ROD  (jmenný rod, genus)

Základní

1. U substantiv gramatická kategorie syntakticky nezávislá; založena na významové složce zahrnující životnost a přirozený rod (sex: muž × žena, resp. jeho neprojevení se pro sexuální nezralost) a na výrazové složce slovního tvaru řazeného k ohýbacímu vzoru. Významová složka r. souvisí s přirozeným rodem a uplatňuje se pouze u části subst., především u jmen osob a některých zvířat. Přirozený rod [sex] pak determinuje rod gramatický [genus]: maskulina (jména rodu mužského), feminina (jména rodu ženského) a neutra (jména rodu středního). Jména s přirozeným rodem maskulinním jsou i gramatickými maskuliny (s výjimkou subst. páže, klouče, ale i dalších substantiv interpretovaných na rovině slovníku jako maskulina v singuláru a neutra v plurálu, např. hrabě, kníže, dóže, markrabě, lankrabě, která označují osoby přirozeného rodu mužského, skloňují se podle vzoru kuře a vykazují některé anomálie v gramatické ↗shodě, viz ✍Pravdová & Svobodová, 2014), jména s přirozeným rodem femininním jsou i gramatickými femininy (s výjimkou subst. děvče, u něhož rovněž existují anomálie v gramatické ↗shodě, viz ✍Ziková & Caha, 2004), jména s významem neprojevení se přirozeného rodu pro sexuální nezralost jsou gramatickými neutry (cikáně, kotě). Jména neživotná nejsou asociována s přirozeným rodem a gramatický rod získávají zčásti na základě formy (typicky: jména s nom. koncovkou ‑Ø jsou mask., s koncovkou ‑a jsou fem. a s koncovkou ‑o a ‑í jsou neutra), v principu je ale jejich rod v současné č. nemotivovaný (kůl je mask., hůl je fem.; růže je fem., moře je neutrum atd.).

O kolísání mezi rody typu trnož = mask.fem., rukojmí = mask.neutr. a typu brambor = mask. × brambora = fem. viz např.  2 (1986). Několik subst. má různý rod v sg.pl.: dítě = neutr., děti = fem., ucho = neutr., uši = fem. aj.

Přirozený rod se vyjadřuje (a) lexikálně, a to prostřednictvím heteronomních dvojic slov, která patří do starých vrstev jaz. (názvy příbuzenských vztahů a některých užitkových druhů zvířat): mužžena, bratrsestra, syndcera, strýcteta, býkkráva, (b) slovotvorně procesem ↗přechylování: dělníkdělnice, učitelučitelka, žákžákyně, kozakozel, ; žábažabák, (c) mluvnicky u názvů některých povolání typických pouze pro určité pohlaví (letuška), u některých jmen vyjadřujících hodnocení (lenoch, opilec, lakomec) a u některých složených jmen (kazisvět, nebojsa, lamželezo). Jména typu (b) bez přechylovacího sufixu referují buď k objektům s přirozeným rodem identickým s rodem gramatickým, n. k objektům bez ohledu na jejich přirozený rod (srov. dvojznačnost: Před třídou stáli tři učitelé, Před kašnou kuňkala žába), zatímco jména s přechylovacím sufixem referují jen k objektům s přirozeným rodem získaným přechýlením (srov. jednoznačnost: Před třídou stály tři učitelky; Před kašnou kuňkal žabák). Disambuguaci dvojznačných forem může vyvolat např. koordinace nepřechýleného a přechýleného jména (Před třídou stáli tři učitelé a dvě učitelky).

Přirozený rod (sex) jako rys gramatický se projevuje morfologicky (v deklinaci) pouze u maskulin; jde o kategorii ↗životnosti (např. akuz.sg. Vidím pán‑a, muž‑e / hrad‑Ø, stroj‑Ø × žen‑u, soudkyn‑i / knih‑u, růž‑i). V některých přístupech, zejm. v ↗FGP, též v ↗tagsetech automatických morfologických analyzátorů č., se proto uplatňuje dělení na čtyři rody: maskulina životná (animata), maskulina neživotná (inanimata), feminina a neutra. Koncovek životných se v akuz.sg. využívá i u některých neživotných maskulin (např. názvů hub, alkoholických nápojů, tanců, značek aut); užití je motivováno pragmaticky: dát si rum / ruma, nastavit budík / budíka. Některá neživotná maskulina mají gramatický rod a flexi jako jména neživotná i životná: nom. pl. mikrobimikroby, sledisledě apod. V některých přístupech se objevuje jako gramatická subkategorie životných maskulin personálnost; tato hypotéza se opírá o distribuci koncovek v nom.pl., neboť ‑ové je (v současné č.) nositelem právě tohoto rysu: pánové × psové, hrobové.

