Termín z klasické rétoriky označující řečnickou figuru, definovanou a interpretovanou velmi obecně jako změna „neutrálního“ pořadí slov ve větě s různými rétorickými efekty. Klasický příklad:

V současné jazykovědě se termín h. pro svou vágnost nepoužívá pro odchylky od neutrálního pořadí slov ani v jaz. s „pevným“ povrchových slovosledem (jako je angl.), ani v jaz. s relativně volným povrchovým slovosledem (jako je č.). V poetice se za typické příklady h. pokládají: (i) anastrofa // inverze: změna slovosledu: kde borový zaváněl háj; (ii) hysteron proteron: změna slovosledu, při níž se událost časově následující objeví před událostí předcházející: Umřeme a vrhněme se na nepřítele; K obědu si dáme svíčkovou a polévku.