PŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ PŮVODU
Typ ↗příslovečného určení, které označuje něco, co je v popisované události východiskem pro vznik něčeho jiného. Vyjadřuje se předložkovou skupinou typicky s předložkou z:
(1) | Ušila si halenku z čistého hedvábí |
Ušila si halenku z toho, co našla ve skříni |
Pokládá se buď za typ určení způsobu (Kopečný v ✍ZČSk, 1962), n. určení příčinnosti (✍Gebauer, 1929), anebo za určení samostatné (Šmilauer v ✍NS, 1969 aj.). V ↗FGP se určení původu (ORIG) pokládá za určení valenční (✍Panevová, 1980; ✍MSoČ 2, 2014). Nezřídka se eviduje vztah struktur s určením původu (i) a s ↗určením výsledku (ii): (i) Sestavil z kostek pyramidu – (ii) Sestavil kostky do pyramidy.
- Gebauer, J. Historická mluvnice jazyka českého IV, 1929.
- MSoČ 2, 2014.
- NS, 1969.
- Panevová, J. Formy a funkce ve stavbě české věty, 1980.
- ZČSk, 1962.
URL: https://www.czechency.org/slovnik/PŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ PŮVODU (poslední přístup: 16. 4. 2024)
CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny
Všechna práva vyhrazena © Masarykova univerzita, Brno 2012–2020
Provozuje Centrum zpracování přirozeného jazyka