MYTEBNÍ TOPONYMUM

Základní

Místní nebo pomístní jméno motivačně vycházející ze způsobu získávání zemědělské (kulturní) půdy z lesních pozemků. Jde o toponyma vydělovaná na základě sémantického kritéria, přičemž podle způsobu kultivace lesní plochy je lze členit do několika skupin: (a) Žeh (Žďár, Žďárec, Žďárek, Ždírek; Žár, Žírec, Požáry, Pořežín, Řeřevice; Zhoř, Zhůř, Zhořec); (b) Mýcení (Myť; Poruba, Zrubek, Prorub; Seč, Paseka, Proseč, Prosek, Prosečná, Příseka, Rozseč, Rosička, Osek; Třebiště; Polom; Světlá); (c) Nově získané pozemky (Kluk, Klučov; Láz, Lazce; Kopanina; Novina; Polánka; Planina); srov. SČMJ (1960:532).

Ze slovotvorného hlediska jde o pestrou skupinu slov, převažují však deverbativa. Včetně všech derivátů je na našem území doloženo přes 80 typů, někdy se k nim řadí i místní jména Kladruby (✍Šmilauer, 1970:42–44). M.t. jsou spjata s kolonizační činností, proto se řadí – spolu s toponymy Újezd n. Lhota – k tzv. kolonizačním jménům. Č. jména tohoto typu se začala na našem území rozhojňovat zejména s rozšiřováním osídlení během vnitřní (domácí) kolonizace v 11. – 12. stol., od 13. stol. při vnější kolonizaci pak rovněž německá (s komponentem -schlag, -reut, -ried, -hauad., např. Darmschlag, Albrechtsried, Lindenhau, srov. ✍Schwarz, 1961:129–141). Většina m.t. vykazuje poměrně výrazné areály, přičemž kartograficky zpracovány jsou zvl. oikonymické (✍Šmilauer, 1969). Geografické rozšíření některých typů m.t. umožňuje sledovat jejich vztah k dějinám osídlení a stanovit relativní chronologii: Zhoř, Žďár a deriváty jsou výrazně zastoupeny na Českomoravské vrchovině (Žďárec spíše severně, Ždírec jižně, Žďár je jméno mladšího původu než Zhoř; OČSMJ, 1960:140), oikonyma Rosička/Rozsíčka, Roseč/Rozseč jsou spjata s kolonizací Českomoravské vrchoviny z moravské strany (OČSMJ, 1960:150), toponyma Poruba jsou omezena na Slezsko (ÚOO, 1999, mapa č. 14). Rozšíření toponym, zvl. anoikonym Paseka, Paseky, v lesnatých podhorských a horských oblastech východní Moravy a Slezska (ÚOO, 1999, mapa č. 9) od konce 15. stol. dalo vznik názvu specifického typu kolonizace (pasekářská kolonizace).

Rozšiřující
Literatura
  • Kramařík, J. Tři etnografické příspěvky k otázce mýcení a mytebních jmen. ZMK 14, 1973, 324–330.
  • Lutterer, I. & R. Šrámek. Zeměpisná jména v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, 2004.
  • OČSMJ, 1960.
  • Pleskalová, J. Příspěvek k zeměpisným diferencím v nářečí a mikrotoponymii. SPFFBU A 30, 1980, 149–154.
  • SČMJ, 1960.
  • Schwarz, E. Die Ortsnamen der Sudetenländer als Geschichtsquelle, 1961.
  • Šmilauer, V. Atlas místních jmen v Čechách, 1969.
  • Šmilauer, V. Mytební jména v předpolí Jizerských hor a Krkonoš. HG 4, 1970, 42–51.
  • Šrámek, R. Retrográdní slovník místních jmen Moravy a Slezska, 2013.
  • TSO, 1973, 211.
  • ÚOO, 1999.
Citace
Michaela Boháčová (2017): MYTEBNÍ TOPONYMUM. In: Petr Karlík, Marek Nekula, Jana Pleskalová (eds.), CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny.
URL: https://www.czechency.org/slovnik/MYTEBNÍ TOPONYMUM (poslední přístup: 24. 4. 2024)

Další pojmy:

onomastika lexikologie

CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny

Všechna práva vyhrazena © Masarykova univerzita, Brno 2012–2020

Provozuje Centrum zpracování přirozeného jazyka