Základní přístupy v současné ↗sociolingvistice. Vztah mezi jaz. a společností, tj. obecný předmět sociolingvistiky, lze chápat různě a různě lze chápat i oba usouvztažněné komponenty, jazykové a sociální jevy. Proto je sociolingvistika podstatně rozrůzněna. V nejobecnější rovině lze hovořit o dvou základních přístupech, které lze identifikovat pod těmito názvy: 1. kvantitativní sociolingvistika, korelační sociolingvistika, kvantitativně variační přístup, labovovské paradigma; 2. kvalitativní sociolingvistika, interpretativní sociolingvistika, interakční sociolingvistika, etnografický přístup, rozumějící sociolingvistika. V návaznosti na diskusi o vztahu kvantitativního a kvalitativního sociálního výzkumu (✍Bryman, 1988; ✍Hughes & Sharrock, 2007), která probíhá intenzivně od 60. let 20. stol., lze hovořit o sociolingvistice orientované kvantitativně a sociolingvistice orientované kvalitativně, resp. o sociolingvistice kvantitativní a kvalitativní (interpretativní/interakční).

Zatímco první z těchto směrů, spjatý především s pracemi amerického lingvisty W. Labova, už nabyl téměř klasického tvaru (viz ✍Chambers, 1995), směr druhý vykazuje značnou variabilitu. Vychází z lingvistické antropologie (zejména etnografie komunikace – D. Hymes) a ↗etnometodologie (zejména etnometodologické ↗konverzační analýzy – H. Sacks). Za určitou syntézu tohoto směru lze pokládat práce J. Gumperze z počátku 80. let, deklarující „interpretativní přístup“ (v návaznosti na Gumperze pak práce řady něm. autorů, např. P. Auera, W. Kallmeyera aj.).

Interpretativní sociolingvistiku (i.s.) lze charakterizovat těmito základními rysy: (a) výchozími daty jsou audiální/audiovizuální nahrávky přirozeně se vyskytujících interakčních událostí (a k tomu přistupují jejich ↗transkripty); (b) analyzovány jsou interpretační procesy aktérů komunikace – to, jak aktéři interpretují verbální jednání svých komunikačních partnerů a jak svá verbální jednání činí interpretovatelnými (viz ↗kontextualizace); (c) jazyku je přisuzován interakčně konstitutivní charakter – užití jaz. variant, resp. ↗variet v komunikaci něco sociálního produkuje, není manifestací pouhého odrazu sociálních charakteristik mluvčích.

I.s. se utvářela v opozici k dominantnímu labovovskému paradigmatu, resp. k sociolingvistice kvantitativní (k.s.). Systematické srovnání obou přístupů lze vyjádřit takto:

1. K.s.: Východiskem je abstraktní jaz. systém; zkoumá se distribuce jeho jednotlivých prvků vzhledem k abstraktním sociálním útvarům (zejména sociálním třídám). – I.s.: Východiskem je mluvčí; zkoumá se to, co užíváním jaz. forem mluvčí v interakci uskutečňuje.

2. K.s.: Vysvětlení mají formu empirických teorií budovaných analogicky k empirickým teoriím v přírodních vědách. – I.s.: Užívají se teleologická vysvětlení (✍Downes, 1984).

3. K.s.: Jaz. faktory jsou determinovány sociálními faktory, jazyk je odrazem společnosti (jaz. jevy jsou závislé proměnné, sociální charakteristiky mluvčích jsou nezávislé proměnné). – I.s.: Jaz. jevy jsou součástí sociálních procesů, užívání jaz. je sociální jev, resp. jednání.

4. K.s.: Jde o přístup statický (je tu skrytý předpoklad, že demografické kategorie jako věk, pohlaví, etnicita, třída jsou v komunikaci vždy relevantní – aktuální sociální identity mluvčích zůstávají stranou). – I.s.: Jde o přístup dynamický (teprve v komunikaci se ukazuje, které sociální identity jsou pro mluvčí relevantní, resp. aktuální).

5. K.s.: Badatelé se koncentrují na vybrané jaz. jevy (centrální pojem jazyková proměnná se omezuje především na jevy fonologické a morfologické). – I.s.: Badatelé se zajímají o celé variety (zejména v případě „střídání kódů“) a v zásadě o všechny jaz. jevy, které jsou v komunikaci relevantní pro samotné mluvčí.

6. K.s.: Badatelé se koncentrují na vybrané sociální jevy: demografické kategorie a kontext (centrální pojem třída je spíš analytický konstrukt než etnokategorie). – I.s.: Badatelé se zajímají v zásadě o všechny sociální jevy, na které se v komunikaci orientují sami mluvčí (vedle výše uvedených zejména sociální distance, moc, nerovnost, kontrola, solidarita, důvěrnost…).

7. K.s. a i.s. mohou být komplementární: z tří typů jazykových proměnných vymezených Labovem se i.s. v zásadě zaměřuje jen na „ukazatele“ a „stereotypy“ (viz ↗variování jazyka), tj. na to, co může mluvčí ve své mluvě v určité míře kontrolovat; „indikátory“ jakožto jazykové proměnné nejméně uvědomované jsou v i.s. víceméně stranou. Utváření i.s. lze vidět na pozadí výrazného nástupu kvalitativních metod do společenských věd. Výhody a nevýhody obou přístupů lze charakterizovat analogicky jako výhody a nevýhody kvantitativního a kvalitativního sociálního výzkumu (viz např. ✍Lammek, 1995).