1. U substantiv gramatická kategorie syntakticky nezávislá; založena na významové složce zahrnující životnost a přirozený rod (sex: muž × žena, resp. jeho neprojevení se pro sexuální nezralost) a na výrazové složce slovního tvaru řazeného k ohýbacímu vzoru. Významová složka r. souvisí s přirozeným rodem a uplatňuje se pouze u části subst., především u jmen osob a některých zvířat. Přirozený rod [sex] pak determinuje rod gramatický [genus]: maskulina (jména rodu mužského), feminina (jména rodu ženského) a neutra (jména rodu středního). Jména s přirozeným rodem maskulinním jsou i gramatickými maskuliny (s výjimkou subst. páže, klouče, ale i dalších substantiv interpretovaných na rovině slovníku jako maskulina v singuláru a neutra v plurálu, např. hrabě, kníže, dóže, markrabě, lankrabě, která označují osoby přirozeného rodu mužského, skloňují se podle vzoru kuře a vykazují některé anomálie v gramatické ↗shodě, viz ✍Pravdová & Svobodová, 2014), jména s přirozeným rodem femininním jsou i gramatickými femininy (s výjimkou subst. děvče, u něhož rovněž existují anomálie v gramatické ↗shodě, viz ✍Ziková & Caha, 2004), jména s významem neprojevení se přirozeného rodu pro sexuální nezralost jsou gramatickými neutry (cikáně, kotě). Jména neživotná nejsou asociována s přirozeným rodem a gramatický rod získávají zčásti na základě formy (typicky: jména s nom. koncovkou ‑Ø jsou mask., s koncovkou ‑a jsou fem. a s koncovkou ‑o a ‑í jsou neutra), v principu je ale jejich rod v současné č. nemotivovaný (kůl je mask., hůl je fem.; růže je fem., moře je neutrum atd.).

O kolísání mezi rody typu trnož = mask. i fem., rukojmí = mask. i neutr. a typu brambor = mask. × brambora = fem. viz např. ✍MČ 2 (1986). Několik subst. má různý rod v sg. a pl.: dítě = neutr., děti = fem., ucho = neutr., uši = fem. aj.

Přirozený rod se vyjadřuje (a) lexikálně, a to prostřednictvím heteronomních dvojic slov, která patří do starých vrstev jaz. (názvy příbuzenských vztahů a některých užitkových druhů zvířat): muž – žena, bratr – sestra, syn – dcera, strýc – teta, býk – kráva, (b) slovotvorně procesem ↗přechylování: dělník – dělnice, učitel – učitelka, žák – žákyně, koza – kozel, …; žába – žabák, (c) mluvnicky u názvů některých povolání typických pouze pro určité pohlaví (letuška), u některých jmen vyjadřujících hodnocení (lenoch, opilec, lakomec) a u některých složených jmen (kazisvět, nebojsa, lamželezo). Jména typu (b) bez přechylovacího sufixu referují buď k objektům s přirozeným rodem identickým s rodem gramatickým, n. k objektům bez ohledu na jejich přirozený rod (srov. dvojznačnost: Před třídou stáli tři učitelé, Před kašnou kuňkala žába), zatímco jména s přechylovacím sufixem referují jen k objektům s přirozeným rodem získaným přechýlením (srov. jednoznačnost: Před třídou stály tři učitelky; Před kašnou kuňkal žabák). Disambuguaci dvojznačných forem může vyvolat např. koordinace nepřechýleného a přechýleného jména (Před třídou stáli tři učitelé a dvě učitelky).

Přirozený rod (sex) jako rys gramatický se projevuje morfologicky (v deklinaci) pouze u maskulin; jde o kategorii ↗životnosti (např. akuz.sg. Vidím pán‑a, muž‑e / hrad‑Ø, stroj‑Ø × žen‑u, soudkyn‑i / knih‑u, růž‑i). V některých přístupech, zejm. v ↗FGP, též v ↗tagsetech automatických morfologických analyzátorů č., se proto uplatňuje dělení na čtyři rody: maskulina životná (animata), maskulina neživotná (inanimata), feminina a neutra. Koncovek životných se v akuz.sg. využívá i u některých neživotných maskulin (např. názvů hub, alkoholických nápojů, tanců, značek aut); užití je motivováno pragmaticky: dát si rum / ruma, nastavit budík / budíka. Některá neživotná maskulina mají gramatický rod a flexi jako jména neživotná i životná: nom. pl. mikrobi i mikroby, sledi i sledě apod. V některých přístupech se objevuje jako gramatická subkategorie životných maskulin personálnost; tato hypotéza se opírá o distribuci koncovek v nom.pl., neboť ‑ové je (v současné č.) nositelem právě tohoto rysu: pánové × psové, hrobové.

O rodu osobních zájmen viz ↗osobní zájmeno.

2. Gramatická kategorie syntakticky závisle proměnná; hodnoty r. u adj. (dobr‑ý, dobr‑á, dobr‑é), rodových zájmen (t‑en, t‑a, t‑o), některých číslovek (druh‑ý, druh‑á, druh‑é) a u neurčitých tvarů slovesných (pracoval‑Ø jsem, pracoval‑a jsem, pracoval‑o jsem) jsou vlastně hodnoty gramatického rodu jmen, které tyto výrazy přijímají v relaci ↗shody.

Některá slova vyjadřují ve své vnitřní struktuře oba rody: rod syntakticky nezávislý a rod syntakticky závisle proměnný, např. ↗posesivní adjektiva: např. nom. pl. _maskotc‑ov_mask‑i _maskbratři, _mask.otc‑ov_fem‑y _femsestry, _femmatč‑in_mask‑i _mask bratři, _femmatč‑in_femk‑y _femsestry.

Bylo pozorováno, že v pl. ztrácí rys r. hodnoty. V č. je to vidět na ↗pluraliích tantum (brýle) a na unifikaci koncovek syntakticky závisle proměnného r. v substandardních varietách v Čechách: dobr‑ý kluci, holky, města; srov. i hov. tvary ‑l‑ového participia: Kluci, holky, města zkrásněl[i].

Viz také ↗biologický rod × mluvnický (gramatický) rod, ↗životnost, ↗generické maskulinum.