Ze synchronního hlediska v ↗OTS přípona/sufix rozšiřující ↗tvarotvorný základ v ↗kmen, k němuž se připojuje pouze ↗koncovka. Podle ✍MČ 2 (1986) nulová i nenulová k.p. rozšiřuje tvarotvorný základ v kmen u adjektiv: nov‑ý‑(0), nov‑é‑(ho), nov‑ou‑(0) a u sloves: píš‑0‑(u), píš‑e‑(š), piš‑0‑(me), ps‑a‑(l‑0), ps‑á‑(n‑o). U substantiv je k.p. patrná již pouze u vzoru kuře: tel‑0‑(e), tel‑et‑(e), tel‑at‑(a), jinak je k.p. pouze nulová a kmen může být buď totožný s kořenem: knih‑0‑(a), n. je rozšířen o slovotvorné sufixy: knih‑ař‑k‑0‑(a); takže rozlišujeme slovotvorný kmen odvozovací: knih‑ař‑, a slovotvorný kmen odvozený: knih‑ař‑k‑. K.p. stojí vždy až za slovotvorným kmenem odvozeným: srn‑č‑et‑(e), slad‑k‑é‑(mu), chod‑í‑v‑a‑(t), n. redukovaným: slad‑0‑š‑í‑(mu). K.p. a ↗koncovka tvoří dohromady gramatickou složku slovního tvaru, ↗tvarotvorný formant: kuř‑0‑(e), kuř‑et‑(e), v pl. kuř‑at‑(a); chod‑í‑v‑a‑(t), píš‑0‑(u), píš‑e‑(š), piš‑0‑(0), piš‑0‑(me), ps‑a‑l‑(0), ps‑a‑(l‑a), ps‑á‑(n‑0), ps‑á‑(n‑a). Na rozlišování k.p. je tradičně založen popis systému tvarů č. slovesa.

Se stejnou analýzou k.p. pro slovesa pracuje teoreticky ✍ČŘJ (1996:203). Odlišnou analýzu k.p. pro tvary 3. os. sg.ind. préz. akt. nabízí ✍Šmilauer (1972), ✍PMČ (1995:313), ✍MSoČ 1 (2010:247), ✍AGSČ (2013:453), když u 1., 2. a 3. třídy podle kmene přítomného za tvarovou koncovku 3. os. sg.préz. akt. pokládají ‑e a za k.p. ‑0‑/‑n‑/‑j‑: nes‑0‑(e), tisk‑n‑(e), kry‑j‑(e), zatímco podle ✍MČ 2 (1986) je k.p. ‑e‑/‑ne‑/‑je‑/ a koncovka je ‑(0): nes‑e‑(0), tisk‑ne‑(0), kry‑je‑(0).