Takové syntaktické konfigurace, u kterých (je‑li z nich transformován alespoň určitý typ konstituentů) dojde k negramatičnosti. Angl. termín island pochází z dizertace ✍Rossa, (1967), od té doby je za o. považována taková transformace, která kvůli porušení syntaktické lokality vede k negramatičnosti. Prototypicky jde o extrakci wh‑fráze. V případě struktury Čí knížku Petr říkal, že Karel čte ___?, kde transformace z argumentové vedlejší věty (původní poloha „velké“ wh‑fráze je objekt slovesa čte) zanořené pod tzv. ↗přemosťovacím slovesem (bridge verb) říkat je plně gramatická, nejedná se tedy o ostrov. Podobně u „malé“ wh‑fráze: Čí Petr říkal, že Karel čte ___ knížku? Naproti tomu extrakce stejné wh‑fráze z konfigurace vytvořené relativní větou modifikující argumentové jméno vede k negramatičnosti a je klasickým příkladem ostrova: *Čí knížku Petr přinesl zprávu, že Karel čte ___? / *Čí Petr přinesl zprávu, že Karel čte ___ knížku? Za o. je dále (v návaznosti na ✍Rossa, 1967) považována jen taková transformace, která za sebou nezanechá ↗resumptivum. Např. věta Tahle knížka, já musím zavolat [editorovi, který ji vydal] obsahuje jak transformovaný výraz (tahle knížka), tak resumptivní zájmeno ji (oboje vyznačeno tučně), a proto není o., i když jde o konfiguraci, ze které je možno transformací vytvořit ostrov: *Tuhle knížku, já musím zavolat [editorovi, který vydal ___] – hranaté závorky označují ostrovní konfiguraci, podtržítko místo, odkud byl výraz transformován, aniž za sebou zanechal resumptivní zájmeno.

O. se dělí na (1) silné, tj. takové o., ze kterých není gramatická žádná transformace (viz ↗silné ostrovy); (2) slabé, tj. takové o., ze kterých lze extrahovat některé typy frází, zatímco transformace jiných typů frází vede k negramatičnosti (viz ↗slabé ostrovy). Přehledová literatura: ✍Rullmann (1995), ✍de Koot & Mathieu (2003), ✍Szabolcsi(ová) (2006), ✍Abrusán(ová), (2007), pro č. zatím není.