RYBÍ

žena, nar. 1886

Ale jedenkrat sem hruze zažyła. Tož ve dňe jeden sedlag mi pravi, pry: „Paňimamo, ja mam na oteleňi kravu, a jag buďe, dyby v nocy to trefiło1, ja budu potřebovaď gořałku, otefřťe mi, jag zaklepu.“ Ja pravim: „Vemťe sy ju račy fčyl2.“ – „Ale ja, to ja ňemožu, to ja, my bysmy to vypili a v nocy byh ňemjeł.“ – „Tož dyž ňemožeš, toš to zavołajťe.“

Tak – było puł jedne v nocy – mjeła sem małe svjetełko uďełane, edem3 skrz ďeťi, taku nočňi lampičku. Gdosy ťuka na okno. Tož ja sem sy praviła: To je ten sedlak, co ma zamłuvene, že mu otevřu. Tuž ja jidu otvirať. Jéminačku, vojak. Z vreckem4 na řbeťe, jak to nosyli ty… Ja sem honem chťeła, jak sem viďeła vojaka, zaviraď dveřy. On ale do ňih ždurnuł5 a dostał se do syňe a dale a fčyl... Proboha, prosył, aď ho tam ňecham na noc, že zabłuďił. A ja pravim: „Tož hďe sťe pochoďił?“ No tož mi to povjedał, že dostał se ež6 navrch. Tam, tam je takove, povjedaju temu Potočysko, takove rastoky7, škareda cesta, same křovi a to. Tož jak tam přyšeł, toš se vraťił, viďeł, že jiďe zle, a u mje, dyš to svjetełko było, tag zaťukał... A ja ot strachu, tuš proboha, dyž mi vojak se tu ftašy8 a ja sem sama z małyma ďecky.

Vešeł do svjetňice, zhoďił ze sebe tu... tu tornu, hoďił to na zem. Płašč, płaščem se přykrył a chłab na zemi ležeł. Ja už do rana ňespała a cerka – była u nas sestřyna, ta mjeła myslim třynast čy štrnazd roku – tuš ta zarovno9 se mnu ňespała. To sme se bały, že... Ňevjeďeł čłovjek, co je to zač, aby nam potem ňeubližył lebo ňeco… Rano, toš pjekňe poďekovał za nocleh a zebrał svoje vjecy a šeł pryč.

1 kdyby to přišlo v noci, 2 teď, 3 jenom, 4 s pytlíkem, s tornou, 5 strčil, 6 až, 7 strže, 8 vetře, 9 zároveň

Obec Rybí (v Českém jazykovém atlasu bod 814) se nachází 5 km vých. od Nového Jičína, její dialekt patří k jižní (frenštátské) podskupině slezských nářečí.

Rysy společné s nářečími na Moravě:

– měkký typ sklonění u subst. f. na -sa, -za: zažyła hruze, do mise.

Rysy charakteristické pro slezská nářečí:

– přízvuk na přeposlední slabice (v přepisu neznačeno);

– pouze krátké samohlásky: ja pravim, małe svjetełko uďełane, takove rastoky, škareda cesta;

– uchování monoftongú ý (> y) a ú (> u): pry, zabłuďił;

– rozlišení i a y: myslim, vypili;

– zachování nepřehlasovaného a ve skupině aj: zavołajťe;

– existence l a ł: zaklepu, ležeł, było puł jedne;

– výslovnost pův. skupení m’ě jako mje: u mje, ňemjeł, mjeła;

– regresivní asimilace u sh: zhoďił;

– měkkost u skupiny ne: ňemožeš;

– koncovka -my v 1. os. pl. kondicionálu: my bysmy to vypili.

Rysy charakteristické pro jižní (frenštátskou) podskupinu:

– nepřítomnost palatalizovaných sykavek: nosyli, prosy, do syňe (× nos’ili, pros’i, do s’iňe v slez. nářečích jinde);

– neasibilovaná výslovnost slabik ďe, ťe, ďi, ďi (bez sykavkového šumu): buďe, otefřťe, hďe sťe pochoďił (× budz’e atd. jinde);

– změna i > y po c, s, č, š, ř: vjecy, gdosy, račy, fčyl, ftašy, sestřyna, dveřy;

– instr. pl. n. vzácně a zpravidla jen ve spojení se shodným přívlastkem zakončen na -y: z małyma ďecky;

– koncovka -e v gen., dat., lok. f. tvrdé adj. flexe a zájmena ta: puł jedne, do te velke mise;

– koncovka -u v instr. sg. f. subst. a zájmena já: pod lampičku, se mnu (× pod lampičkum v slez. nářečích jinde).

Záznam pořízen v červnu 1965. Zdroj: Český jazykový atlas. Dodatky, 2011.