PŘEČKOVICE

Dětské hry a práce  

žena, nar. 1907

Toš ten živod bíł ťeškí, to sa ví, prvej1, isťeže. To aj diš sme bili jako ďecka, diš sme rústli, aj diš sme... mi sme si tak nemohli hrát, jak si fčilkaj2 ďecka hrajú, fšecko majú, ti balóni, a mi sme mňeli enom pucku3. To sme vzali starú pančuchu, rospárali, uďełali sme pucku, ná4 tím sme si enom házávali. A fčilkaj ďecka, to mosíja mňet palóni5, šag jag oňi povidajú, jakési míče a gdesi cosi, jakíchsi teh hraček, to gde, to mi sme nemohli mňet. To mi us sme moseli, dis sme bili takové ďecka, husi hnat, pást, a boski! To sme botú aňi ňičeho nemňeli! To sme moseli enom boski. A potem už jak trochu vječí, toš už zas krávi, uš palicu6 do ruki, a už hajda, uš krávi, kabaťisko sa dało na hłavu, diš pršało, nebo ten mňech7 sa dáł na hłavu a uš sa šło za kravama. Us sme pásli krávi.

Na fčilkaj ti ďecka? To aňi nevíja, co je! To fčílkaj je ďecko, de8 to! To bi aňi, aňi nešli ti ďecka, aňi bi to nehna-... aňi bi to nešli pást, aňi bi sa nemohli spolehnút na to. Aj diš sme přišli, moseli sme viházad hnúj a fčil tej škuťini9 donést pod ňe, nastłat, fčil sme to moseli napájat, vzít puténku, do studňe na vodi, na vodu, vodi donést, napójit sme to moseli a us sme moseli pomáhat fšecko, po dvoře zamést a tak. Ale fčílkaj ďecka, chm, co to je! To aňi nevíja, že žijú. Co fčil ďecka majú život.

1 dříve, 2 teď, nyní, 3 hadrový míč, 4 no a, 5 míče, 6 hůl, 7 pytel, 8 kde, kdepak, 9 steliva pro dobytek

Obec Přečkovice (v Českém jazykovém atlasu bod (744) leží 4 km ssz. od Bojkovic, její dialekt patří do jižní (slovácké) podskupiny východomoravských nářečí.

Rysy společné s nářečími na Moravě:

– tzv. moravská krátkost: hnat, též mňet;

– neprovedení přehlásky ’u > i: palicu;

– genitiv záporový: to sme botú aňi ňičeho nemňeli;

– spojka aj ‘i’.

Rysy charakteristické pro východomoravská nářečí:

– uchování monoftongů (ý >) í a ú: živod bíł ťeškí, spolehnút, starú pančuchu;

– neprovedení úžení é > í: jakési míče, puténku, zamést;

– dloužení o před j: napójit;

– existence l a ł: nešli × hłavu, nastłat;

– zánik náslovného j před i: isťeže;

– zvratné sa: kabaťisko sa dało na hłavu;

– tvary slovesa muset v podobě s mo-: mosím, moseli;

– podoba s kmenovým a v příč. min. a infinitivu sloves 4. třídy: pršało, viházat, napájat, házávat.

Rysy charakteristické pro jižní (slováckou) podskupinu

– ve výslovnosti splynutí y, ý s i, í: husi, krávi, boski, ťeškí, jakíchsi, balóni;

– infinitivní koncovka -t: hnat, viházat;

– výslovnost pův. skupení m’ě jako mňe: nemňeli, mňech;

– zakončení -íja v 3. os. pl. ind. préz. sloves 4. tř.: mosíja (též nevíja);

– postfix -kaj: fčílkaj.

Záznam pořízen v červenci 1968. Zdroj: Český jazykový atlas. Dodatky, 2011.