O rodu osobních zájmen viz ↗osobní zájmeno.

2. Gramatická kategorie syntakticky závisle proměnná; hodnoty r. u adj. (dobr‑ý, dobr‑á, dobr‑é), rodových zájmen (t‑en, t‑a, t‑o), některých číslovek (druh‑ý, druh‑á, druh‑é) a u neurčitých tvarů slovesných (pracoval‑Ø jsem, pracoval‑a jsem, pracoval‑o jsem) jsou vlastně hodnoty gramatického rodu jmen, které tyto výrazy přijímají v relaci ↗shody.

Některá slova vyjadřují ve své vnitřní struktuře oba rody: rod syntakticky nezávislý a rod syntakticky závisle proměnný, např. ↗posesivní adjektiva: např. nom. pl. maskotc‑ovmask‑i maskbratři, mask.otc‑ovfem‑y femsestry, femmatč‑inmask‑i mask bratři, femmatč‑infemk‑y femsestry.

Bylo pozorováno, že v pl. ztrácí rys r. hodnoty. V č. je to vidět na ↗pluraliích tantum (brýle) a na unifikaci koncovek syntakticky závisle proměnného r. v substandardních varietách v Čechách: dobr‑ý kluci, holky, města; srov. i hov. tvary ‑l‑ového participia: Kluci, holky, města zkrásněl[i].

Viz také ↗biologický rod × mluvnický (gramatický) rod, ↗životnost, ↗generické maskulinum.

Rozšiřující
Literatura
  • AGSČ, 2013.
  • Aksjonov, A. T. K probleme ekstralingvističeskoj motivacii grammatičeskoj kategorii roda. VJa 10, 1984, 14–25.
  • Corbett, G. G. Gender, 1991.
  • ČM, 1981.
  • Čmejrková, S. Rod v jazyce a komunikace: specifika češtiny. SaS 63, 2002, 263–286.
  • ČŘJ, 1996.
  • Erhart, A. Gramatický rod a slovanská deklinace. SPFFBU 25–26, 1978, 59–63.
  • Kvapilová-Brabcová, R. Kolísání rodu substantiv. In Karlík, P. (ed.), Korpus jako zdroj dat o češtině, 2004, 47–50.
  • 1, 1986.
  • 2, 1986.
  • Miko, E. Rod, číslo a pád podstatných mien, 1962.
  • MSoČ 1, 2010.
  • Najbrtová, K. Zavolal jsem si taxík/taxíka - životná koncovka neživotných maskulin v akuzativu singuláru. In Bednaříková, B. & P. Hernandezová (eds.), Od slova k modelu jazyka. Sborník z 13. mezinárodního setkání mladých lingvistů, 2013, 266–281.
  • Novotný, J. K některým otázkám vyjadřování tzv. přirozeného rodu v češtině. Sborník prací pedagogického institutu v Ústí nad Labem, 1960, 17–54.
  • Oberpfalcer, F. Rod jmen v češtině, 1933.
  • PMČ, 1995.
  • Pravdová, M. & I. Svobodová. (eds.) Akademická příručka českého jazyka, 2014.
  • Rocher, K. Gramatický rod a vývoj českých deklinací jmenných, 1934.
  • Šulc, M. Životná koncovka -a v akuzativu singuláru neživotných maskulin. JA 38, 2001, 117–128.
  • Těšitelová, M. Kategorie jmenného rodu z hlediska morfologické homonymie. SaS 28, 1967, 255–261.
  • Tušková, J. M. Ke gramatické kategorii rodu českých oikonym typu „Olomouc“ a „Jaroměřice“. In Ološtiak, M. & M. Ivanova ad. (eds.), Vidy jazyka a jazykovedy. Na počesť Miloslavy Sokolovej, 2011, 125–135.
  • Ziková, M. & P. Caha. Neshody s děvčetem (k hierarchii jmenných rysů). In Karlík, P. (ed.), Korpus jako zdroj dat o češtině, 2004, 71–78.

Další pojmy:

gramatika morfologie

CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny online | Všechna práva vyhrazena, © 2012–2017

Provozuje Centrum zpracování přirozeného jazyka