Taková ↗kolokabilita lexikální formy, která je jasně a blokačním způsobem omezená na možnost kombinace pouze s několika málo formami (2–7), resp. formou jedinou. To chrání tuto lexikální formu před jaz. zánikem, protože bez kombinace, v úplné izolaci, v jaz. není možné nic. Tyto známé unikátní monokolokabilní formy // monokolokabilní slova, jako jsou holičkách, duhu, pikle, pré, namále, vstříc, třetice, šlak, tratoliště, dokořán, jakž, takž ve ↗frazémech a idiomech nechat někoho na holičkách, jít k duhu, kout pikle, mít pré, mít namále, vyjít někomu vstříc, do třetice všeho dobrého, trefil ho šlak, tratoliště krve, otevřít/být/nechat/zůstat dokořán, jakžtakž jsou v důsledku své drasticky omezené kolokability zcela jiné povahy než běžné lexémy: nejenže nemají svá lemmata (uměle konstruované lemma ^*holičky, které nám na základě falešné analogie nabízejí slovníky, je nesmyslné), nemají ani slovní druh a další kategorie. Otázka, zda duhu, pré je subst. či v druhém případě objekt, nedává opět smysl, není tu žádná analogie pro úsudek a syntax tu dosud nevznikla. Tyto tvary dokonce nemají ani vlastní význam či existenci, protože všechny jen velmi nepřesně a mlhavě odhadované vlastnosti by byly možné pouze na základě dostatečné analogie ve více různých výskytech. M. je tudíž jen zdánlivě samostatná existence diskrétní, zvl. lexikální formy, která bez svého frazému (což je její jediný kontext a jediná forma jaz. existence) je zrušena; ve skutečnosti by se takové frazémy mohly psát i nediskrétně, dohromady, což se někdy děje (srov. poslední příklad). Monokolokabilní slova se vedle frazémů také hojně vyskytují v termínech, srov. sluníčko sedmitečné, polehčující okolnost.

Monokolokabilní tvary (prvky) se však najdou i uvnitř jednoslovných lexémů, resp. lexikálních frazémů, srov. levhart, panímanda, rozpaky, osmičelý (✍Čermák, 2010).