PALONÍN

Vybírání vran  

žena, nar. 1891

Tak taťineg ďelávalw ve skale1, pravda, a já z maminkó sme tam takw bévalw. A já sem ráda vwbirala vranw. Vite, to bwla naše pochótka! Dwž bwlw mladi, tak sem choďila dwcki vot strom> ke strom> a tlókla sem na strom a vonw se navrch> vozivalw f tem křovó tam... Já sem jedenkrát takw... maminka mňe povidaji: „Tw, bjež dom, popraf2 a přwnďi za nama.“ No tak já sem šla dom a já sem tam viďela na jednim stromňe, že tam litalw stari vranw a žwvilw tw mladi. Tak já sem nechala fšeckiho a vwlezla sem na strom. Vite, já sem >mňela dobře list, já vwlez> w fčwl3 ješče na strom, jak s> stará!

A vwlezla sem na strom a mňela sem takovó zásťer> dozatk>4. Do pole zásťer> a t> sem >vázala t>ť5, >ďelala sem si takové h>zel6 a vwbrala sem si tw vranw. Ale vonw tw pótvorw vám, neřádni, začalw vám tak křwčet! Já povidám: „Jéžišmarjá, b>dete ťicho!“ Chťela sem, vite, jich sťisknót, ale nešlo mňe to.

A tw, vite, jak tag začalw řvat, tw stari vranw přwleťelw, to ste mňelw viďet ten candrnaj7! To ste neviďelw! Já sem mňela každé vlas takle, jag mňe vám do té hlavw..., já sem mňela moc vlasu, a takovéch... kolo sem mňela vokolo..., >š to kolo sem tam nemňela! ïš sem mňela každé vlas jináč, vite... No, bwla sem ráda, že, vite, mňe neďoblw. Dwbwh bévala mňela miň vlasu, tak sem bwla krvavá načwsto. A fčwl najednó slwšim: „Tw, Filošu8, drš se dobře teho strom>!“ Já... sem se bála fčwl vohlidnót, protože sem m>sela furt se bráňit tem vranám. Najednó se poďivám, tam stál pantáta Ťichéch, bévalé náš starosta, takové starši pán, a ten křwči: „Drš se!“ No tak sem se držela. No ja, ale jak sem jela dule, vite, chťela sem sjed dule, najednó bác, voňi vwstřelwlw, jedna vrana spadla dole, dr>há rana, zas spadl dule ten dr>hé... Fčwl sem já se lekla, vite, a jak sem mňela tw s>kňe – tem> se nesmňéte – vjeřte mňe, já sem zaháčwla za s>k a fčwl sem zustala na tem stromňe viset! A nemohla sem dule aňi navrch, protože navrch sem se bála a dule sem nemohla sjet, protože sem visela za ten s>k.

A pantáta... volajó: „No tak sles! B>deš tam vječňe?“ Poám9: „Já nemuž>.“ – „No pročpak?“ Poám: „Já visim.“ A von povidá: „No já ťe zestřelim.“ A jag řekl‚ já ťe zestřelim, já sem sebó smékla, s>kň> sem přetrhla a sjela sem vám po tem stromňe dule. Vite, hnet sem se chwtla za bř>ch, dwť já sem ho vám mňela celé poškrabané! Protože jak sem sjela, vona ta borovice… vonw maji običéňe na borovicich, tw vranw hňizda. Tak já sem sjela po tem dule... No, tenkráť sme nemňelw takovi trenirkw, jak fčwl, anebo tw gaťe, jak máte fčwlká10, viďite, mw sme mňelw rostřwženi11 anebo žádni... A tak já sem se držela. Pantáta mňe povidá: „Copa ťe ďelá bř>ch?“ Poám: „Boli.“ – „Tag bjež dom a namaš si ho sadlem.“ No tak sem šla. „A tw vranw vem! Tw dvje vranw! To b>dete mňet vibornó polifk>!“

1 v lomu, 2 postarej se o dobytek, 3 i teď, 4 dozadu, 5 tady, 6 uzel, 7 chaos, 8 domácky: Filoméno, 9 povídám, 10 teď, 11 rozstřižené

Obec Palonín (v Českém jazykovém atlasu bod 651) leží 6 km jjv. od Mohelnice a reprezentuje mluvu centrální podskupiny středomoravských nářečí.

Rysy společné s českými nářečími v užším smyslu:

– neprovedení přehlásky ’a > (ě >) e: naše pochótka;

– úžení é > í (s následným krácením í > i): fšeckiho, litalw stari vranw        ;

– koncovka -ich (< -ích) v lok. pl. typu růže: na borovicich.

Rysy společné s nářečími na Moravě:

– tzv. moravská krátkost (skala, vrana, rana, řvat, mňet);

– neprovedení přehlásky ’u > i a ’ú > í v koncovkách, částečně ani v kořeni slova: Filošu, s>kň>, volajó, bř>ch;

– zachování skupiny šč: ješče;

– tvar s> (< su) v 1. os. sg. sponového slovesa být: s> stará.

Rysy charakteristické pro středomoravská nářečí:

– monoftongy é, ó za české diftongy ej, ou: bévalé, pantáta Ťichéch, običéňe; pochótka, tlókla, z maminkó.

Rysy charakteristické pro centrální podskupinu středomoravských nářečí nebo její část:

– široké samohlásky w (< y) a >  (< u): vranw   , bwla, trenirk w, slwšim; b>deš, s>kň>, nemuž>; w

   též za pův. i po c, s, z, č, š, ž, ř, l, např. načwsto, žwvilw, křwčwt, přwnďi;

– zkrácené samohlásky i, u: hňizda, taťinek, starši; moc vlasu;

– protetické v: vonw  se vozival w, vokolo, vohlidnót se;

– ak. tvar zájmena ty ve funkci dativu: copa ťe ďelá bř> ch;

– tvary ukaz. zájmen teho, tem>, tem: drš se dobře teho strom>, tem> se nesmňéte, na tem stromňe, f tem křovó, furt se bráňit tem vranám;

– gen. fem. ukaz. zájmena ta ve tvaru té: do té hlavw;

– lok. sg. m. číslovky jeden ve tvaru jednim: na jednim stromňe;

– koncovka -ó (< -ou  <  -ú) v lok. sg. n. typu stavení: f tem křovó;

– zakončení -aji, zřídka -ajó v 3. os. pl. ind. préz. sloves 5. tř.: volaji, povidaji, maji; volajó;

– tzv. plurál úcty: taťineg ďelávalw, maminka mňe povidaji, pantáta volaji;

– převaha asimilace typu vlas jináč, tak já, moc vlasu, popraf a přwnďi (ale: já z maminkó);

– převaha podob bez protetického h: >vázala, >ďelala, >mňela vedle h>zel.

Záznam pořízen v prosinci 1969. Zdroj: Český jazykový atlas. Dodatky, 2011.