Konsonant vzniklý rychlým kontaktem dvou artikulačních orgánů. Nejčastěji jsou tvořeny špičkou jazyka, ale existují i v. retné. U jazyčných v. se jazyk rychle vymrští (švihne – proto též švihy) a dotkne patra (zubů n. dásní). Kontakt mezi jazykem a patrem je velmi krátký. V. jsou podobné okluzívám, jelikož u obou dochází ke kontaktu dvou artikulačních orgánů, avšak u v. je výrazně kratší, za strikturou nenarůstá tlak a následně ani nevzniká výrazný šum. V. jsou proto řazeny mezi ↗sonory. V americké angličtině se alveolární v. [ɾ] velmi často vyslovuje místo alveolárních okluzív [t], [d] ve slovech jako latter, ladder. Alveolární v. lze také srovnat s alveolární vibrantou [r], se kterou je např. ve španělštině v kontrastu: [peɾo] pero ‘ale’ × [pero] perro ‘pes’. Vibranty se od v. liší tím, že jsou tvořeny opakovaným kmitáním aktivního artikulačního orgánu, zatímco u v. je kontakt pouze jeden. V. se proto někdy popisují jako jednokmitové vibranty, avšak u vibrant se artikulační orgán pasivně rozkmitá prouděním vzduchu, zatímco u v. je kmit artikulačním orgánem (jazykem) aktivně způsoben. Jednokmitová vibranta se v současné č. zdá být nejrozšířenější realizací /r/ (✍Machač, 2009; ✍Volín, 2010:48) a bývá někdy popisována jako v. Termín verberanta byl pro č. navržen ✍Dubědou (2005:71), jiní užívají švih jako překlad angl. flap. Termíny tap a flap jsou obvykle synonyma, ale někteří lingvisté mezi nimi rozlišují (✍Ladefoged & Johnson, 2011:175). Jako tap jsou potom charakterizovány konsonanty, u nichž se aktivní artikulační orgán rychle přiblíží k pasivnímu a následně se od něj rychle oddálí, a jako flap konsonanty, u nichž se aktivní artikulační orgán během svého pohybu krátce dotkne orgánu pasivního. Č. termíny zahrnují obě možnosti.