1. Rétorická figura mající status slovní hříčky; spojení dvou významově různých slov, která mají podobnou fonetickou realizaci. Typický příklad:

2. V č. prostředí zprav. označení pro spojení foneticky podobných slov odvozených od stejného kořene, např. Skleničko ty skleněná. Za případ p. by se tedy daly pokládat různé struktury, které vyhovují uvedené charakteristice, ale nejsou interpretovány jako slovní hříčka, nýbrž jinak; v klasické rétorice mají i samostatné termíny, např. ↗figura etymologická (žil životem dobrodruha), včetně jmenných skupin obsahujících tzv. ↗hebrejský genitiv (píseň písní). Klasický případ, v němž se objevuje p. obou typů, je: Slavme slavně slávu slávů slavných (Kollár). V lingvistice se struktury, pro které by tradiční rétorika užila termín p., analyzují v syntaxi (p. druhého typu, viz např. ↗figura etymologická) a ve stylistice (p. obou typů).