of Howard Lasnik, 2000, 89–155.
  • Kayne, R. S. Connectedness and Binary Branching, 1984.
  • Kayne, R. S. Prepositions as Probes. In Belletti, A. (ed.), Structures and Beyond: The Cartography of Syntactic Structures 3, 2004, 192–212.
  • Lasnik, H. Exceptional Case Marking: Perspectives Old and New. In FASL 6, 1998, 187–211.
  • 3, 1987.
  • MSoČ 2, 2014.
  • Panevová, J. České konstrukce tzv. slovanského akuzativu s infinitivem. SaS 69, 2008, 163–175.
  • Panevová, J. & A. Rosen. Zvláštní případy shody: doplněk u infinitivu. In Štícha, F. (ed.), Kapitoly z české gramatiky, 2011, 900–909.
  • Pollard, C. & I. A. Sag. Head-Driven Phrase Structure Grammar, 1994.
  • Postal, P. M. On Raising, 1974.
  • Przepiórkowski, A. & A. Rosen. Czech and Polish Raising/Control with or without Structure Sharing. Research in Language 3, 2005, 33–66.
  • Svoboda, K. Infinitiv v současné spisovné češtině, 1962.
  • Viz také Infinitiv.
Citace
Pavel Caha (2017): AKUZATIV S INFINITIVEM. In: Petr Karlík, Marek Nekula, Jana Pleskalová (eds.), CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny.
URL: https://www.czechency.org/slovnik/AKUZATIV S INFINITIVEM (poslední přístup: 13. 11. 2024)

Další pojmy:

gramatika syntax

CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny

Všechna práva vyhrazena © Masarykova univerzita, Brno 2012–2020

Provozuje Centrum zpracování přirozeného jazyka