Způsob, jak slovosledem zleva doprava a současně sestupnou intonační kadencí vyjádřit rozložení ↗výpovědní dynamičnosti přibližně ve směru od nejvyššího k nejnižšímu stupni, tj. od ↗rématu k ↗tématu:

Opakem je ↗objektivní slovosled:

Subjektivním pořadem se nejčastěji vyjadřuje, že postoj mluvčího k sdělovanému obsahu je subjektivní, individuální až emotivní a dále že sdělovaný obsah je jím nějak hodnocen, např. jako neočekávaný, překvapivý, nápadný, n. jinak hodný pozoru. Pořadu s iniciálním, ale neemotivním rématem se někdy využívá rovněž v počátečních větách krátkých zpravodajských žánrů; neemotivní (a v tomto smyslu „nesubjektivní“) pořad je distinktivním rysem jejich žánrové výstavby. Např.:

Při přečtení nahlas mají věty uvedeného typu pravidelně nedůrazové intonační schéma s ↗IC na posledním slově. Jde o jeden z nesčetných případů, kdy bezpříznaková intonace pozbývá schopnosti důsledně signalizovat polohou IC rozložení ↗výpovědní dynamičnosti. Mezi oběma těmito krajními póly s.s. osciluje využití pořadu (téma) > réma > téma v mluvených i některých psaných projevech; bývá dáno mírou jejich spontánnosti a s tím související snahou, aby nejdůležitější informace byla sdělena dříve než ta, která se mluvčímu jeví v daném okamžiku jako méně důležitá. Hranice mezi emotivní příznakovostí s.s. a aktualizací rématu bez příznaku emotivnosti je plynulá. Středová poloha rématu (zpravidla na předposledním místě ve větě) je méně spjata s emotivností než poloha počátková; z tohoto důvodu také nenese tak výrazné znaky individuálního užití:

Termín subjektivní pořad pochází od ✍Mathesia (1947). Též ↗slovosled, ↗aktuální členění větné, ↗funkční perspektiva větná, ↗slovosledný typ, ↗objektivní slovosled, ↗důrazově vytýkací konstrukce.