Funkce (nazvaná po matematikovi T. Skolemovi), jejímž argumentem je vázaná individuová proměnná a jejíž hodnotou je individuum. S.f. má svůj původ v matematice a logice, kde se jí užívá k redukci existenčního kvantifikátoru ve skopu kvantifikátoru univerzálního; obecně platí, že ∀x∃y.R(x,y) ⇔ ∀x.R(x,f(x)), kdy f(x) = y. V rámci lingvistiky se jí užívá pro modelování tzv. funkčních interpretací otázek s ↗kvantifikátory (pro tuto analýzu viz zejména ✍Groenendijk & Stokhof, 1983; ✍Groenendijk & Stokhof, 1984; ✍Engdahl(ová), 1986; ✍Chierchia, 1993; ✍Dayal(ová), 1996). Např. otázka (1) má tři možné odpovědi, tzv. individuální odpověď (1a), párovou odpověď (1b) a funkční odpověď (1c):

Je-li otázka interpretována tak, že je očekávána funkční odpověď jako (1c), pak se tázací zájmeno (koho) sémanticky analyzuje jako S.f. společně se svým argumentem – individuovou proměnnou, tedy f(x). Celý komplex pak denotuje individuum, neboť f(x) = y. Otázka (1) se tedy v tomto případě ptá po funkci a nikoliv po individuu (jako je tomu v případě odpovědi (1a)). Hodnotou této funkce v (1c) je v maminka – funkce z individuí (dětí) do individuí (jejich matek). Argumentem této funkce je proměnná x, vyjádřená reflexivem svou. Tato proměnná je vázána kvantifikátorem každý student, čímž zachytíme kýženou sémantiku otázky (1). Uvažujeme-li pak pro názornost, že významem otázky je množina propozic, které odpovídají jejím potenciálním odpovědím (✍Hamblin, 1973), můžeme zapsat význam otázky (1) s funkční interpretací jako ve (2), kde tučně tištěné fráze odpovídají možným hodnotám Skolemovy funkce f: