VLASTNÍ JMÉNO MÍSTNÍ SLUŽEBNÍ
Vlastní jméno místní (↗toponymum, ↗oikonymum) označující osady pojmenované podle činnosti jejich obyvatel. Oikonyma daného typu jsou nejčastěji zakončena formanty ‑ary/‑áry, ‑aře/‑áře, ‑(n)íky, např. Bečváry, Dehtáře, Hrnčíře, Kobylníky, Kravary, Kravaře, Lnáře, Ovčáry, Štítary, Vinary, Zlatníky, popř. k nim jsou řazena podle sémantické souvislosti některá oikonyma složená, např. Koloděje, tj. ʻves výrobců kolʼ, Mukoděly, tj. ʻosada mlynářůʼ, Voděrady, tj. ʻosada lidí zabývajících se rybolovem, popř. vodními pracemiʼ. V.j.m.s. jsou vymezována jako podkategorie v širším rámci ↗vlastních jmen místních obyvatelských (✍Spal, 1958:5).
V.j.m.s. představují typ ↗toponym charakteristických pro nejstarší sídelní území v Čechách a na jižní Moravě, méně výrazně se uplatňují na severní Moravě a ve Slezsku, s výjimkou Opavska, např. Bobrovníky, Zlatníky. Jsou rozložena kolem někdejších hradských center, k nimž byli obyvatelé služebních osad vázáni vybranými činnostmi a povinnostmi. Dobou jejich vzniku je 10. stol., končí na počátku 12. stol.
Existence služební organizace, doložená na základě písemných pramenů a jistého přeceňování svědectví toponymických dokladů, jako např. ↗oikonyma „jsou vlastně jediným pozůstatkem služebné organizace, který není všemi vyjmenovanými nepříznivými okolnostmi zasažen“ (✍Krzemieńska & Třeštík, 1964:643, 557), je od 60. let 20. stol. považovaná za specifikum raně středověkých Čech, Polska a Uher (✍Krzemieńska & Třeštík, 1964; ✍Žemlička, 1997:35; ✍Krajčovič, 2005:169–196). V současné době však řada autorů tuto teorii kriticky přehodnocuje a relativizuje „nevyvratitelnost“ toponymických dokladů (např. ✍Klápště, 2005; srov. diskuzi: ✍Jan, 2007; ✍Macháček, 2008), stejně jako jeho unikátnost ve středoevropském prostoru (✍Hensch, 2008).
- Hensch, L. Lauterhofen – Sulzbach – Nabburg – Ermhof: Aspekte zur karolingischen Herrschaftsstruktur in der mittleren Oberpfalz. In Haberstroh, J. & G. Riedel ad. (eds.), Bayern und Ingolstadt in der Karolingerzeit, 2008, 163–194.
- Hosák, L. Místní a pomístní jména na Moravě a ve Slezsku jako historický pramen, 1968, 22–28, 32–35.
- Jan, L. Skrytý půvab „středoevropského modelu“. ČČH 105, 2007, 873–902.
- Klápště, J. Proměna českých zemí ve středověku, 2005, 307–310.
- Krajčovič, R. Pokus o výklad osadných názvov typu Vozokany. In Zborník Filozofickej fakulty Univerzity Komenského. Philologica 16 (A), 1964, 83–87.
- Krajčovič, R. Z historickej typológie služobníckych osadných názvov v Podunajsku. In Ratkoš, P. (ed.), O počiatkoch slovenských dejín, 1965, 205–250.
- Krajčovič, R. Živé kroniky slovenských dejín skryté v názvoch obcí a miest, 2005, 338–346.
- Krzemieńska, B. & D. Třeštík. Služebná organizace v raně středověkých Čechách. ČsČH 12, 1964, 637–667.
- Macháček, J. Středoevropský model a jeho archeologické testování. ČČH 106, 2008, 598–626.
- OČSMJ, 1960.
- Spal, J. Místní jména obyvatelská zakončená na ‑any. In SbVPŠP, Jazyk a literatura 1, 1958, 5–133.
- Žemlička, J. Čechy v době knížecí, 1997, 156–157, 301–303.
- Žemlička, J. Počátky Čech královských 1198–1253, 2002, 338–346.
URL: https://www.czechency.org/slovnik/VLASTNÍ JMÉNO MÍSTNÍ SLUŽEBNÍ (poslední přístup: 18. 4. 2024)
CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny
Všechna práva vyhrazena © Masarykova univerzita, Brno 2012–2020
Provozuje Centrum zpracování přirozeného jazyka