Vznik víceslovné jaz. formy na pozadí koexistující jednoslovné formy nesoucí obdobný význam; projev analytických tendencí v jazyce, např. privatizace → privatizační proces. Lze rozlišit několik formálních typů m. (✍Jedlička, 1969): (a) sloveso je nahrazeno slovesem a závislým subst., tzv. verbonominalizace: sbírat → provádět sběr; (b) subst. je nahrazeno subst. a závislým adj. (čtenáři → čtenářská obec); (c) adv. je nahrazeno subst. a závislým adj. (zajímavě → zajímavým způsobem); (d) subst. je nahrazeno subst. a závislým subst. (vlastnictví → otázka vlastnictví); okrajově lze za m. považovat též (e) vznik souvztažných odkazovacích výrazů typu tak → v tom smyslu. ✍Vlková (1978) k m. řadí i analytická spojení spony se subst. / spony s předložkou a subst., případně spony s adj.: překážet → být na překážku; překvapovat → být překvapující. Na rozdíl od ↗univerbizace, při níž motivující a vznikající jednotku spojuje vztah významové shody, u m. bývá mezi oběma jednotkami pouze vztah významové podobnosti (synonymie částečné). – Multiverbální výrazy jsou zpravidla stylově příznakové: publ., adm., odb., kniž. M. je prostředkem explicitnosti vyjadřování, může však vést i k (záměrnému) rozmělňování a zamlžování významu (srov. zajišťovat plnění místo plnit, provádět setbu místo sít apod.). Viz také ↗analytický predikát s kategoriálním slovesem.