↗Vlastní jméno (též onymum, proprium) utvořené z ↗apelativa (substantiva) n. z apelativního slovního spojení; v č. a slovanské onomastice jsou za d.v.j. považována i propria vzniklá z adjektiv, sloves, citoslovcí a ostatních slovních druhů, např. příjmení Nový, Dokulil, Nevímsám, Skočdopole, Tenkrát a Cink. Podle třídy (podtřídy) výsledného propria se termín specifikuje: deapelativní příjmení Kovář, deapelativní oikonymum Písek, deapelativní anoikonymum Buková, Hájek (lesy), Široká niva (pole), Loučky (louky), Horka (vinice), deapelativní chrématonymum Platan, Primátor (druhy/značky piva) atd. Viz též ↗příjmení; ↗oikonymum; ↗anoikonymum; ↗chrématonymum.