1. V novějších závislostních č. gramatikách označení valenčních pozic (a/nebo výrazů v nich), které jsou vyžadovány/dominovány/selektovány slovesem (Pacientovi se přitížilo), n.adj. (věrný manželce). Standardně se u slovesa za k. pokládají pouze pravovalenční pozice (u nás např. v ✍MČ 3, 1987), v ✍SČ (1998) ovšem – na rozdíl od většiny jiných prací – všechny valenční pozice. K rozlišení k. od adjunktů viz ↗adjunkt. K. se klasifikují z hlediska formy a z hlediska významu. Z hlediska formy se rozlišuje (a) k. s pevně fixovanou pádovou formou (Čtu knihu; Myslela na matku) × k. s nefixovanou pádovou formou (Sedla si na matku / před matku …); (b) k. s formou nevětnou (Myslela na matku) × k. s formou větnou (Myslela, že zešílí); (b₁) k. nevětné jsou vyjádřeny nominální skupinou (Čtu knihu) × předložkovou skupinou (Myslela na matku) × adverbiální skupinou (Sedla si tam); (b₂) k. větné jsou vyjádřeny spojkovou větou (Vadí mi, že pozvali Pavla) × vztažnou větou (Pozdravil, koho potkal); (c) k. s obligátní fonetickou realizací (Navštívila babičku // *Navštívila) × k. s fakultativní fonetickou realizací (Žehlila košile // Žehlila). Z hlediska významu se rozlišuje (a) k. ↗aktantové (Čtu knihu) × k. neaktantové (Tváří se smutně).

2. V klasické verzi generativní gramatiky fráze (XP), která je selektována hlavou fráze Y: Y = V (číst knihu), Y = N (kniha mého bratra), Y = Adj (věrný manželce), Y = P(repozice) (na matku); viz ↗X‑bar teorie.